Hořavka hořká

Poznávací znaky

• Hořavka je drobná rybka s vysokým, z boků zploštělým tělem pokrytým velkými šupinami.
• Kanálky postranní čáry jsou jen na několika prvních šupinách za hlavou.
• Ústa jsou malá, polospodní.
• Hřbetní ploutev začíná těsně za svislicí vedenou začátkem ploutví břišních.
• Břišní výstelka je černá.
• Hřbet je šedozelený, boky stříbřité, břicho žlutavé.
• Na bocích těla je modravý pruh, který začíná pod základnou hřbetní ploutve, směrem k ocasu se postupně rozšiřuje.
• Párové ploutve a ocasní ploutev jsou žlutavé, řitní a hřbetní podobně zbarvené, ale s pigmentací v podobě přerušovaného tmavého pruhu.
• Pohlavní rozdíly jsou výrazné v době tření. Boky a břicho jsou u mlíčáka červenofialové, za skřelemi na bocích je tmavá skvrna, hřbetní a řitní ploutve jsou červené s černým lemem. Jikernačka je méně pestrá, je ale nápadná v době tření prodlouženou močopohlavní bradavkou do podoby dlouhého kladélka, jehož délka může přesahovat délku těla.

• Díky své velikosti je zaměnitelná nanejvýš s mladými rybami jiných druhů. Cejn velký, cejnek malý, karas obecný a karas stříbřitý mají úplnou postranní čáru, kapr obecný kromě toho 4 vousky.
• Dobrým poznávacím znakem na odlišení hořavky od malých jedinců jiných kaprovitých ryb může být také barevný pruh podél středové linie boků.

Cejn velký
kaprovití (nové zařazení do čeledě leuciscidae – jelcovití)

Cejnek malý
kaprovití (nové zařazení do čeledě leuciscidae – jelcovití)

Karas obecný
kaprovití

Karas stříbřitý
kaprovití

Kapr obecný
kaprovití

Hořavka se objevuje ve stojatých a pomalu tekoucích vodách, rybnících, ve slepých (poloprůtočných) a mrtvých ramenech, v zátokách řek a tůních v povodí Labe a Moravy, ale jen na některých lokalitách.

V současné době je její výskyt zřejmě menší než v minulosti. Souvisí to nejspíš i s úbytkem mlžům na které je hořavka díky svému způsobu rozmnožování vázána.

Hořavka je pohyblivý, v hejnech žijící druh. Vyznačuje se značnou věrností k místu, kde žije.

Plůdek se živí drobným zooplanktonem a malými larvami vodního hmyzu.

Od stáří asi dvou měsíců přechází potravně na zelené a vláknité řasy, rozsivky a rostlinný detrit.

Intenzita sběru potravy je vysoká a neustává ani v zimě, potravní aktivita byla pozorována ještě při teplotě vody 1,8 °C.

Pohlavně dospívá ve věku 2-3 let.

Hořavka je ostrakofilní druh, který klade jikry do žaberní dutiny živých sladkovodních mlžů (škeblí, velevrubů).

Třecí období je dlouhé, může trvat od dubna do konce srpna a probíhá při teplotě vody 16–22 °C.

Třecímu aktu předchází složitý rituál, v němž hraje aktivní roli mlíčák.

Vyhlédnutého mlže považuje krátkodobě za své teritorium – jiné mlíčáky, ale i ke tření ještě nepřipravené jikernačky z něj vyhání.

Pomocí kladélka klade jikernačka několik desítek oválných jiker do žaberní dutiny mlže přes jeho vyvrhovací sifon. Výtěr je vícedávkový.

Spermie mlíčáků se k jikrám dostávají naopak přijímacím sifonem mlže a k oplodnění jiker dochází uvnitř lastur.

Celý vývin do doby, kdy embrya opouštějí hostitele, trvá asi měsíc.

Hořavku nejčastěji ulovíte náhodně při lovu nástražních rybek do čeřínku. Na udici může vzácně zabrat při nejjemnější plavané.