Lososovité

Milana jsem poprvé potkal před několika lety při lovu na dírkách. Byl jedním z mála, který tahal z vody duháky. Měl svůj vlastní vrták. V době, kdy u nás ještě běžně nebyl k mání. K lovu používal proutek vlastní konstrukce. Jeho naviják měl krytou cívku. Používám obdobný naviják. Vím totiž o jeho přednostech.

Vývoj nejde zastavit. Někdy je to takový úprk, že z něj člověku běhá mráz po zádech. Mnohdy staršímu člověku přijde líto, že patří ke generaci, která už to nějak nestíhá. Ale pak si řekne: Klid, chlapče! Vždyť oni ti mladí vůbec nevědí, jak bylo dříve někdy krásně!

Muškaři by mohli vyprávět hodiny o tom, jak vybíraví jsou na některých vodách kupříkladu lipani. I pstruzi dovedou rybáře pořádně potrápit. Jsou kanibalové a spolykají mnoho malých pstroužků. Je to ovšem i logický důsledek skutečnosti, že v některých, hlavně menších potocích, je naprostý nedostatek jiné přirozené potravy. Například střevlí nebo vranek.

Smědá je malá říčka s množstvím malých vodních elektráren a náhonů, které je napájí a tím mají vliv také na průtok vody, výskyt a záběry ryb v určitých úsecích řeky. Pokud je teplé a suché léto, jsou některé úseky (někdy dlouhé i několik desítek metrů) téměř bez vody. Největší takové úseky najdete v Raspenavě – Tamplu, pak až do Frýdlantu k bývalému pivovaru a za Frýdlantem u elektrárny na Hartě.