Ranní přívlač nepřinesla kýžené výsledky. Vyrazili jsme s Jirkou na loďce do hůře přístupných zákoutí Zlaté řeky. Mlhavý opar nad hladinou maskoval nájezdy okouních banditů.
Opět jsme uprostřed velkého jezera na lodi. V předchozím díle jsme si popsali základní faktory lovu a teď čekáme na reakci ryb. Připomeňme si jeden z důležitých bodů z prvního dílu, jenž by nám měl zajistit úspěch – vyčkat, až se zakotvená loď stane pro ryby součástí jejich domova.
Na lov na údolních nádržích se vždy těším. Je pro mě velmi osvobozující, zejména pokud lovím z lodi – to se na pár dní stanu skutečnou součástí přírody.
Konzervace rybího masa má mnoho podob. Jedna z nich, uzení, je dnešním tématem. Než se ale do samotného uzení pustíme, je třeba znát i jiné možnosti konzervace masa.
Kdo jednou ochutnal maso z okouna, dá mi za pravdu, že okoun je nedoceněná ryba. Maso se skládá z lupínků, obsahuje málo svalových kůstek a velmi se podobá masu candáta. Okounů ale bohužel z našich vod ubývá.
„Je to zubatá. Chytil jsem krokodýla!“ Tyto dva hovorové výrazy patří nejdravější rybě našich vod snad odjakživa. Štika obecná, tajemná a trochu strašidelná ryba, mi učarovala už v klukovských letech.
Jestliže jsem v minulém čísle časopisu Rybářství popisoval květen jako jeden z nejlepších měsíců pro lov kaprů, tak červen je na tom minimálně stejně a za určitých podmínek může být ještě lepší.
Tloušti v mimopstruhových vodách nám dávají mnoho příležitostí, jak je lovit. Je to ryba, kterou můžeme chytat na plavanou i položenou, muškařením a samozřejmě přívlačí, což je způsob, který mám při lovu těchto mazaných ryb asi ze všech nejraději, neboť oklamání většího tlouště umělou nástrahou mi přijde přece jen trochu „náročnější“ než ho chytit třeba na třešni.
Blíží se šestnáctý červen, další z velkých svátků všech příznivců lovu dravých ryb přívlačí. Každoročně se tohoto magického data nemohou dočkat tisíce rybářů.