Kam na ryby

Únor bílý, pole sílí, říká jedna z pranostik pro toto období. Zda tomu tak skutečně je, posuďte sami. Únor je svým způsobem přelomový měsíc, protože u většiny MO ČRS i MRS je právě konec února posledním termínem pro platbu členských příspěvků.

Únor bílý, pole sílí, říká se v jedné z pranostik na tento měsíc. Na druhou stranu ale otužilejší rybáři už bývají touto dobou netrpěliví a vidí se s prutem u vody. Nejde o dlouhodobý a cílený rybolov, spíše o vyzkoušení nového náčiní a uklidnění rybářské dušičky.

Na území České republiky už není příliš řek, které by nebyly poznamenané lidskou touhou po jejím zkrocení a upravení toku pro své účely. Orlice spadající pod Východočeský územní svaz naštěstí původní řekou zůstala. A v nádherné přírodní scenérii čeká na rybáře nejedno překvapení – kromě výskytu čím dál vzácnějších reofilních ryb také vysoká přítomnost urostlých štik.

Kolik jezů si je na první pohled podobných jako vejce vejci a přesto je každý naprosto jiný. Každý z nich žije svým skrytým životem a má svá tajemství. Střeží je takovým způsobem, že jen ti nejvytrvalejší a nejvnímavější rybáři dokážou občas malounko nakouknout pod pokličku tohoto divotvorného hrnce. Ti ostatní se trápí. Zkoušejí to, zkoušejí, ale pak mávnou rukou s tím, že v této vodě prostě nic není.

„Jo, to minule na Odře…“ A další tesklivé povzdechy… To všechno se mi honí hlavou, když sedím u vody a přemýšlím o řece, od které jsem se odstěhoval. Už je tomu přes rok. Poprvé jsem nahodil udici na revíru Odra 5 někdy v roce 1977. Je to mimopstruhový revír, převážně parmového pásma. V nadjezí ve Studénce a v Bartošovicích jsou úseky typického
cejnového pásma.

Věřím, že nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že při vyslovení jména této krásné země s námi povětšinou cloumají emoce. Někdo vzpomíná na krásu tulipánů, druhý na podobnou krásu vzrušujících a všudypřítomných uliček lásky v hlavním městě Amsterdamu a jiný třeba na barvitou atmosféru marihuanových doupat při návštěvě tzv. coffee shopu.