Živí se všichni jedinci v populaci jednoho rybího druhu stejně, nebo zde existuje výrazná individualita? Na tuto otázku jsme se s kolegy z Biologického centra Akademie věd zaměřili a výsledky rozhodně nejsou nezajímavé.
text: Lukáš Vejřík a Ivana Vejříková
Na základě koncentrací stabilních izotopů uhlíku a dusíku v různých tělních tkáních ryb jsme sledovali, jak se od sebe liší čtyři rybí druhy v pestrosti potravy spektra a jak se od sebe liší jednotlivci v rámci každého druhu.
Základní otázka tedy nebyla, čím přesně se ten který druh živí (informace se obecně liší v závislosti na lokalitě), ale jak moc pestrý jídelníček ten který druh má a jak pestrý jídelníček má každý jedinec.
Tedy zda se v rámci celé populace všichni jedinci živí tím samým, nebo zda je i mezi rybami každý jedinec, podobně jako u lidí, svou potravou do jisté míry specifický?
Čtyři rybí druhy, čtyři lokality
Když se podíváme na lidské složení potravy, je opravdu velmi pestrá. Nicméně každý z nás zdaleka nevyužívá toto potravní spektrum celé. Jeden člověk je vegetarián a jiný zase milovník masa, do kterého bychom zeleninu nedostali ani násilím.
A další lidé jsou zase typickými všežravci. Ale jak to tedy vypadá u ryb? Mají jednotlivci v populacích stejné odlišné návyky jako lidé, nebo se všichni živí víceméně tím samým?
Při výzkumu byla věnována pozornost na naše čtyři původní druhy ryb od vrcholového predátora, kterého zastupoval sumec, přes predátora štiku a potravně různorodého okouna, až po téměř býložravého perlína.
Aby měl průzkum co největší vypovídající hodnotu, byl prováděn na čtyřech různých lokalitách s odlišnou úživností. Díky tomu jsme získali také informace, jak se pestrost stravy liší v závislosti na dostupnosti potravy.
Dvěma studovanými lokalitami byla na živiny chudá (oligotrofní) důlní jezera. Lze je označit za vody typicky hladové, kde koncentrace fosforu ve vodě dosahovala hodnot 2,5 a 5 μg*L-1. Další dvě lokality byly mezotrofní údolní nádrže, tedy průměrně úživné vodní plochy, kde koncentrace fosforu ve vodě dosahovala hodnot 25,8 a 26,4 μg*L-1.
Efekt vrcholového predátora
Ukázalo se, že celkově nejširší potravní spektrum ze studovaných ryb měli sumci, což je i v souladu s jejich pozicí velkého vrcholového predátora. Druhy na vrcholu potravního řetězce obecně mívají potravní skladbu velmi širokou, aby uspokojily potravní nároky svého velkého těla. Zkrátka nemohou být vybíraví.
V potravě sumce jsme tak často nacházeli v podstatě všechny skupiny obratlovců, od ryb přes obojživelníky a plazy, až po vodní ptáky a savce. Ne zřídka se však sumci živili také larvami vodního hmyzu nebo raky.
Jak dopadly ostatní sledované ryby? Která z nich vykazovala nejužší potravní spektrum? Co je to „efekt vrcholového predátora“? Jaký poznatek vědce nejvíce překvapil? V jaké míře se jednotlivci ve své potravě v rámci populace liší mezi sebou?
To vše si můžete přečíst v novém čísle časopisu Rybářství. Na stáncích je od začátku března.
Objednat si ho od 1. března můžete také v našem e-shopu.
Pokud ještě nemáte předplatné časopisu Rybářství, můžete si ho zařídit zde.
Diskuze k článku (0)