Už nějakou dobu se snažím vyzvědět na známých i neznámých rybářích, jaký mají rybářský sen. Někdy se nestačím divit. Čím skromnější jsou sny rybářů, tím více se zamýšlím nad tím, kde končí rybářská fantazie.

Jsou ženské, jejichž chlapi před nimi utíkají k vodě a říkají si, že když je taková, ať se nediví. Aspoň nemusí mít výčitky, že jdou zase na ryby. Jsou další žínky – a tuším, že takových je většina – které mají pro koníčka svého tichého blázna pochopení.

Pro začínajícího rybáře se může vyplňování sumáře úlovků proměnit v noční můru. Bát se ale nemusíte, přinášíme vám jednoduchý návod jak na to.

Případ jako vystřižený z hororového filmu řešily od minulého víkendu úřady v Brazílii. Trojici rybářů nejprve napadl roj agresivních včel a muži se pokusili zachránit skokem do vody. Tam ovšem číhaly piraně…

Vyfotografovat si úlovek na podložce, nebo v podběráku? To by neměl být problém. Při troše zručnosti to zvládne každý průměrně nadaný fotograf, který dokáže fotoaparát alespoň zapnout a nastavit určitý program, který za něj nastaví hodnoty expozice. Pak dostane fotografovaný objekt do středu displeje a zmáčkne spoušť.

Už jsem roztrhal několik rybářských broďáků a bot, prochodil několik podrážek… U vody jsem prostě strávil spoustu času, a tak se mohu ohlížet a vzpomínat, jak kde a kdy bylo. V hlavě mám opravdu hodně krásných vzpomínek. Toulám se s fotoaparátem, a tak mám tolik fotografií ryb, které jsem ošálil, že je nikdy nespočítám.

Ze zelenavého přítmí náhle vystupuje silueta stojícího stromu. Větve obalené řasami vypadají jako zafačované ruce malomocného. Strom stojí stále zpříma. A támhle je další a další! Malomocný les na dně kamenné Jámy vyplněné vodou.

Trojnásobně lepší kvalitu vody má dnes rybník v přírodním areálu Gliňoč v Bohumíně na Karvinsku. Město při jeho čištění místo bagrování bahna zvolilo alternativní metodu.

Lipno je fenomén. Je to největší umělá nádrž v České republice, ale i v Evropě a tím pádem i náš největší revír. Mluví se o něm hlavně v souvislosti s lovem dravců a s tím také o pravidlech, jak tyto ryby lovit. Rád bych širší rybářské veřejnosti připomněl trochu historie, okomentoval současnou situaci a pokusil se nastínit možnosti do budoucna.

Kdysi jsem jako kluk jezdil k babičce na venkov, asi 7 km od Hradce Králové. Mezi vesnické raubíře jsem ale zakrátko zapadl. Některé rošťárny byly pro mě nové, o to zajímavější. Patřilo mezi ně opékání cizích slepic nebo holubů, vyplavování myší na poli, popřípadě války mezi pevnostmi postavenými z balíků slámy.