Sádkování slouží k přechování ryb od výlovu do jejich prodeje. Hlavní sezona na sádkách je v období od podzimních výlovů do Vánoc. Sádky slouží také jako manipulační nádrže v průběhu celého roku.

Pro drtivou většinu ryb z našich zeměpisných šířek je typické, že se potomstvo svým vzezřením v značné míře podobá rodičům. Týká se to tvaru těla i zbarvení. Samozřejmě, že drobné rozdíly tu jsou…

Spousta lidí si pod slovem jeseter představí rybu, která vypadá, jako by prošla strojem času. Avšak málokdo o ní ví víc než jen to, že se chová a loví především pro luxusní pochoutku – kaviár.

V tomto a v několika následujících článcích se budeme zabývat rybími smysly, které jsou u ryb velmi dobře vyvinuty a vyznačují se selektivností (výběrovostí). To znamená, že jsou speciálně přizpůsobeny na přijímání různých fyzikálních a chemických podnětů z vnějšího prostředí.

Většina rybníků leží ve spodní části povodí a fungují tak v podstatě jako sedimentační jímky. Vždycky tomu tak bylo a jiné to nebude asi ani v budoucnu. Splavování materiálu z horních částí povodí níže říkáme eroze. Zejména od poloviny 80. let se ale tento přirozený trend výrazně urychluje nevhodnými lidskými zásahy do krajiny a úpravami hospodaření na pozemcích, hlavně na polích.

Nepovinný předmět myslivost a ochrana zvěře je na naší škole vyučován už od 70. let a můžeme tedy mluvit o tom, že má u nás mnohaletou tradici.

Málokterý rybář se může pochlubit většími úlovky sumečka amerického (Ameiurus nebulosus) anebo sumečka černého (Ameiurus melas). Jsou sice známé větší úlovky na řece Tisa, ale to je pouze věc náhody, protože žádný rybář nejde k vodě s tím, že tento invazivní druh ryby uloví v rekordní délce.

V tomto článku osvětlíme některé části genetiky našich ryb. Tentokrát zůstaneme u tradičního českého rybníkářství, jelikož se budeme zabývat kaprem.

Původně se sumec velký (Silurus glanis) vyskytoval na území jihovýchodní Evropy. Především v povodí Dunaje, Rýna, Dněpru a dalších velkých řek. Díky své velikosti a chutnosti masa se vlivem člověka rozšířil i do dalších oblastí Evropy – Spojeného království, Španělska, Francie, Itálie, Dánska, Švédska.

Vodní rostliny tvoří neodlučitelnou součást vodních toků a nádrží. Běžného pozorovatele zaujmou především vyšší vodní a vlhkomilné rostliny (makrofyta). Pokud jde o rybníky, vodní rostliny se nachází především v okrajových partiích, někdy však pokrývají i větší či menší část vodní plochy.