Březnové přemlouvání

Březen za kamna vlezem… Anebo taky ne. V týdnu telefon zpíval několikrát písničku o tom, že další víkend strávíme s kamarádem na rybách. Sobotní ráno nemohu dospat a těším se, jak s Michalem probereme rybařinu přímo u prutů a budeme plánovat, co vše letos podnikneme.

text: Jiří Skladowski

Pohledem z okna na ojíněná auta z euforie sice trochu vystřízlivím, ale tak tomu bylo i minulý – poslední únorový víkend, kdy jsme i s dětmi nachytali větší množství ryb.

Pravda, nebyly to žádné rekordní úlovky, ale kdo chodí s proutkem v únoru okolo řeky, ten ví, jaká radost je trefit v předjaří větší množství ryb, notabene s dětmi.

Hnojáčci, nebo rohlík?

Dnes je to ale jiné, s Michalem bereme vše vážně. Večer jsem pečlivě kontroloval návazce, volil co nejjemnější vlasec a přiměřené háčky. Než posnídám pár rohlíků, telefon oznamuje příjezd kamaráda. V autě si ani nestihneme říci všechny novinky a jsme u řeky.

Místo, kde do Orlice ústí slepé rameno, je léty prověřené. Do mělké prohřátější vody, přímo mezi potopené kmeny se jezdí vyhřívat v předjaří nejeden druh ryb. Minulý týden jsem byl mile překvapen úlovkem karasů a dnes bych jimi rovněž neopovrhl.

Největší strach jsem měl při cestě z pohledu na zamrzlé kaluže, ale hladina slepého ramene je bez ledu. Michal mi nabízí čaj, ale vnímám ho jen na půl ucha. Připravuji plavačkové pruty a přemýšlím, zda vsadit na hnojáčky, tedy neposedné žížalky, nebo na měkkou střídku rohlíků.

Varianta s červíky se minulý týden neosvědčila. V ledové vodě se červíci nehýbou a tím ztrácí svoji přitažlivost. Krmení jsem sice připravil, ale jeho použití je v únorových a březnových dnech záludné. Ryba háklivě reaguje na veškerý nepřirozený hluk a pohyb, takže vlastní vnadění je vždy téměř indiánským počinem.

Zakrmuji tedy velice střídmě a opatrně. Paradoxně se mi v tomto ročním období více než klasické krmné směsi osvědčilo při lovu na kratší vzdálenost vnadění opravdu malými kousky navlhčených rohlíků – ke dnu propadávají jen velmi pomalu a tím lákají ryby napříč vodním sloupcem, obzvláště cílíme-li na bílou rybu.

Zpět k lovu… Jemné splávky se neklidně pohupují na hladině. Díky sluníčku, které nám svítí přímo do očí a odráží se od hladiny, co chvilku přemýšlíme, kde se právě splávek nachází.

Baští a nehledí na počasí

Na první záběr nečekáme dlouho. Anténka se naklání a po chvilce už splávek putuje pod hladinu. S měkkým prutem na plavanou není třeba zasekávat divoce. O to krásnější je vlastní vedení a zdolávání ryby. Michal ji v klidu směruje ke břehu a já hledám fotoaparát.

V příštím okamžiku na nás kouká z vody tlamka tlouště.  Díky bohu za úlovek, je Michalův letošní první. Pořizuji pár fotek a letmo kontroluji své splávky. Jen díky tomu ještě zahlédnu, jak mizí pod vodou i můj splávek.

Hbitě přiskočím k prutu a s radostí konstatuji, že i na mě se štěstí usmálo tak brzy. I já vytahuji jelce, ale jesena. Tuto rybu mám rád.

Byť nemá nejkrásnější barvy, není největším bojovníkem a ani nedorůstá obřích rozměrů, tak mi nějak za ta léta přirostla k srdci a vlastně ani nevím, proč. Jelci jsou obecně vzato dobří parťáci, zejména pro svůj apetyt. Baští a nehledí na počasí a ani roční období.

Berou, berou!

S Michalem volíme stejné nástrahy. Jeden prut zdobí hnojáček, druhý rohlík. Během následujících minut vše funguje podle scénáře z minulého týdne. Jako by se rozkřiklo, že se podává jídlo…

Ryby berou prakticky na všechny pruty. Těžko věřit tomu, že je začátek března a na blízkých horách, které zásobují vodou Orlici, celý týden sněžilo. Potvrzuje se léty ověřené pravidlo, že po zimě se ryby zkrátka musí hledat.

Předjaří je krásné v tom, že na mnoha místech (i přes veškerou snahu a krmení) zkrátka nezabere ani šupina, ale když se trefí flíček, kde ryby stojí, je radost býti rybářem.

Po několika dalších ulovených ouklejích a malých jesenech navrhuji změnit lokalitu. Krmení přilákalo tuto malou rybí drobotinu a přes ni se k nástraze nic mohutnějšího nedostane. Větší ryba potřebuje přece jen díky své ostražitosti k záběru více času a já bych chtěl dnes ulovit něco speciálnějšího.

Chystáme se přejet na touto dobou už rozmrzlé přelovy. Volíme takové, kde je méně hloubky a možné chování ryby se dá lépe číst. Orlici a její okolí chválíme. Jsme si dobře vědomi toho, jaká je to výhoda rybařit v tomto revíru. Řeka je obklopena spoustou slepých ramen a malých jezírek, takže je lov často velice rozmanitý a hlavně zábavný.

70 kormoránů

U jezírka nás čeká další kamarád. Spokojeně sedí v křesílku a nechává se hřát slunečními paprsky. Dan je ryzí pohodář a chvilek na rybách si váží. Rychle vybalujeme naše nádobíčko a těšíme se, jak kamarádovi ukážeme, že ryby jsou už vzhůru.

První zvíře, které po náhozu vidíme, však není ryba, ale pták. Nad námi krouží kormorání letka a popravdě, přívětivá slova pro tyto loupežníky nenacházíme. Na sedmdesát kormoránů trávilo celou zimu na starém dubu přímo u řeky a soudě podle množství agresivního trusu, kterým je strom po zimě pokrytý, to byla jeho zima poslední.

Konečně větší protivník!

Z přemítání mě vytrhuje pohyb na hladině. Jemně přiseknu a podle tahu soudím, že na druhé straně udice je větší protivník. Že by jarní kapřík? Stulíky naštěstí ještě hladinu nepokryly, a tak není nic, co by bránilo klidnému zdolávání ryby.

Není kam spěchat. Slabý vlasec a malý háček naopak varují před zbrklým způsobem vedení ryby. Ryba se nejdříve poměrně klidně nechává vést, ale ve chvíli, kdy se dostane několik metrů od břehu, s ní začnout šít všichni čerti a rázem si bere několik metrů vlasce.

Srdíčko mi poskočí radostí. Na to jsem se celou zimu těšil. Konečně větší protivník a lehký plavačkový prut zážitek jen umocňuje.

Jaké je však mé překvapení, když se u břehu místo kapra objeví amur. Toho bych tak brzy nečekal! Pořizuji pár snímků a hned s rybou zpět do vody. Michal mezi tím vykouzlil ze studených vod přelovu okouna.

Pruhovaný loupežník je v čisté vodě krásně vidět a z dálky naježená ploutev hrozí všem protivníkům. Naštěstí má háček i s vlající žížalou na kraji, a tak se i on záhy vrací záhy do rodné vody.

Jediné, co nám kalí radost, je pohled na hodinky. Na mě doma čekají děti, které mají slíbeno kino a na Michala těhotná manželka. Loučíme se s rybami i Danem, kterého, zdá se, ze sluníčka a křesílka dnes jen tak někdo nedostane.

Konstatujeme, že nás dnešní voda odměnila zhruba dvaceti rybkami, což je na tuto roční dobu parádní výsledek. A ještě větší radost máme ze skladby druhů. Bylo jich sedm! No to je přece nádhera! Letošní plavanou si užijte i vy!