Loňská sezóna lovu hlavatek na slovenské řece Hron se nesla v trochu jiném duchu. Asi měsíc před zahájením mě kontaktoval Jakub Vágner. Měl v plánu natáčet lov hlavatek a samozřejmě si chtěl také nějakou pěknou ulovit, a tak mě požádal, jestli bych mu trochu nepomohl.
text: Vojtěch Sklenář
Jdeme pěšky až do Mezibrodu k mostu, kde je podlouhlá tůň. Už jsem tu v minulosti nějaké ryby ulovil nebo tu měl záběry, ale spíše až ve spodní části, kde jsou pod hladinou kořeny a kameny. Jakub do těch míst posílá nástrahu a dostává záběr. První hlavatka v podběráku!
Měří sice jenom 35 cm, ale je to hlavatka podunajská, a tak mu gratuluji k úlovku a míříme na Grajcar na oběd. Po roce se zde potkávám s dobrými kamarády a probíráme společně úlovky. A je co probírat.
Jak si mě Jakub získal
Po obědě míříme na Banskobystrický úsek. Když se touláme kolem vody, Jakub se najednou sehne a něco zvedne ze země. Našel plnou krabičku mušek. Jeho první reakce byla: „Musíme najít majitele“. Okamžitě jsem si vzpomněl na svou ztracenou krabičku, ve které jsem měl asi 500 mušek. V tu chvíli si mě Jakub získal.
V tu chvíli jsem věděl, že Jakub je normální poctivý kluk a nepěkné historky o něm jsou jenom pomluvy a fámy. Plno lidí by strčilo krabičku do kapsy a těšilo se z pěkného nálezu.
„Vím, jak najít majitele,“ říkám a volám Leovi, aby dal na facebook status o tom, že Jakub našel krabičku s muškami. Domluvili jsme se, že na internet umístíme fotografii s pouze jednou půlkou krabičky, kdyby se domnělých majitelů náhodou ozvalo víc.
Jaké mušky jsou ve druhé části krabičky, bude skutečný majitel vědět sám dobře a můžeme si tak ověřit jeho pravost. Svoji muškovnici, krabičku s muškami, zná každý velmi dobře. A skutečně. Majitel krabičky se našel vcelku rychle a byl samozřejmě moc rád.
Pod chatou nás odchytává televizní štáb, se kterým dělá Jakub rozhovor. Já mezitím v klidu „pročeásám“ řeku, ale jsem jako zakletý. Úplně bez záběru. Vím, že tu ryba někde musí být, a také bude, ale to se mi potvrdí až za tři týdny. Nebudu ale předbíhat…
Hlavatky v noci nechytám rád
Míříme do města, do Bánské Bystrice. Ve Smrčině jsem ale v šoku, nad splavem i pod ním je celkem šest rybářů, a tak vyrážíme do Majera. Tady jsou dva.
Zaujmeme proto volná místa na jámě a zkoušíme své štěstí. Ale nedaří se nám, a tak se kolem šesté přesouváme ještě k úseku zvaný U Cikánů. Tam zkoušíme štěstí do sedmi, kdy končíme.
Jakub mě přemlouvá, abychom zkusili noční chytání. Ale já hlavatky v noci nechytám rád. Nemám z toho takový požitek jako ve dne. Ke spokojenosti potřebuji vidět, jak se hlavatka převaluje, jak bojuje. Potřebuji ji pronásledovat vodou, když je to zapotřebí.
V noci nezáleží na tom, jestli táhnu kapra, sumce nebo hlavatku. Lov hlavatek v noci je navíc jenom o jednom: stoupnout si k jámě a nahazovat a čekat, jestli hlavatka vypluje na lov. Jenomže ve tmě není tak opatrná a rybáři odpustí i mnohé chyby.
Pro mě je výzva ulovit hlavatku přes den, kdy se musím kolem vody plížit jako indián, volit optimální nástrahu na dané vodě a možná mě uspokojuje i fyzická náročnost – člověk musí nachodit desítky kilometrů a večer se pak vrací zbitý, promrzlý a unavený jako pes.
Jak dopadl lov hlavatek na Hronu? Kolik centimetrů měla největší ulovená ryba? Jak se dařilo Jakubovi Vágnerovi?
To vše si můžete přečíst v novém čísle časopisu Rybářství. Na stáncích je od začátku března.
Objednat si ho od 1. března můžete také v našem e-shopu.
Pokud ještě nemáte předplatné časopisu Rybářství, můžete si ho zařídit zde.
Diskuze k článku (0)