Alandské štikobraní aneb Nikdy to nevzdávej

Po méně úspěšné výpravě na Alandy v roce 2019, při níž jsme se zejména seznamovali s vodou a někteří dokonce s přívlačí samotnou, jsme se po dvouletém covidovém půstu konečně dostali podruhé na souostroví Aland.

text: Zdeněk Daněk

Také letos jsme jeli do oblasti Nordqvist. Bylo nás dohromady osm přátel z Dolního Němčí, které leží na Uherskohradišťsku a termín jsme vybrali 7.–14. května 2022. V Nordqvistu je molo s loďkami a 9 chatek pro čtyři lidi. Chatky jsou od sebe vzdálené 30–50 metrů a jsou vybavené televizí, kuchyňkou, koupelnou, finskou saunou, dvěma ložnicemi po dvou postelích a prostorným obývacím pokojem s pěknou terasou a grilem.

Zatímco v roce 2019 jsme štiky lovili téměř po celém revíru, letos byly aktivní hlavně v jižním a středním sektoru. Převážně u Krakonošova, ale některé ryby jsme nachytali také u Zdeňkova kolíku a poslední den – po několika dnech teplého, avšak silného větru – šly štiky už i u Ptačích ostrovů ve střední zóně revíru. To bylo způsobeno hlavně postupným ohříváním vody od jižní, mělké části revíru.

První dny jsme štiky (ačkoliv byly asi na dietě) nachytali i na Buzeráku u kotviště lodí a poblíž rákosí nebo 100–150 m od břehu. Rybáři, kteří tu byli týden před námi, nám jako ideální nástrahy doporučili bílé gumy, ale těch jsme s sebou neměli, a tak jsme nakonec slavili úspěchy s twistery zelenými, žlutými a také bílými. Nejlepší byly okounové gumy s bílými twisterovými ocásky.
Přestože jsme věděli, že aktivní štiky jsou u jižního Krakonošova, silný vítr nás první tři dny donutil lovit hlavně na středu a severu, kde jsme si tak alespoň připomněli krásy alandské přírody.

Když je risk zisk

Od soboty do úterý jsme nachytali průměrně pouhých sedm štik na osobu. Během těch čtyř dnů jsme se trápili s větrem a vlnami. Výjimkou byl pondělní Tigermanův úspěch, při němž U Zdeňkova kolíku zdolal mezi 21.45 a 22.30 čtyři štiky v rozmezí 70 a 86 cm. Zbytek posádky se ale blížil pokraji zoufalství. Předpověď nám totiž příliš zlepšení neslibovala.

V úterý, po příjezdu z vody, jsme začali podléhat prvním známkám únavy. Vítr se stále různě točil a my věděli, že pokud chceme tuto výpravu po rybářské stránce zachránit, musíme se ke Krakonošovu nějak dostat a doufat, že tam nebudou metrové vlny. A to se podařilo.

Ve středu ráno jsme s Doktorem vyrazili na jih. Po minutí Ptačích ostrovů jsme zjistili, že vítr fouká od západu, takže nejenom, že se tam lépe prohřívala voda, ale na našem vysněném místě bylo konečně možné chytat. Chvílemi dokonce bez vln!

Po chvíli lovu zdolávám štiku kulem 70 cm a hned po ní mám na udici metrovou rybu. Ta mi ale zaplula pod loď a pletenka vzápětí udělala břink!, jak pravděpodobně zavadila o motor, a štika byla fuč. Hned nato Doktor zdolával ještě větší rybu, na kterou jsem čekal s velkým kaprovým podběrákem. Už byla unavená a klidná, a tak jsem se ji snažil podebrat. Ale zrovna v tu chvíli přišel poryv větru, do sítě se zamotala karabina od wolframového lanka…A dál to znáte sami.

Ačkoliv jsme krátce po sobě ztratili dvě krásné štiky a Doktor už pátý den čekal na svůj vůbec první úlovek, zoufalství pomalu střídala jiskřička naděje. Během oběda se k nám připojili i naši kolegové a také oni měli možnost seznámit se s místními bojovnými štikami.

Doktorův příběh

Čtvrtek a pátek probíhal v podobném duchu – foukalo již méně. Na driftování (vláčení z lodi, která není zakotvená, a tudíž se pomalu pohybuje prostorem, díky čemuž máte možnost prochytat větší prostor) však byl vítr stále silný a my tak museli chytat ze zakotvených lodí.

Ve čtvrtek ráno mi Doktor oznámil vázku, ale ukázalo se, že to vázka nebyla. Následný souboj, který můj kolega absolvoval, nešel porovnat s žádným jiným, se kterým jsme se doposud setkali. Brzy jsme pochopili proč. Když jsme štiku uviděli, byla to ta chvíle, při které vám před očima proběhne celý rybářský život a vy se modlíte ke všem bohům, aby se hlavně nic nepokazilo. Doktor na výpravě doposud neulovil ani jednu rybu, jednu metrovou štiku ztratil, stejně jako několik dalších menších, a teď se v našem podběráku třepotal krokodýl dlouhý 109 cm (hlavní fotka)!

Doktorův příběh završil poslední den úlovek bravurní metrové štiky, kterou ulovil na poslední chvíli u Ptačích ostrovů – na poslední nához v pátek po sedmé večer.

Ačkoliv posádka Trnkobranců to s časem tráveným na vodě moc nepřeháněla, také oni si zdolali parádní štiku. Měřila 93 cm. Avšak naše výprava znovu prokázala, že cesta k největším štikám nevede přes množství strávených hodin na vodě. Je to otázka něčeho jiného. Čeho? To bychom také rádi věděli. Štěstí? Náhoda? Intuice? Nebo snad shoda okolností? Naše loďka – moje a Doktorova – trávila hned po Trnkobrancích na vodě nejméně času, ale opět nám to vyšlo.

Až na jednu posádku se do každé lodě podívala štika přes 90 cm. Naše osmičlenná skupina nachytala kolem 120 štik a dosáhla na šest kusů měřících přes 90 cm. Největší z toho byly 101 a zmiňovaných 109 cm.

Je pátek večer a my rozdáváme poháry. Třetí místo za nejvyšší počet štik vyhrává Kárl s 34 štikami (kterému utekl o pouhých 7 milimetrů stříbrný pohár za okouna). Druhé místo za největšího okouna s délkou 36,2 cm získává Tigerman a zlatý pohár za největší štiku přebírá za usměvavého a přátelského potlesku naší skupiny Doktor.

Ohlédnutí

Štiky byly letos jen na určitých místech, ale ve vyšších počtech. Když jste takové místo trefili, bylo možné ulovit štiku na každý třetí nához. Jenže taková místa jste trefili, zrovna když jste byli třeba hladoví a toužili se vrátit zpět na chatu na oběd nebo když byl například pátek večer, výprava končila a bylo potřeba se jet sbalit.

Dovolím si parafrázovat citát fotbalové legendy Cristiana Ronalda, který perfektně pasuje: „Štiky na Alandech jsou jako kečup. Někdy ne a ne přijít, ač se snažíte sebevíc, ale když přijdou, je jich najednou celá hromada.“ Ještě by se dalo říct, že alandské štiky jsou pevnější, bojovnější a těžší než v jiných lokalitách, kde jsme zatím štiky lovili.

Dovolenou v zemi Vikingů jsme si pořádně užili. Ačkoliv po fyzické stránce to byla opravdu dřina, po té psychické to bylo skvělé dobytí baterek. Některým do té pohody občas zaznívaly ozvěny z práce, která ani na dálku nepočká, ale celkově se nám podařilo alespoň na týden vystoupit ze všedního života plného stresu a pouze nasávat krásu alandské přírody.

Postřehy a doporučení

Pokud máte kladný vztah k rybařině a přírodě, rozhodně doporučujeme pokusit se najít nějaký čas a samozřejmě finance a navštívit Alandy nebo i jinou část Skandinávie. A to bez ohledu na to, zda jste pokročilí vláčkaři nebo úplní začátečníci jako my. O čem mluvím, možná nelze poznat z článku ani z fotek, ale člověk to pochopí, až zažije Alandy na vlastní kůži.

Na loďce by měli být dva rybáři, a to jak kvůli lepší vyváženosti, tak kvůli snazší manipulaci s většími rybami. Na všech výpravách se nám vyplatilo střídat kapitána lodi obden, aby vybíral místa čistě na základě svých dojmů, pocitů a tušení; často tam, kde by ten druhý nikdy nezakotvil.

Na Alandy se lze dostat buď letecky až na ostrovy nebo letadlem do Stockholmu a tam pronajmout auto (dají se ušetřit 1-2 dny cestování) nebo autem až z domu – což jsme preferovali my (poberete více potřebných věcí).

Na závěr bych chtěl poděkovat skupině rybářů, kteří byli v Nordqvistu před námi, za předané důležité informace o tom, kde a jak štiky hledat. Cestovka opět předvedla skvělý informační a organizační servis, jak s detailními zprávami ohledně výskytu štik, tak při informování o covidových opatřeních. Alandy jsou opravdu krásné a cenově skvěle dostupné.