Patřím k rybářům, kteří své náčiní neodkládají ani v zimě. Touha být u vody je prostě silnější, ať mrzne nebo sněží. Výběr lokalit je však pochopitelně omezený. Na pstruhových revírech lovit nelze. Tam platí zákaz až do 16. dubna. Mimopstruhový revír v sousedství toho pstruhového mě však zachrání. Nějaký ten siven nebo duhák se po naší mušce kouknout může.

Text: Ivo Novák, foto: autor

Hladiny stojatých vod jsou pod ledem a tak nezbývá nic jiného, než prověřit, které potoky a říčky zůstaly rybářům přístupné. Mělké a proudné úseky prochytávat cenu nemá. Tady v zimě na rybu nenarazíme.

Proto musíme najít hlubší místo s kamenitým dnem. Ryby mají svá místa, kde přečkávají zimní nehostinnou dobu. Kdo je objeví, ten má šanci, že si zachytá mnohdy lépe než v parných letních měsících. Kdo ryby hledá, ten je najde.

Jsou tu ale kormoráni, kteří taková místa najdou lépe než člověk. Během pár dnů je pak dokážou totálně vyplenit. Rybář pak postává na břehu, bičuje vodu jako šílený a nejde mu na rozum, jak to, že ryby neberou, když si tu minulý týden tak krásně zachytal. Nezbude nic jiného, než hledat jamky v mělčích úsecích, kam se černý opeřený ďábel nemá šanci pro rybu potopit.

Vhodná místa k zimnímu lovu jsou úseky pod jezy. Tyto místa navštěvuji nejraději. Člověk předem nikdy neví, jaká ryba mu uvízne na háčku.

Bojovnice z proudu

Mojí oblíbenou rybou na mimopstruhových tocích je parma obecná. Bojovnice, která dokáže rybáři z podvědomí vymazat bolest mrznoucích prstů na rukou i nohou. Lovu parem jsem se v zimních měsících dříve nevěnoval. Žil jsem v domnění, že ulovení parmy na umělou mušku je v mrazivém počasí nereálné.

Tloušť, okoun, plotice… To jsou ty pravé ryby, myslel jsem si. Ale jak je to s parmou? Na to mi nikdo odpovědět nedokázal. A tak jsem se rozhodl, že tomu na kloub přijdu sám. Vybral jsem si úsek, kde jsem tyto krasavice na sklonku podzimu lovil naposledy.

Žádné extra přípravy se nekonaly

Rozhodnutí přišlo ze dne na den. Mušky, které se mi k lovu osvědčily vloni, byly na svých místech. A tak jsem jen zkontroloval, jestli jich mám dostatek. Váznout se může, trhat se pak musí. Pro jistotu jsem přibalil pár těžších vzorů s wolframovou kuličkou. Jak Úslava teče, to jsem ani na internetu nehledal. Informaci o průtoku ale nepodceňujte.

Popadl jsem vestu, tubus s prutem, neopreny, brodicí boty, fotoaparát a vše uložil na zadní sedadla mojí škodověnky a vyrazil směrem na Plzeň. Náhradní oblečení  a termo prádlo jsem už v kufru měl.

Na Úslavě mám svoje oblíbené místečko pod jezem a trnul jsem strachy, aby nebylo obsazené podobnými rybářskými šílenci, jako jsem já. U vody pochopitelně nebyla ani noha. Břehy řeky byly ještě zamrzlé. Měl jsem za to, že už ledy budou pryč.

Oblékl jsem se. Předpokládal jsem, že dvě vrstvy termo prádla budou pod neopreny stačit. Zapsal jsem si docházku, připravil muškařskou udici, navázal mušky a nabalený jako lední medvěd jsem vyrazil hledat na břehu místečko, kde by se dalo bezpečně vlézt do vody. Po koupeli jsem pochopitelně netoužil a utopit fotoaparát jsem také nechtěl. Místo jsem našel až asi po dvou stech metrech chůze.

Dobrá, jdu na to

Nikam jsem nespěchal a vážil každý krok. Dno bylo kluzké, kameny pokryté jemnou řasou. Překvapila mě čistota vody. Křišťálovka! Jako na pstruhovce. Tak čistou vodu jsem tu ještě nikdy neviděl.

Pomalu jsem brodil proti proudu a očima sledoval, zda uvidím nějakou tu rybku. Kolem mě proplulo několik menších jelců, hejnko dorostenců se líně přesouvalo proti proudu pár kroků ode mne. Pátral jsem v hlubších místech. Ale parmy tam nebyly. Možná budou výš u jezu. Prošel jsem mělčí úsek a dostal se do míst, kde už bylo vody nad kolena. Hlavou mi prolétla myšlenka, zda jsem pro dnešek zvolil správné náčiní. Asi jsem si měl vzít delší prut, možná i trochu tvrdší.

Jak na ně? Dlouhá nymfa bude nejlepší. Koncová muška s 3mm wolframem, nad ní s 2,5mm stříbrnou wolframovou kuličkou. Na horním přívěsu nymfa rudořitka s šedivým límečkem a zlatou mosaznou kuličkou. Všechno tmavé vzory s tělíčkem z pavího brku.

Vody teklo poměrně hodně, proud pod jezem byl dost silný. Ani s touto sestavou jsem se však nemohl dostat ke dnu a tak jsem byl nucený sestavu předělat. Na konec přišla jigová muška s 5mm olověnou kulí, ostatní mušky jsem posunul výš. Pořádná nálož na trojkový proutek, že? Vlasec (0,14) musí stačit i na šedesátky. Jen jestli tu ještě jsou.

První nahození s novou sestavou a hned přišel pěkný a razantní záběr. Na francouzském návazci byl pěkně čitelný, prostě předpisový. Ten by neminul ani začátečník. Žádný velký odpor se nekonal, ale ryba to byla. Čekal jsem jelce, ale byla to malá parmička.

Miminko s vousky jako kapřík. Jedno foto do rubriky Čudly a už pelášila zpět do vývaru. Byl jsem ve vodě sotva patnáct minut a už jsem začal pociťovat chlad od nohou. Tři milimetry silný neopren je pro lov v únoru asi nedostatečný. A jak se člověk přestane pohybovat, nepomůže mu ani zatraceně teplé spodní prádlo.

Další parmy

Během chvíle jsem ulovil další dvě parmy. Tentokrát už byly větší, měřily kolem 40 cm. Ty už byly na proutku znát. Obě jsem drapnul za tlamku na koncový jig. To mi dodalo sebevědomí. Tak vida! Parmy se dají lovit i v únoru! Trochu mě to zahřálo, ale ne moc. Ve vodě jsem však zůstal a lovil dál.

Co vám mám povídat, udělal jsem dobře. Během další hodiny a půl jsem se radoval z dvanácti parem! Krasavice byly nečekaně aktivní. Dvě byly chycené za prsní ploutev, jedna v hlavové části. To se bohužel také stává a rybář to ovlivnit vlastně ani nemůže.

Pořád jsem si opakoval, že chytím ještě jednu a půjdu. Jenže ta dvanáctá byla ten den i poslední, prostě do tuctu. Ztuhlý jsem se došoural k místu, kde se dalo vylézt na břeh. Trochu jsem se rozcvičil a vydal se na cestu k autu. Ani jsem se nepřevlékal. I v neoprenu jsem usedl na volant a mazal k domovu. Topení jsem měl puštěné na maximum, ale chvíli trvalo, než jsem se trochu zahřál. Moc jsem toho nenafotil, ale něco přece.

Nejdůležitější byla ale odpověď na otázku. Berou parmy v únoru? Mohl jsem konstatovat, že ano.

Napsat komentář