Vyznáváte zdravý životní styl a rádi si dopřejete dobré jídlo? Pokud ulovíte sumce, vyzkoušejte recept se zeleninou a vínem. A ta trocha másla vám určitě neublíží, každý přece ví, že tuk je ke správnému vstřebání vitamínů potřebný.

Primitivní rybářská technika, při které nejsou použity háčky, může fungovat i dnes. Je třeba mít dobře namíchané těsto a hodně rychlí postřeh. Pak už si jen připravíte dírku a čekáte. Touto metodou se dají ulovit nejen kapři, ale také tilápie, kterou můžete vidět na konci videa.

Když během roku pozorujete chování ryb na jedné lokalitě, můžete dojít k zajímavým závěrům. Pokud ryby nerušíte, rychle zjistíte, jak citlivě vnímají a reagují na jakékoliv otřesy (kupříkladu chůze po břehu, náhlý silný zvuk, zahřmění, výstřel). Také si můžete povšimnout, že některé podměty, které by ryby dříve plašily, již na mnoha lokalitách neplatí. Je to například mluvení, občas i řev. Takto zvyklé ryby najdeme na lokalitách, kde se s člověkem setkávají pravidelně.

S termínem akvaponie se dříve nebo později setká každý. Tento teprve nedávno vytvořený výraz vznikl propojením slov „akvakultura“ a „hydroponie“. Jde totiž o integrovaný biologický systém, kombinující chov ryb s pěstováním vyšších rostlin. Nejčastěji zeleniny, květin či bylinek. O akvaponii se mluví především ve spojitosti s recirkulační rybochovnou technologií, kde přispívá k ekonomickému zefektivnění provozu těchto uzavřených systémů.

Kapři u hladiny se zdržují z několika důvodů. Rádi se vyhřívají za slunných dní a líně postávají v prohřáté horní vrstvě vody. Nejsou příliš aktivní a nabízené sousto v podobě kusu rohlíku, tvrdého chleba, nebo plovoucích pelet míjejí, jako by snad byli oslepení slunečním svitem. Když jsou ryby u hladiny, protože se jim nedostává kyslíku, je situace ještě horší. Kapři lapají po vzduchu, aby přežili. Žádná laskomina je nezajímá. Většinou pomůže vítr a zčeřená hladina.

U ryb je v tomto směru zajímavá především skutečnost, že zrohovatělé výrůstky na kůži mají sezonní charakter, objevují se pouze v období tření. Zrohovatělé tvrdé hrbolky, nazývané jako třecí vyrážka či perlovina, jsou typické především pro samce mnoha druhů kaprovitých ryb, a to našich i exotických. U samic se tyto kožní výrůstky tvoří velice vzácně.

Lovu amurů bílých jsem se nikdy příliš nevěnoval, i když rybařím od dětství. K tomu, jak aspoň někdy cíleně lovit tyto nádherné bojovníky, živoucí torpéda, mě přivedl občasný lov z hladiny, který však nebyl příliš efektivní.

Po osmi hodinách letu přes zamrzlé pláně Grónska a kanadské Arktidy se nám naskytl naprosto odlišný pohled – v horách a lesích se zaleskla modravá jezera a stužky řek. Těch řek, po kterých před více než sto lety za časů „zlaté horečky“ putovaly na daleký sever tisíce mužů i žen. A teď se na ně vydávám já, abych zde prověřil svůj rybářský um.

Každý z nás se u vody jistě někdy píchl o háček. Většinou je to jen drobné píchnutí, po kterém si říkáme „uf ještě že to nešlo hlouběji“. Ale co když šlo? A když už mám hák v ruce, co dělat?

V rybářské terminologii se často uchytí název, který vznikl za časů, kdy byla pravidla lovu volnější. Mihuli dnes potkáte jen velmi zřídka, nicméně název mihulí cop přetrval. Mihule byly nahrazeny kousky rozřezaného masa a o jeho účinnosti není pochyb.