První ulovené pstruhy máme za sebou, co nás čeká dál? Máme se bát divokých Albánců? Která řeka je na rybaření nejlepší? Kde končí velké rybářské dobrodružství?

Rybák si vesele poletuje nad hladinou a vůbec netuší, k čemu se schyluje. Z vody se najednou vynoří ohromná tlama – a rybák dolétal. I takhle si shání potravu kranas obrovský.

Jak dopadla naše cesta za vysněným ohridským pstruhem? V minulém díle jsem jednoho chytil v chovném rybníku, teď je na řadě jeho divoký bráška.

V makedonském jezeru Ohrid žije bájný ohridský pstruh. Pod hladinou se zde skrývá i mnoho dalších rybích endemitů, o kterých toho zatím moc nevíme. Proto jsem se rozhodl, že k jezeru v srdci Balkánu vyrazím.

Kostky sumce zapečené s dalšími surovinami, přelité smetanou se sýrem. Podobně lze upravit i jiné druhy sladkovodních nebo mořských ryb, ale měly by být bez kostí.

Máme se bát, že nám volavka vyžírá revíry? Vždyť přece loví nanejvýš drobné ryby. Proto nás netrápí tolik jako třeba kormorán nebo vydra. Fotografie ze severomoravského Jeseníku ale ukazují, že bychom ji rozhodně neměli podceňovat.

Léta lovili britští rybáři pakambalu průsvitnou a kraba pavoučího, a vyváželi je na evropský trh. Všichni byli spokojení. Pak ale přišel brexit, export se omezil a domácí milovníci ryb i korýšů zpozorněli – proč máme jíst něco, co se jmenuje pavoučí krab? V tu chvíli se britští rybáři vytasili s vypečeným řešením.

Sumci se v posledních letech sice loví nejčastěji pomocí bójek, a to hlavně na živé rybky. Lov na položenou je však také efektivní. Řadil bych sem i lov na ukotvené podvodní splávky a podobné statické montáže, udržující nástrahu na jednom místě u dna či ve vodním sloupci.

Tato ryba byla v některých revírech ještě nedávno velmi přemnožená. Dnes ji najdeme jen na některých slepých ramenech velkých řek.

Nejen lidé, ale i věci mají své osudy a je věčná škoda, že nemohou vyprávět. Pojďme se vracet do minulosti. Třeba do doby, kdy naviják, prut nebo korkový splávek sloužily svému páníčkovi klidně i po celý život.