Akvaponie je metoda produkce potravin, která spojuje akvakulturu (chov ryb) s hydroponií (pěstování rostlin bez půdy). Využívá jejich symbiózy a s pomocí bakterií dosahuje maximálního využití vstupů. Výsledkem jsou zdravé a chutné ryby a čerstvá zelenina po celý rok.

Snad každému je srozumitelné prastaré moudro, že ryba smrdí od hlavy. Rybáře by ale měla rybí hlava zajímat i z jiných hledisek. Kromě obecně známých vnějších znaků (tlamka, oko), lze totiž na ní najít i některé další druhově specifické morfologicko-anatomické znaky (např. vousky), podle nichž lze poznat, s jakým rybím druhem máme do činění.

Patří už tradičně mezi nejoblíbenější ryby. V souvislosti s možností lovit obrovské exempláře sumců na jihu Evropy (Španělsko, Itálie) adekvátně vzrostla i popularita tohoto vousatého krále evropských i našich vod.

Zvuk se pod vodou šíří téměř pětkrát rychleji (1500 m/s) než ve vzduchu, čímž se stal efektivním nástrojem pro dorozumívání. Kytovci ve vývoji komunikace pomocí zvuku dospěli mezi mořskými savci nejdále.

Většina lidí považuje labuť mezi opeřenci za vzor vznešenosti a krásy. V mysli mnoha z nich představují tito ptáci ideál věrnosti, spořádaného rodinného života, obětavé péče o potomstvo a jiných cností, které mnoha lidem chybějí. Rybáři je v lásce příliš nemají.

Je to už nejméně půlstoletí zpátky, kdy druhové jméno karase obecného odpovídalo jeho rozšíření. Bohužel, situace se podstatně změnila a z ryby známé i běžnému člověku, natož rybářům, se stal ohrožený druh naší ichtyofauny.

Naši předkové se už od středověku setkávali nejenom s přirozenými koryty řek a potoků, ale znali i umělá vodní díla přivádějící vodu pro různé potřeby člověka. Kupříkladu strouhy zásobující vodou rybníky nebo mlýnské náhony…

Jak moc jsou znečištěné české řeky? Na jednoduché otázky se jen těžko hledají jednoduché odpovědi. Rozhoduje konkrétní řeka i část jejího toku. Liší se i různé druhy znečištění. Velmi zjednodušeně však lze říci, že k dokonalosti máme stále ještě daleko.

Rybník je, zjednodušeně řečeno, vodní nádrž vzniklá přehrazením vodního toku. Tedy kromě nebeských rybníků, které čekají (často se jmenují Čekal) na vodu, která naprší, nebo až roztaje sníh v nejbližším okolí.

Biologie štiky je v našich podmínkách probádána dobře. Je to pochopitelné, protože se jedná o vrcholového predátora, který má v evropských vodách nezastupitelné místo. I v rybnících patří k tradičním dravým vedlejším rybám. Protože rybářský tlak na štičí populace je v mnoha lokalitách značný, je celkem přirozené, že rybáři stavy štiky ve svých revírech podporují vysazováním jejího plůdku, nebo již větších štiček odchovaných v líhních.