Zatímco jiní obdivují pestrou paletu barev podzimní přírody, rybářský hospodář má tik v oku, když vidí sevřená hejna černých ptáků na obloze. Do krajiny se vrací zima a s ní i množství nezvaných návštěvníků – kormoránů. Rozhodně není ta pravá chvíle složit ruce do klína a čekat, až si z našeho revíru udělají švédský stůl. Nejsme výkrmna ani interhotel a tak se na příchod tak „vzácného hosta“ musíme náležitě připravit. Anče, Kuba a hlavně hajnej, flintu! Už to všichni dobře známe z Večerníčku…

text: Pavel Vrána, foto: autor

Kde se vzal, tu se vzal

Jistě vás také napadlo, jestli je zde kormorán původní, když už jeho druhový název (sinensis = čínský) napovídá, že je tu spíše na návštěvě než doma. A správně bychom se tázali, zda u nás někdy byly historicky nalezeny kosterní pozůstatky kormoránů (P. c. sinensis). Zvláště vzhledem k tomu, že ještě před nějakými 20 lety tu nebylo po kormoránech vidu ani slechu a když se sem nějaký zatoulal, byla to ornitologická senzace.

Ano, s ohledem na jeho současné masové nálety se člověku přímo vnucuje slovo invaze, invazní. A na invazní živočichy má EU zvláštní nařízení Rady č. 1143/2014 a k tomu prováděcí nařízení (2016/1141 a 2017/1263), podle kterých lze invazní živočichy hubit a ještě na jejich hubení čerpat štědré dotace. Ale v tomto případě jsou orgány ochrany přírody, alespoň prozatím, jiného názoru. Kormorán se k nám prý dostal na vlastních křídlech a nebyl k nám zavlečen člověkem, a to je přirozené. A tak ho lze považovat za „původní druh“. No, občas se k nám zatoulá třeba pelikán a stejně bych neměl tu odvahu označit ho za původní druh. Zlomyslně se mi dokonce vnucuje myšlenka o českém lvu – jestlipak on také není naším původním druhem? Kroniky popisují jeho příchod do Čech s jistým panem Bruncvíkem dávno předtím, než se tu objevil první kormorán…


Zranění na boku jelce jesena od kormorána

Žádost o odstřel a plašení

Dobrým základem je včasné podání žádosti o plašení a odstřel kormoránů. Proč píšu včasné? Ačkoliv podle správního řádu má úřad obce s rozšířenou působností na administraci žádosti 30 dní, v praxi to celé nezřídka trvá více než rok. Žádosti jsou totiž ve skutečnosti nutné dvě. První z nich se podává žádost podle § 5 a, b zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody, neboť každý pták požívá v rámci EU tzv. obecné ochrany, nelze ho tedy rušit či usmrcovat bez náležité výjimky.

Žádost podává zpravidla uživatel rybářského revíru – tím může být buď územní svaz nebo místní organizace ČRS. V žádosti specifikuje, který rybářský revír je předmětem žádosti, na jakou dobu žádá o odstřel kormoránů, o odstřel kolika kusů ročně se mu jedná a že žádá z důvodu prevence závažných škod v rybářství. V souvislosti s podáním žádosti může přiložit materiál (fotky, videa) dokazující přítomnost kormoránů na revíru a způsobené ztráty nebo může navrhnout předvolání svědků (členové rybářské stráže, hospodář atd.).

Protože myslivci nemají žádnou „celosvazovou povolenku“ a mohou lovit většinou jen v rámci jedné honitby, vyplatí se do žádosti uvést také jména mysliveckých spolků či honiteb na březích příslušného rybářského revíru. Pro doplnění se patří uvést, že lze požádat i o odstřel kormoránů na tzv. nehonebních pozemcích.

Dále je třeba výjimka dle § 39 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Je to proto, že kormorán není zvěří podle zákona o myslivosti. Tuto žádost opět administruje obec s rozšířenou působností. Proto musí úřad stanovit kdy a za jakých podmínek je možné kormorána lovit a plašit.

Je-li žádost podána, je důležité neusnout na vavřínech a sledovat jednotlivé správní lhůty, vyzvání k doplnění a také odvolání různých spolků (například ptakomilců) a včas na ně reagovat.


Černý pták sestřelen

Úplně na závěr dodejme, že na území čtyř krajů (Pardubický, Středočeský, Jihočeský a Jihomoravský) je vydáno tzv. opatření obecné povahy, tedy jakési generální povolení pro odstřel kormoránů podle zákona o ochraně přírody. V takovém případě je třeba pouze požádat příslušnou obec s rozšířenou působností, aby vyhlásila, že nastaly podmínky pro užití opatření obecné povahy a zažádat o výjimku dle zákona o myslivosti.


Dopad půlky cihly do vody dává kormoránovi na srozuměnou, že tu není vítaný

Škoda rány, která padne vedle

Obecně kormoránům „sluší“ broky ráže 4 mm semi magnum, ale každý lovec si časem najde to svoje. Kormorán je chytrý pták, rychle se učí létat na takové letové hladině, aby ho broky nezasáhly. Spolu se špatným odhadem vzdálenosti pak snadno vznikají legendy, podle kterých má kormorán neprůstřelné peří a schopnosti Terminátora. Pak již pomůže jen lovecký um anebo mlha, která přinutí kormorány letět níže.

Neměli bychom zapomínat na zákaz používání olověných broků u vod a mokřadů, ale to jistě myslivci dobře vědí. Náš zákon o myslivosti přináší určitá omezení při lovu kormorána: zakázán je například odstřel kormoránů kulovou zbraní (malorážkou, kulovnicí), zakázán je i odstřel sedících ptáků. Jejich odstřel na hladině je vysloveně nebezpečný (broky se mohou odrazit; toky navíc často tvoří hranici mysliveckých honiteb), takže jedinou legální možností zůstává odstřel letících ptáků.

Zkušení myslivci již vědí, že je dobré nechat přeletět první „průzkumníky“, tedy několik kormoránů, kteří zpravidla letí před hlavním hejnem a zkoumají, zda nehrozí nějaké nebezpečí. Pak již stačí jen mít dobrou mušku. Zraněný kormorán instinktivně míří do vodního prostředí, kde se snaží ukrýt. Použití psa je v takovém případě problematické – voda je zpravidla velice studená, někdy unáší ledové kry. Zraněný kormorán pak může snadno klovnout psa do oka. Pomoc může představovat vylovení kormorána pomocí loďky, jeho zachycení z mostu, případně s pomocí rybářské udice či podběráku… Zde se opět nabízí možnost účinné spolupráce myslivců a rybářů.

Lovci třikrát sláva

Rybí domobrana

Ne vždycky je nutné kormorána lovit se zbraní v ruce. Někdy pomůže příroda sama. Ne, nemám na mysli orly mořské, kteří tak často krouží kolem hejn kormoránů. Ti loví kormorány především u moře, zatímco u nás se častěji živí rybami, které kormorán vyvrhne ve chvíli, když zjistí, že je ulovená ryba moc těžká a nemůže s ní odletět. Takže se vlastně jedná o jistý druh potravního parazitizmu.

Naproti tomu parma je ryba, která má na svědomí již pěkných pár kormoránů. Za tuhé zimy jsme často svědky toho, jak se vyhládlí mladší kormoráni zmocní parmy a díky jejímu podlouhlému, kónickému tělu ji hltavě polykají. Ještě kousek, ještě kousek – polykají, až polknou i pilovitý první paprsek hřbetní ploutve, ale ouha – najednou to nejde ani tam, ani zpátky, kormorán koulí očima, dusí se a padá.


Tak dlouho se chodí pro rybu, až se ryba zadrhne…

Ministerstvo zemědělství spěchá na pomoc

Český rybářský svaz každoročně vysadí do revírů rybí násady v hodnotě přes 200 milionů Kč. Tyto peníze si jako rybáři vybereme mezi sebou. A kormoráni nám každoročně způsobí ztráty na rybách ve výši desítek milionů Kč. Který spolek by si mohl dovolit takové ztráty? Vždyť i zahradníkovi po čase dojde trpělivost se slimákem! A tady nejde jen o nějakou zahrádku či pár vysazených kapříků, v ohrožení jsou celá společenstva původních říčních druhů ryb…

Aby byl odlov kormoránů pro myslivce atraktivnější, vypsalo Ministerstvo zemědělství (MZe) odměnu 500 Kč za zobák kormorána. Ale jak tyto peníze v praxi získat? V průběhu sezony sbírají myslivci horní části kormoráních zobáků. Po důkladném vysušení je umístí vždy po 5 kusech do plastových sáčků, které následně zataví (popřípadě použijí sáčky „na zip“) a v druhé polovině srpna je odevzdají na místně příslušnou Státní veterinární správu. Přitom si nechají potvrdit počet odevzdaných zobáků na přílohu formuláře, který vytvořilo MZe. Poté zašlou celý vyplněný formulář včetně příloh na místně příslušný krajský úřad a pak už jen čekají, až danému sdružení přijdou peníze na účet. Jsou-li střelci ve sdružení šikovní, mohou si takto přijít na pěkné peníze.

Slyšel jsem zasvěcená vyprávění rádoby odborníků o tom, že prý maso kormorána musí „smrdět po rybině“, což samozřejmě není pravda. Takoví lidé neviděli kormorána ani na obrázku, natož na talíři

Za loňský rok již bylo vyplaceno zástřelné za 5700 zobáků. To není vůbec špatné, ale zase tak moc se po zádech plácat nemůžeme – třeba ve Francii střelí ročně 50 000 kormoránů, takže se ještě budeme muset trochu pochlapit.

Zapojíme prosté počty – průměrně se u nás kormorán zdrží 100 dní a každý den zkonzumuje 0,5 kg ryb… Když si uvědomíme cenu byť jen obyčejného kapra, o vzácnějších druzích ryb nemluvě, je jasné, že se jedná o dobrou investici. Také pro myslivce teď vše dává větší smysl – vrátí se jim náklady spojené s pořizováním nábojů, opotřebením zbraní, použitím auta atd. Jste-li rybáři a zároveň myslivci a máte-li honitbu u nějakého rybářského revíru, pak neváhejte. Máte-li známé myslivce, informujte je o zástřelném. Spolupráce s myslivci je v zájmu ryb i rybářů a nikdo jiný to za nás neudělá.

Sladká tečka na závěr

Některé územní svazy připlácejí úspěšným lovcům další peníze za zobák, je dobré se informovat na podmínky platící v daném regionu. Ostatně každý rybář může přispět svým dílem k motivaci lovců – ať již jde o nějakou tu korunu, láhev, dobré jídlo, či pomoc v honitbě.


Jako to bylo v pohádce: všem nepřátelům hlavy dolů

Nerudovská otázka: Kam s ním? Odpověď: Do kotlíku!

Slyšel jsem zasvěcená vyprávění rádoby odborníků o tom, že prý maso kormorána musí „smrdět po rybině“, což samozřejmě není pravda. Takoví lidé neviděli kormorána ani na obrázku, natož na talíři. Kormorán je predátor a jeho maso je typickou ukázkou zvěřiny. Je tmavě červené, vzhledem připomínající hovězí a jak prokazuje výzkum doktorky Všetičkové prezentovaný v rámci letošní konference k 70. výročí výuky rybářství na MENDELU, je i dieteticky hodnotné – má vyšší obsah bílkovin (23,7 %) než divoká kachna.

Pro kuchyňské využití se výborně hodí prsní svalovina. Jednoduchým řezem vedeným prostředkem prsou rozřízneme kůži s peřím, roztáhneme ji do stran a třemi krátkými řezy snadno oddělíme prsní sval – stejně postupujeme na druhé straně hrudníku. Takové dva úhledné balíky masa – kdo vám to dneska dá?

Kdo chce, může si vypreparovat ještě svalovinu z masité části nohou. Nyní na nic nečekejme a vzhůru s ním do kuchyně. Maso odblaníme a nejlépe uděláme, když ho den před přípravou dáme do misky s mlékem a tu umístíme do lednice. Jestliže se mléko napoprvé příliš obarví krví, vyměníme ho za nové. Druhý den obsah slijeme, svalovinu omyjeme a nasolíme. Chceme-li kormorána smažit, každý sval rozkrojíme na dvě úhledné půlky, aby byl tenčí. Chceme-li ho péci, necháme maso vcelku a z obou stran ho prudce osmažíme (aby se zatáhlo) a pak pečeme či dusíme. Já používám „papiňák“, dám ho tam na dvě hodinky se zeleninou – pak do něj píchnu a když se mi to nezdá, ještě ho tam chvilku nechám nebo ho dopeču třeba jen v troubě přikrytého zeleninou, aby se mi nevysušil. Dá se připravovat jako klasická svíčková, na víně, jako guláš – možností je spousta. Anglicky mluvící osoby mohou zapátrat na internetu, v některých zemích jsou kormoráni tradičním pokrmem a receptů je k nalezení víc než dost.

(Autor je odborným referentem pro životní prostředí a ichtyologii Českého rybářského svazu; e-mail: vrana@rybsvaz.cz.)

Líbil se vám článek? Předplaťte si časopis pro sebe nebo své blízké a bude vám chodit do schránky každý měsíc! Aktuální číslo si můžete objednat v našem e-shopu.