Mongolsko je zemí pro nás sice exotickou, ale na druhou stranu, vzhledem k vzájemné spolupráci, přetrvávající již z dob komunismu, není zemí neznámou. Je to krajina rozlehlých stepí, vysokých hor a přátelských lidí. Je také domovinou u nás velice známého mytického živočicha – červa Olgoje Chorchoje žijícího v poušti Gobi. A v neposlední řadě je zemí s velkým množstvím řek a rozlehlých jezer…

Vloni v květnu jsem neodolal nabídce, abych se znovu podíval do Norska. Docela jsem váhal, ve svých šestašedesáti letech mám svoje mouchy a vrtochy, ale manželka a o hodně mladší kolega Honza mě nakonec přemluvili. Na přípravu moc času nebylo, takže jsem oprášil svůj starý cajk, něco dokoupil na internetu a režnou nití zalátal přestárlý „zimní“ pracovní oblek. Holt, mladé jsem měl sebou jenom nadšení.

Věže kostelů propichují oblohu a pokoušejí se o spojení s nekonečnem. Horké slunce válcuje krajinu se sisyfovskou trpělivostí. Vždycky, když hrozí, že ji promění v měkké těsto, přijde ochlazující soumrak. Kámen se jen neochotně vzdává nahromaděného tepla a tak ostrov posílá hvězdám na obloze horké polibky. Ztratil jsem se v krajině ostrova mezi Sicílií a Afrikou.