Než se do čehokoliv neznámého pustíte, je třeba se nejprve seznámit se zákonem. A to i v případě, že se jedná o usmrcení zvířat, v našem případě ryb.

V dnešním díle se zaměříme na složitější téma, které se bude týkat genetiky ryb. Každý druh je jedinečný a vyvíjel se po dobu tisíců let. Ovšem člověk mnohdy svými zásahy dokáže tuto evoluci pozměnit. Bohužel se nemusí vždy jednat pouze o kladné změny.

V rybářské literatuře jsou poměrně často při charakteristice rybího těla uváděny i různé typy rybích úst. S různě tvarovanými tlamami a tlamkami poměrně úzce souvisí způsoby přijímání potravy, o nichž se ale publikace nebo časopisy zmiňují méně často. Proto bych chtěl uvést pár informací i na toto téma, přičemž se zaměřím hlavně na sladkovodní evropské druhy ryb.

Sekavec je sladkovodní bentická ryba téměř s nulovým významem v rybářství a akvakultuře, nicméně s ohromným potenciálem pro současnou vědu a výzkum.

Okounek pstruhový s naším okounem říčním nemá z genetického hlediska mnoho společného. Přesto si však ve stylu života jsou oba druhy dost podobní a okounek pstruhový měl v našich vodách naplnit velká očekávání.

I nejnovější rybářské publikace o naší ichtyofauně, asi hlavně z nostalgie, uvádějí mezi zástupci čeledi jeseterovití (Acipenseridae) tři druhy – jesetera malého, jesetera velkého a vyzu velkou. Pravda je, že jediným z těchto původních druhů, který přežil v našich řekách a vydržel všechny nápory civilizace, je pouze jeseter malý.

Chovem rejnoků neboli trnuch se u nás ve škole zabýváme již řadu let a poměrně úzce spolupracujeme v tomto smyslu také s kolegy z Fakulty rybářství a ochrany vod. V první řadě se asi nabízí otázka, proč na rybářské škole chováme rejnoky a další subtropické a tropické ryby, když v rybnících plavou kapři?

Ne vždy se v rybníkářství vše daří. Někdy se chovatelé musí potýkat s různými rybími chorobami. V rámci předmětu Nemoci ryb se je naši žáci učí poznávat a léčit. Nejdůležitější je ale prevence, tedy dobrá zoohygiena chovů v rybnících. Ta zahrnuje všechny vlastnosti vodního prostředí, které mají vliv na rybí kondici.

Na naší škole je nedílnou součástí odborného výcviku síťování. Zde se žáci učí sítě šít a zašívat – „opravovat“. Na tuto práci připadá čas především v zimním období, kdy jsou rybníky zcela sloveny a sítě po perných výlovech musí projít revizí, aby byly plně připraveny na jarní výlovy.

Postranní čára je oprávněně označována za šestý rybí smysl, protože se jedná o unikátní smyslový orgán, který se vyskytuje pouze u ryb.