Bazalka má typickou vůni a výraznou chuť. K přípravě ryb se hodí, Italové se bez ní neobejdou. Bazalka navíc podporuje chuť k jídlu, působí proti nadýmání a kdo má problémy se zažíváním, pro něj je bazalka lékem. Dokáže uklidnit mysl a rybímu masu dodá šmak, jak se říká hezky česky.

text: Ivo Novák

S její chutí mě spojují vzpomínky na jednu z mých nejhezčích výprav za štikami. Když se mě tenkrát kamarád Jirka Hladík zeptal, jestli bych měl chuť na štiku na bazalce, pokrčil jsem rameny. To jsem byl ještě zelenáč. Nyní jsem už protřelejší. I u sporáku.

Candáta stáhneme, nebo aspoň zbavíme šupin, což může být pro někoho problém, rybu předtím pochopitelně vykucháme. Stáhnout kůži je lepší, bazalka tak maso provoní. Někdo osmaženou candátí kůži miluje a bez ní si tuto rybu na talíři nedovede představit a stažení kůže považuje za barbarský počin. Má pravdu, ale samotný úklid „po akci“ šupiny zabere víc času, než celé vaření.

Osobně volím variantu, kdy rybu nafiletuju a za pomoci ostrého nože kůži stáhnu nakonec. Jde to snadno. Filety rozřežeme na menší kousky, lépe se prosmaží. Do pánve dáme olivový olej, přidáme-li sádlo, nic nezkazíme. Osmažíme drobně nakrájenou cibulku a přidáme trošičku sladké papriky, pro barvu. Kousky masa osolíme a přidáme sušenou bazalku. Vložíme je do pánve a osmažíme po obou stranách. Za chvíli je hotovo. Podáváme s bramborem a s kouskem citronu.

Úplně stejně připravuji i okouny a nevím, co je lepší.