Články

Podzimní ráno na lipenských pláních je pro nezasvěceného těžko popsatelné. Olše, břízy, vrby a jejich listnatí kamarádi lemující břehy rozlehlého jezera se ze zeleného pralesa přeměnili v jedince, kteří se předhánějí ve své pestrobarevné kráse. Sem tam nějaká borovice a smrk se snaží svojí ztepilostí dokázat, že právě oni svým listnatým sousedům dělají gardedámy v tom úžasném podzimním koncertu. Rákosová pole lemující zátoky a břehy vyhlížejí jako pěšácký předvoj před barevnou kavalérií.

Sedím u nastražených prutů a přemýšlím, kde se stala chyba. Jak je možné, že na tak malém rybníku, který je velmi dobře zarybněný, nepřišel během celého dne jediný záběr? Levý hlásič však nečekaně ožívá. Zapípá sice jen krátce, ale i to je jasný signál, že na druhém konci bere ryba. Zaseknu a mám kapra. Konečně!

Ryba, která se trochu podobá úhoři, ale její tlamu zdobí vous a i počet a tvar ploutví je podstatně jiný. Mník je poměrně náročný na čistotu vody, proto byl v minulosti téměř na pokraji vyhubení. Žije stejně skrytým způsobem života jako úhoř. Na rozdíl od něj je ale nejaktivnější, pokud teplota vody klesne pod 10 stupňů.

Kdo by netoužil po životním candátovi. Pro mnohé by měl určitě větší cenu i tím, že je ulovený na přívlač. Kolik přesně měřil a na co zabral?

Časopis Rybářství odebírám od dob, kdy jsem česky neuměl ani mňauknout, hafnout či kváknout. Tenkrát jsem koukal jen na obrázky a obdivoval megaúlovky všech ostatních.

Úhoř je ryba specifická nejenom svým tajemným způsobem života, ale i tím, že její usmrcení a další zpracování si vyžaduje jisté zkušenosti a dovednosti, které si určitě nelze nacvičit na vánočním kaprovi.

Mnoho milovníků přírody, ať třeba rybářů, myslivců, či ostatních vnímavých návštěvníků mi dá za pravdu, že příroda je nejen krásná, ale někdy svým způsobem i krutá. Za svá dlouhá léta nejen rybaření, ale například i při houbaření a jiných činnostech jsem v přírodě mohl poznat to, jak je k nám, živočichům, laskavá.

Pojďte se s námi zasmát u nevšedních rybářských vtipů. Znáte nějaký fórek, kterým byste chtěli pobavit ostatní čtenáře? Pošlete nám ho!

Že ve středním Norsku nejsou velcí žraloci? Opak je pravdou. Svědčí o tom video, které natočili Němečtí rybáři přímo v okolí ostrova Hitra.

Služební povinnosti mě nedávno zavály na čas do ukrajinské Oděsy. A jako každý vášnivý rybář, který si nenechá ujít žádnou příležitost k vyzkoušení nových, neznámých vod, jsem si přibalil i rybářské vybavení. Kusé informace o rybách obývajících zdejší pobřežní vody, které jsem získal z dostupných pramenů, mě zpočátku příliš nepotěšily.

Rybář Mike Sherwood si dal předsevzetí, že bude první kdo v okolí britských ostrovů uloví mečouna. To se mu zatím nepodařilo, zato je prvním kdo na prut ulovil žraloka který se jmenuje hltač obecný.

Ryba, kterou je zbytečné zvlášť popisovat. Splést si kapra můžete prakticky pouze s karasy. Spolehlivým rozpoznávacím znakem jsou dva páry vousků u huby, které karasové nemají. I přesto, že je v Čechách budován jakýsi kapří kult, našim původním druhem není. Snad proto je také vysazován leckdy trochu nesmyslně do pstruhových stojáků, podhorských jezer i malých potoků.

Nejen lidé, ale i věci mají své osudy a je věčná škoda, že nemohou vyprávět. Pojďme se do minulosti vracet. Třeba do doby, kdy naviják, prut nebo korkový splávek sloužil svému páníčkovi klidně i celý život.

Občas se stane, že sumec zabere na masové boilie nebo že ulovíte bolena na rohlík. Toto je však úplně jiný případ. Tahle téměř metrová štika zabrala na kukuřici s bílými červy!

Pracujete rádi s rybami, nevadí vám řešit konflikty a láká vás práce pro Český rybářský svaz? Neváhejte a přihlaste se na pozici jednatele Jihočeského územního svazu.