Mnozí z nás se o své náčiní nestarají vůbec a berou ho jako spotřební zboží, které když doslouží, vyhodí a koupí nové. To je ale škoda…

Dny prvního měsíce v roce bývají dlouhé. Nejen proto, že sluníčko se objevuje jen na chvilku. V tomto měsíci prostě pro rybáře moc příležitostí k lovu není.

Je spousta věcí, bez kterých se člověk obejde. Pokud mu však něco přináší trvale požitky, stane se závislým. Vymanit se ze závislosti je pak zdlouhavý a bolavý problém. Někdy zcela neřešitelný.

Klid, zurčící voda v peřeji, zpěv strnadů a konipasů poskakujících po kamení, blankytná obloha a slunce nad korunami stromů, které se sklánějí nad pstruhovou říčkou. Tak nějak si představuji pohodu u vody.

Všechny profese mají svá NEJ… Také rybáři musí mít několik vlastností, které jsou pro ně nezbytné a důležité. Snažila jsem se vybrat ty opravdu nejdůležitější. Posuďte sami, zda tyto vlastnosti máte.

Mnozí rybáři mě asi nebudou mít rádi, ale dobrá, jdu do toho. Termín sportovní rybaření mě vždycky malinko dráždil. Co je sportovního na tom, když někdo chytá ryby? Kolik jich borec dostane ne břeh? Možná módní skutečnost, že rybařící sportovec chytne rybu a pustí ji? Je však sportovcem i rybář, který si rybu odnese domů a zbaští ji?

Být lovcem, to není žádný med. Ono to vypadá jako poleženíčko v písku na mělčině s chomáčem řasy pod hlavou. Být lovcem, to jste vlastně pořád sám. Nikomu nevěříte. Každý bratránek či sestřenka se vám s chutí zahryznou do ploutve. Už prabába Zubatka obří ve třetihorách prý takhle žila.

Lov na umělou mušku je vášeň, které podlehla spousta kamarádů a přátel. Někteří už jinak než s muškařskou udicí nechodí. Několik let jsem žil stejným životem a jediné, co jsem navazoval na koncový návazec, byly mušky, které jsem si vázal sám.

Střední škola rybářská a vodohospodářská Jakuba Krčína v Třeboni vzdělává už desítky let nové rybáře pro česká i zahraniční rybářství. Škola prošla složitým vývojem a českým vodám za dobu svojí existence vychovala řadu špičkových odborníků.

Duben začíná aprílem, což je vždy ideální příležitost si z někoho vystřelit, napálit ho, prostě vyvézt mu nějakou bžundu. V prvorepublikových časech patřilo slovo bžunda dokonce do rybářského slangu. Pokud rybář vyprávěl, že se vrátil od vody s bžundou, bylo všem hned jasné, jak asi rybolov probíhal a že nechytil ani čudlu.