Červen, měsíc bílých nocí, je snad nejkrásnějším obdobím rybářova roku. Než udeří pravé letní pařáky, ryby berou po celý den. S přibývající teplotou se však příjem potravy – zejména větších ryb – začne přesouvat do ranních a večerních hodin. Díky tomu si můžeme rybolovu dosyta užít i v pracovních dnech.

Před padesáti lety byla vymyšlena metoda profukování ryb. Její autor R. Faina ji od té doby naučil mnoho vědců i produkčních rybářů z celého světa. V rámci předmětu hydrobiologie se jí mohou naučit i studenti. Co je podstatou metody a k čemu se dá využít?

Parmice je výborná mořská ryba s bílým masem a velmi malým množstvím kůstek, které se dají snadno odstranit. Nedorůstá velkých rozměrů, prodávají se kusy v délce kolem 25–30 cm, takže na 1 kg připadne zhruba 4–5 ryb.

„Panečku, to byla štika jako poleno, musela měřit nejmíň sto dvacet čísel. Ani ve snu by mě nenapadlo, že na prťavého wobblera zabere taková obluda.“

Kapitální úlovek vylovený z Dunaje ve Štúrově se zapíše do rybářské kroniky Kornela Vargy zlatým písmem. O to víc, že metrákového sumce vytáhl z vody přímo před domem, kde bydlí.

Naši předkové to neměli v chovu ryb právě lehké. A jak už to bývá, vlivem doby se toho mnoho změnilo. Dnes máme léky a postupy pro mnohé nemoci a nedostatky, které v minulosti devastovaly celé rybí populace a mnoho chovatelů ryb od řemesla odradily. Je však cesta umělých léků správná?

Klasická monofilní vlákna a jejich vlastnosti už jsme vám představili, takže nezbývá než se trochu zblízka podívat na jejich mladší příbuzné. Před nějakými třiceti lety je v Čechách ještě téměř nikdo neznal.

Mám kamaráda, který jako by z oka vypadl režisérovi Zdeňkovi Troškovi. Můžete hádat, jak mu proto přezdíváme. No, a protože naše poslední tři rybářské výpravy byly vlastně v jeho režii, dovolil jsem si v názvu parafrázovat známou filmovou trilogii…

Italská polévka, ale také hlavní pokrm, který se připravuje z toho, co moře dá. Použijeme tedy kousky ryb, mořské plody i další suroviny. Burrida je nejoblíbenější v Janově a celé Ligurii. Tato polévka se vaří už od 1. století a existuje mnoho variant přípravy. Pokud vás napadne, že je do jisté míry stejná jako francouzská bujabéza, máte pravdu, ale máte ji uvařenou mnohem dříve.

Uplynulo už mnoho vody od chvíle, kdy jsem poprvé začal přemýšlet nad tím, jak svépomocí vylepšit své vláčecí nástrahy (hlavně rotačky) a vdechnout jim trochu více života.