Kapr obecný

Osídluje mírně tekoucí a stojaté vody, daří se mu v úživných vodách dobře prosluněných s měkkým dnem a zčásti zarostlých podvodní vegetací.

V důsledku vysazování je dnes kapr rozšířený ve všech typech stojatých vod včetně údolních nádrží i říčních tocích mimopstruhových pásem.

Vlivem vysazování je i v těch nejmenších nádržích a říčkách, často bohužel i v tocích pstruhového pásma.

V povodí Moravy (Dunaje) je původním druhem (endemit dunajského povodí), ale geneticky původní divocí kapři u nás v současné době již nežijí. Výskyt divoké formy kapra byl prokázán pouze v rumunské deltě Dunaje.

V jižní a západní Evropě se o rozšíření kapra zasloužili staří Římané a byl objektem obchodu už v raném středověku.

Plůdek se živí fytoplanktonem a zooplanktonem, později se v potravě objevují larvy i dospělý vodní hmyz, nitěnky, měkkýši a části rostlin a řasy.

Vysunovatelná ústa kaprovi dovolují dobře sbírat potravu z měkkého dna, a to až z hloubky 15 cm.

Nepotřebné části pak vyvrhuje zpětným proudem vody.

Kapr dobře přijímá i člověkem předkládaná krmiva.

Ve vegetačním období se sdružuje v hejnech a ani starší jedinci nejsou vyslovení samotáři.

Nejsou-li kapři za teplých a slunných dní rušeni, plavou s oblibou pod hladinou mezi měkkými porosty a vplouvají i do mělčin.

Za pošmourného počasí se zdržují více u dna.

Při poklesu množství rozpuštěného kyslíku pod hodnotu asi 0,5 mg/l nastává nouzové dýchání a kapři „troubí“ u hladiny.

V zimě se při teplotě vody kolem 4 °C kapři stahují ve větším počtu do hlubších míst a setrvávají zde bez pohybu u dna.

V našich podmínkách dospívají jikernačky ve 4.–5. roce, mlíčáci ve 3.–4. roce.

Kapr patří mezi fytofilní druhy, vytírá se na rostlinný substrát.

Tření je hromadné.

Vlastní výtěr je bouřlivý a odehrává se hlavně v ranních hodinách.

Kříží se s karasem obecným a karasem stříbřitým.

Kapr je naší nejčastěji lovenou rybou.

Loví se převážně na položenou, ačkoliv se dá ulovit i na plavanou, výjimkou není ani úlovek kapra na mušku nebo na přívlač.

Největší rozdíly při volbě náčiní jsou dány očekávanou velikostí úlovku.

Zatímco menší kusy je možné zdolat i na jemnější náčiní, na velké exempláře je nutné mnohem silnější vybavení, protože kapři se při zdolávání brání velmi houževnatě.

Záběry od kaprů přicházejí nejčastěji brzy ráno nebo pozdě večer, závisí to ale také na podmínkách prostředí, počasí, tlaku a větru.

Kapr často zabere i kolem poledne – říká se mu Šimkův kapr, protože Ing. Šimek to v několika knihách uváděl a rybáři v praxi mnohokrát ověřili.

Je-li pod mrakem, deštivo, nebo je voda po dešti zkalená, může kapr brát celý den.

Naopak, když udeří letní vedra, záběry mohou přijít až v nočních hodinách.

Při slunečných bezvětrných dnech lze občas kapry spatřit pod hladinou. Tehdy jsou k jakékoliv nástraze téměř neteční.

K úspěšným nástrahám patří žížala, „mouční červi“, vhodné jsou i rostlinné nástrahy (kolínka, těstoviny, napařená veka, burizony, kostičky chleba, vařené kroupy, hrách, kukuřice, kostičky bramboru apod.)

Univerzální nástrahou jsou různá těsta, která mohou být přibarvená nebo ochucená.

Velmi úspěšnou nástrahou i návnadou zejména pro lov větších kaprů je boilie a různé druhy pelet.

Velký význam při lovu kaprů má vnadění, které pomáhá kapry zdržet v určitém místě. K tomu se obvykle používají vnadicí směsi složené z různých přísad (drcené pečivo, kukuřičný šrot, extrudované přísady nebo různé ochucovače) spolu s vařenou kukuřicí nebo konopím.

Úspěšné bývá pravidelné prokrmování místa – kapři se sem pak vracejí a úlovky bývají častější.

Nejpoužívanějšími návnadami jsou vařená kukuřice, pšenice, hrách, řepka, pelety a boilie.