Zahraničí

Naši dávní prapředkové byli velice dobrými pozorovateli přírody. Proto jim neunikla ani skutečnost, že některé rostliny, když jsou poraněné a spadnou do vody, způsobí rybám omámení nebo i smrt. Od tohoto poznatku byl už jenom krůček k záměrnému použití jedovatých rostlin při lovu ryb.

Za všechno prý mohou chlapi… O rodinu se nestarají a vůbec celé to rozmnožování mají tak nějak zúženo do představ krátkodobých gymnastických výkonů zakončených rychlým nástupem posilujícího spánku. Báli jste se zeptat, zda je to v moři stejné?

„Tři dny nato ubohý sup, jemuž od oněch hodin bylo neustále nevolno, je náhle jat závratí v nejvyšších výšinách oblaků. Potácí se v prázdnu a padne těžce do rybníka. Štika, úhoř a muréna jedí hltavě, jak víte, i zakousnou se do supa…“ Alexandre Dumas st., „Hrabě de Monte Cristo“

Pokud se k naší planetě jednou bude blížit nějaká mimozemská návštěva, budou se v létajících talířích vést vášnivé debaty o tom, jak vlastně ti lidé vypadají, jak žijí. Kolik uplavou, jak hluboko se potopí a jestli si skládají pod hlavu ploutve při nedělním šlofíku? Dvě třetiny naší planety pokrývá oceán. A pokud ještě globálně přitopíme, vodní pláně ukousnou z pevniny další díl.

Do Norska jsem se chytal už několik let. Chtěl jsem tam vyrazit na pstruhy žijící v řekách a jezerech. nakonec jsem s sebou vzal i manželku.

Již několik let jsem hledal kamaráda a parťáka v jedné osobě, který by byl schopen se účastnit závodů a byl ochoten taky nějakou tu kačku do toho hodit.

Náhodné seznámení a následný rozhovor se světově známým profesionálním holandským rybářem Henkem Simonzsem dalo jasný impulz úvahám o naší další rybářské výpravě. Jeho osobní doporučení na dva zkušené profesionální průvodce Dicka van Hattena a Seana Wita veškeré naše obavy zcela rozpustilo. O správnosti výběru nové destinace nikdo nepochyboval.

Leží na ošuntělém křesle v maličké hale u vstupu do apartmánů. Veškerý turistický ruch je mu úplně fuk. Povznesen jako Bůh sleduje to barevné hemžení na přístavní promenádě. Kocour Pinokio, Dalmatinec s dlouhými vousy a mírnou povahou. Húúúááá. Kočičí nuda u Jadranu mixovaná s horkem. V takovém koktejlu kocouří tělo sladce malátní. Ještě jednou si rozkošnicky zívnout. Nakonec Pinokio položí tlapku pod hlavu a usne.

O nevelkých, ale krvelačných jihoamerických rybách – piraních, snad slyšel téměř každý. I když se o nich popsalo hodně báchorek a bylo natočeno i několik hororů, ve skutečnosti to nejsou žádná krvelačná monstra, ale pouze běžné tetrovité ryby.

Říjnovou tmou se pomalu sune kolona asi padesáti aut. Jsem někde uprostřed. Jakékoliv snahy o předjíždění už jsem vzdal. Teď jen poslušně čekám, stejně jako ostatní, až kamiony a náklaďáky s přívěsy konečně někam odbočí. Snad po padesáté za poslední dva dny sahám po telefonu a větší části dánské expedice vysvětluji důvod i rozsah zpoždění.

Říjnovou tmou se pomalu sune kolona asi padesáti aut. Jsem někde uprostřed. Jakékoliv snahy o předjíždění už jsem vzdal. Teď jen poslušně čekám, stejně jako ostatní, až kamiony a náklaďáky s přívěsy konečně někam odbočí. Snad po padesáté za poslední dva dny sahám po telefonu a větší části dánské expedice vysvětluji důvod i rozsah zpoždění.

Tááák, ještě se podívat za malý útes. Moře je plné zlatavých nitek, po kterých slunce ručkuje v mělké vodě k písku dna. Pohoda a klid modrých závěsů na hranici viditelnosti. Natáhnu se na ploché skalisko a udělám takový malý klik. Pod vodou jste ve stavu beztíže. Jde to snadno. Podívám se za kámen hojně obrostlý řasami. A najednou zírám do podivného kruhového ústního terče neznámého vetřelce. Hnědé tělo porostlé velkými trny. Fíííí!

Je těžko představitelné, že počátkem prvohor (kambrium), tedy před zhruba 570 miliony let, si na dně pravěkých moří vedle dávno vyhynulých trilobitů hledal potravu i živočich, který zapomněl vymřít. Touto živoucí fosilií je ostrorep, členovec z řádu ostrorepů (Xiphosura), kteří jako jediní reprezentují třídu hrotnatců (Merostomata). Do této třídy vědci řadí ještě vyhynulé kyjonožce, největší členovce všech dob (2 m).

Pepův wobbler s imitací pstruha dopadl kousek od stanoviště velké štiky. Nestihla zaútočit, ale pohyb vetřelce jí neunikl. Vyjela asi metr ze své skrýše a čekala, co se bude dít. Nezvaný host se po chvíli vrací a jeho dráha vede tentokrát v těsné blízkosti zubaté dračice. Ta kousek popojede a zaútočí rychlostí blesku. Rybář v lodi je překvapený, ale reaguje pohotově a štice tvrdě odporuje. Zpočátku je ryba zmatená, protože žádnou reakci nečekala. Pak si vzpomene na jeden z minulých zážitků a pochopí, že je zle.

Rybáři v kanadské provincii Ontário mají už kormoránů plné zuby. Ptáci prý redukují rybí populace a je třeba s tím něco dělat. Ministerstvo tedy podalo návrh na změnu zákona.