Loni jsem spolu s přítelkyní navštívil známý řecký ostrov Lefkáda a jako pokaždé mne nejvíce zajímalo vše živé. Jak pod vodou, tak okolo ní.
Desetiletý Jiří Vávra ulovil 1. září na Lipně svou životní rybu. Fotku parádního kapra nám poslal do redakce jeho táta Jiří Vávra st. Sám nerybaří, rád ale tráví se synem společný čas v přírodě.
Vodní rostliny byly odjakživa neoddělitelnou součástí vodního ekosystému. Rozdělují se na vyšší a nižší. Většinový podíl primární produkce (až 90 %) připadá na nižší rostliny. Do těch řadíme sinice a řasy, které jsou nejenom producenty kyslíku, ale také potravou pro zooplankton a další malé vodní organizmy.
Ulovit nějaký méně známých rybí druh je stále těžší. Některé ryby na našem území prakticky nežijí a navíc patří mezi chráněné druhy. Mám na mysli třeba ostruchu, sekavce, piskoře a další.
Několikrát do roka rád přijmu pozvání sestry Monči a zavítám na návštěvu do jihočeských Bohumilic, které leží nedaleko Čkyně.
Chytání úhořů má své kouzlo a každý rybář je určitě rád, když nějakého pěkného hádka zdolá. Tak tomu bylo i v případě Mirka, který ulovil svého prvního úhoře. Jeho manželka ho za rybářskou vášeň nechválila, ale když přinesl domů rybu, nebylo to tak zlé.
Trávicí ústrojí ryb umožňuje rybám příjem potravy s následným trávením a vstřebáváním živin. Podstatným způsobem se liší u kaprovitých a dravých ryb. Začíná ústním otvorem a pokračuje ústní dutinou, na kterou navazuje hltan, jícen, žaludek, střeva a řitní otvor.
Sůl a cukr jsou výborné přírodní konzervanty. Pokud jimi zasypete oschnuté boilie, vytáhnou z něj zbylou vodu a na dlouhou dobu je ochrání před plesnivěním.