Vranka obecná

Poznávací znaky

• Tělo je vřetenovité, s velkou hlavou svrchu zploštělou, kůže je hladká bez šupin.
• Ústa jsou velmi široká a ozubená.
• Na skřelových kostech jsou dva trny.
• Hřbetní ploutve jsou dvě, zřetelně oddělené, břišní ploutve jsou posunuty dopředu až pod prsní.
• Ocasní ploutev je mírně zaoblená.
• Břišní ploutve jsou krátké, takže nedosahují k řitnímu otvoru.
• Plynový měchýř chybí.
• Tělo je hnědé až šedé s nepravidelným tmavším mramorováním a čtyřmi tmavými nevýraznými příčnými pruhy (vranka dokáže měnit zbarvení podle dna).
• Ploutve jsou tmavě kropenaté.
• Skvrny na obou hřbetních ploutvích se kryjí s jednotlivými ploutevními paprsky.
• Pokud jsou na břišních ploutvích šedavé skvrny, nikdy nevytvářejí příčné pruhy (to je typický určovací znak pro vranku pruhoploutvou). V ose dolní čelisti má kanálek postranní čáry jediný otvor.

• Podobní hlaváči nebo hlavačky mají břišní ploutve srostlé do přísavného oválného terče.
• Vranka pruhoploutvá má kratší rypec, oblejší hlavu, větší vzdálenost mezi očima, břišní ploutve vždy dosahují k řitnímu otvoru. Kromě jejich příčného pruhování je i délka břišních ploutví hlavním rozlišovacím znakem od vranky obecné. Rybáři se často zmýlí tím, že pozorují příčně pruhované prsní ploutve, ale ty mají oba druhy. Navíc vranka pruhoploutvá má v ose dolní čelisti dva otvory kanálku postranní čáry.

Hlaváč černoústý
hlaváčovití

Hlavačka mramorovaná
hlaváčovití

Vranka pruhoploutvá
vrankovití

Obývá horské a podhorské potoky a jejich mělčí úseky s členitým, kamenitým dnem.

Kromě pstruhového pásma se běžně vyskytuje i v lipanovém pásmu a v horní části parmového pásma a také v úsecích sekundárního pstruhového pásma pod údolními nádržemi.

Vymizela z lokalit postižených nevhodnými úpravami toků a nárůstem znečištění vody.

Její přítomnost prokazuje vysokou kvalitu vody, která je vhodná pro život lososovitých ryb.

Ve srovnání s vrankou pruhoploutvou je méně náročná na obsah rozpuštěného kyslíku ve vodě.

Přes den se obvykle ukrývá pod kameny, aktivní se stává ve večerních a nočních hodinách.

Úkryt opouští jen při vyrušení a opět se na nejbližším místě ukrývá.

Pohybuje se jen krátkými poskoky, protože je vzhledem k absenci plynového měchýře špatným plavcem.

Loví jen v nejbližším okolí svého úkrytu.

V její potravě se objevují larvy jepic, pakomárů, pošvatek, chrostíků, muchniček a blešivci.

Pohlavně dospívá v 1. až 3. roce života.

Tře se v dubnu až květnu, jikry klade na spodní strany kamenů, samec je ochraňuje.

V oblastech společného výskytu se může křížit s vrankou pruhoploutvou.

Jako zákonem chráněný druh nesmíme vranku záměrně lovit.

Náhodně by mohla zabrat na drobné živočišné nástrahy nabídnuté v blízkosti dna.