Přinášíme další aktuální příběh z pera našeho ichtyologa Pavla Vrány. Tentokrát o instalaci umělých candátích třecích hnízd na Slapech. Co myslíte, objevili se u nich candáti hned jako v loňském roce?
text: Pavel Vrána (ichtyolog ČRS a zástupce hospodáře ÚSMP), za ČRS Lukáš Mareš
Už se to blíží, pomyslím si, když ráno otevírám e-mail s hlášením o ranním měření teplot vody na Slapech, které mi v rámci dobrých vztahů každý den posílá dispečink Povodí Vltavy. Z hlubin slapské přehrady se zvolna začínají vynořovat candátí generačky napěchované statisíci jiker a bedlivým zrakem zkoumají trdliště, která pro ně mezitím připravili galantní mlíčáci.
Letos se nám daří – máme připraveno dvakrát více třecích hnízd než v předchozím roce – a to už vykouzlí úsměv na tváři nejednoho z nás. Velký nízkoponorový člun s výklopným čelem musíme naložit dvakrát, abychom ten náklad uvezli. Navíc nám nabízí pomoc rybáři – srdcaři a přidávají se k distribuci candátích hnízd se svým soukromým hliníkovým člunem.
Po zralé úvaze letos dáváme výtěrová hnízda na 6 lokalit, abychom lépe pokryli celou plochu nádrže.
Ranní vzduch prořízne hluboký zvuk startovaných lodních motorů a už couváme od plovoucích garáží. Skoro na místě točíme loď a vyplouváme. Krátká překládka části třecích hnízd na hliníkovku a již míříme na volnou vodu. Člun letí po hladině jako šipka a za chvilku už přijíždíme na určené místo, kde dnes budeme instalovat třecí hnízda.
Na břehu je hezky živo, místní rybáři se přišli podívat. Stojí na břehu, povykují, ukazují, kde mají být candáti, dokonce nás zvou na čerstvou, propečenou klobásu… Ale kdepak, candát nečeká, je třeba hýbnout ploutví. Ve zprávách hlásí, že mají přijít tropy, šup, už aby byla hnízda na dně!
Kotvíme, táta s bráchou se štengrují a soukají se do suchého obleku. To bych nevěřil, co je s tím vším práce, na hlavu si sypou nějaký pudr, pomáháme jim s nasazováním rukavic a ploutví, zapínáme vodotěsné zipy. Rutinní kontrola ventilů, budíků – hup a první potápěč mizí pod hladinou v oblaku bublin. Chvilka hledání rovného a tvrdého dna – tady se poctivost vždy vyplatí.
Ke slovu přichází lano s karabinou, první hnízdo se ztrácí v hloubce. Kluci ho dole rovnají, aby sedělo na dně jako skutečný trůn našeho ježatého pana krále: je-li to třeba, upravují dno a podpírají hnízdo kameny nebo odstraňují překážející větve. Letos je průhlednost vody v nádrži mimořádně nízká, takhle to nikdo nepamatuje – ani s použitím silné LED svítilny není vidět dále, než na konce ploutví.
První sada třecích rohoží již leží na dně a kluci se vynořují na kratičkou přestávku, abychom probrali, kam dáme druhou várku. Nadšeně hlásí, že už se přijel podívat první candát. Kdo četl můj loňský článek, tak už ví, že se nám to stalo i loni – ovšem na jiné lokalitě. Vlastně ani není divu – pohled na potápěčský počítač ukazuje, že ve zvolené hloubce teď právě máme 9 °C, takže candáti už intenzivně hledají, kam by složili jikry.
Tak, konec přestávky a vzhůru dolů! Kluci mizí v hloubce, při druhém ponoru už jsou správně sehraní a za chvilku spouštíme na dno poslední třecí rohož. Po vynoření chlapi hlásí, že se objevili další dva candátí zájemci – jeden se je dokonce pokoušel vyhnat od nově obsazeného třecího hnízda! Na břehu i na lodi panuje viditelná radost z dobře odvedené práce. Rybářské tamtamy duní, domorodci posílají zprávy o akci svým kolegům z ostatních částí nádrže.
Cesta zpět rychle utíká a u hráze se ještě stačíme potkat s druhou skupinou, která již také vyexpedovala svá třecí hnízda a vrací se zpět na základnu. Nám nezbývá, než upřímně poděkovat poříčnímu oddělení Policie ČR ze základny v Třebenicích za velkou pomoc při letošní instalací třecích hnízd, která jen podtrhuje dlouhodobou vynikající spolupráci s naší rybářskou stráží. Kéž by byla všude na světě takhle příkladná spolupráce a dobrá parta – všechny palce nahoru.
Náš příběh ale zdaleka nekončí. Příště se podíváme, jak jsme budovali třecí hnízda pro okouny a jestli nám to průhlednost vody v přehradě dovolí, zkusíme vám poodhalit, jak dopadly candátí námluvy.
Krásná práce