Když jsem jako kluk začínal s rybařinou, ani ve snu by mě nenapadlo, že mohu nástrahy umístit nástrahy i jinak, než že je prostě napíchnu na háček. Všechno bylo jasné. Hloupá ryba vezme napíchnutou žížalu nebo kuličku chleba s háčkem, který není vidět, a já ji pak prostě zaseknu. Dokonalejší už to být nemůže. Nikdy mě nenapadlo, že budou kapři žrát nějaké barevné a tvrdé kuličky, kterým se říká boilie nebo pelety…
text: Milan Tychler, foto: autor
Když jsem si přečetl první článek o lovu na boilie a způsobu jeho nastražení, musím přiznat, že jsem byl dost nadšený, ale zároveň jsem pociťoval jakousi nedůvěru a k tomu i velkou zvědavost. Nezbylo než ho vyzkoušet a udělat si vlastní názor. Co se boilie týká, to byste v tehdejších rybářských potřebách rozhodně nenašli, stejně tak jako nějaký naviják s volnoběžnou brzdou. Ale vše jsem mohl vyzkoušet s kukuřicí, o které se také hodně mluvilo. Koupil jsem tři metry tenké černé dakronové šňůrky, všechno připravil a vyrazil k přehradě, respektive do míst, kde přehrada teprve začíná, takže jsem vlastně lovil v pozvolna slábnoucím toku řeky.
U břehu bylo vymleté trochu hlubší místo. Dobře to tam znám a vím, že pokud mám teď někde narazit na kapry, mohlo by to být právě tady. V hlubší jamce ryby často hledají potravu, kterou tady zpomalující proud ukládá. Všechno připravím, pod háčky nastražím vždy po dvou zrnkách kukuřice a nahodím kousek od břehu. Pak vodu prohodím hrstí kukuřice. Házím ji trochu výš proti proudu, aby klesla ke dnu právě v místech, kde mám nahozeno. Pruty leží klidně ve vidličkách a tentokrát nemám mezi očky prutů žádné signalizátory. Je to zvláštní. Napnuté vlasce míří přímo do vody. Obloučky navijáků jsou překlopené, ale brzdy povolené tak, aby ryba, která zabere nemohla prut stáhnout do vody a také aby mi proud netahal z cívky vlasec.
Jsem tu dost brzy. Záměrně. V létě tu často přichází záběry hned po rozednění. Pak se kapři někam ztratí a je konec. Když prošvihnu braní ráno, mohu jít domů. Ale dnes jsem tu včas a první záběr po nějakých dvaceti minutách čekání to skutečně potvrzuje. Vlasec prutu nahozeného kousek od břehu se rozjede. Cívka nejdříve jen tak cvrkne, ale rychle se dostává do pořádného tempa. Ryba jede, jako kdyby jí za ploutvemi hořelo. Tak to tedy bylo něco! Popadnu prut a pomalu utahuji cívku navijáku. Byl to pěkný boj, pěkná ryba, ale takových už jsem chytil spousty. Nejvíc nadšený jsem byl z toho, že to skutečně funguje.
Kapr byl zaseknutý přímo ukázkově ve spodním pysku a naději na osvobození neměl prakticky žádnou. Když jsem dával nástrahy přímo na háček, často se zasekával i hluboko v tlamě a velké ryby mi občas z háčku spadly, protože sama nástraha v podstatě bránila tomu, aby se háček zasekl správně a na vhodném místě, což jsem velmi rychle pochopil.
Nástraha pod háčkem je bezpečnější
Od té doby jsem zkoušel dávat pod háček kdeco a stále jsem se učil. Měl jsem štěstí, že jsem byl u toho, když začal boom kapraření. Zpočátku to šlo pomalu. Špatně se sháněla potřebná drobná bižuterie i nástroje, ale to nám až tak nevadilo. Improvizoval jsem, přemýšlel a to mě posouvalo dál. I drobné úspěchy byly velkou radostí. Dnes si všechno dohledáte na internetu a pak jednoduše koupíte. Myslím, že právě kvůli tomu, jak rychle se teď věci dějí, se vytratila z rybaření spousta radosti…
Ovšem i teď existuje mnoho rybářů, kterým jsou výdobytky dnešní rybařiny tak trochu cizí. Někteří prostě neloví na boilie a kukuřici pořád napichují přímo na háček. Já nezkoumám, proč to tak je. Celkem mě netrápí, zda za tím stojí přesvědčení nebo jen obyčejná lenost, neschopnost učit se či přílišná šetrnost a nechuť investovat do svého „koníčku“, který se pak prostě nevyplácí. Ale je to škoda především z toho důvodu, který už jsem krátce zmínil.Když pominu, že lov s nástrahou umístěnou mimo háček je v mnoha ohledech úspěšnější, je hlavně, a to je důležité, bezpečnější pro ryby, protože háček jim ani zdaleka tak často nepoškodí tlamu. Správně sestavená koncová montáž zajistí, že se háček zasekne v pysku nebo na okraji tlamy a jeho zachycení hluboko uvnitř je vzácné. Už jen proto by měli rybáři tuto možnost při lovu kaprů zvažovat. A netýká se to zdaleka jen kaprů.
Chápu, že když se někdo vypraví třeba na cejny, líny, karasy či plotice s masnými červy nebo žížalami, bude jen těžko zvažovat možnost umístit tyto nástrahy mimo háček a zvláště pak tehdy, když chytá na plavanou. Ale ono tu jde i o jinou věc. Chcete přijít k vodě a chytat prostě cejnka za cejnkem, nebo oželíte množství záběrů té drobotiny a počkáte si raději na většího cejna? Já to tak dělám už delší dobu. Nachytal jsem tuny malých ryb a hodně jsem se toho naučil při závodním rybolovu. Pak jsem ale dospěl k tomu, že jsou mi nesrovnatelně milejší tři, čtyři opravdu pěkní cejni než plný vezírek těch malých, které jsem sice chytal s potěšením, ale víc než o to mi šlo o výhru v závodech… To už nechci.
Teď při lovu cejnů a dalších ryb uplatňuji fungující praktiky vnadění, které jsem se naučil, někdy samozřejmě trochu nebo i víc upravené a k tomu selektivnější nástrahy, které mi umožňují lovit větší a zajímavější ryby.
Laťka hezky vysoko
U jezera jsem skoro ještě za tmy. Odnosím věci na vyhlédnuté místo a hned se pustím do přípravy krmení. Chci dostat nějakého lepšího cejna, pokusit se o slušnějšího jesena a kdyby se k tomu přidal i nějaký kapr, bylo by to fajn. Tohle je voda, kde mám slušnou naději. Patří k nejlepším cejnovým, které u nás máme. Přede mnou je šestnáct set hektarů vody. A kde jsou mí cejni? Těžko říci. Mohu jen spoléhat na to, že když vytvořím na dně slušný koberec z krmení a okolo popluje nějaké hejno, zastaví se, bude se tam nějakou dobu krmit a některá z ryb sebere i mou nástrahu. Tady si můžete zachytat jako v tom nejkrásnějším rybářském snu, ale také můžete vyjít na prázdno. Někdy trvá i déle než hodinu, než se ozve první ryba.
Prvně nezakrmuji pomocí krmítka. Je to příliš zdlouhavé. Využívám malé vnadící rakety. Plním ji vlhčenou vnadící směsí doplněnou masnými červy, máčenou pšenicí, drobnými peletami a kukuřicí z plechovky. Prostě dobrůtkami, které mají cejni rádi. Patnáct porcí pošlu asi čtyřicet metrů daleko od břehu do míst, kde je čisté a rovné dno s hloubkou okolo čtyř metrů. Hladina je klidná a den bude hezký. Spíše polojasno než jasno, mírný jižní větřík, ale teplo a příjemně. Mohlo by to vyjít. Sedím proti větru, který by mohl ryby „nafoukat“ přímo ke mně.
Připravím si dva feederové pruty s průběžnými koncovými sestavami. Pod jedním háčkem budou dvě zrnka kukuřice. Jedno z nich je z plovoucí hmoty, takže nástraha bude maličko nade dnem. Hmotnost háčku a druhé zrnko zajistí, aby se tato nástraha nevznášela, ale i tak bude hodně lehká a ryby ji snadno nasají. Návazec je dlouhý asi padesát centimetrů. Uvidím, co na to ryby. Kdyby bylo třeba, návazec podle potřeby zkrátím. Pod druhým háčkem mám chumel masných červů. Připouštím, že vytvořit tohle sousto je trochu pracnější, ale vydrží i několik záběrů a je hodně lákavé i pro větší ryby, takže má smysl tomu věnovat trochu času.
Na první záběr čekám asi čtyřicet minut. Jak se dalo čekat, přichází na masné červy. To je vskutku jedinečná a velmi univerzální nástraha, která při lovu kaprovitých ryb zklame jen málokdy, a cejni masné červy milují. Když lovím s červy nastraženými přímo na háček, špička signalizuje záběr tak trochu trhaně. Vlasec i špička se pohybují. Musíte vystihnout správný okamžik pro zaseknutí a musíte být rychlí. S červy i jinými nástrahami umístěnými na vlasovém přívěsu mimo háček je to jinak. Špička prutu se hezky plynule ohne a ryba táhne prut. Zasekávat není třeba. Stačí prut prostě jen zvednout, což také udělám. Hned pocítím na druhém konci vlasce tíhu ryby. Pěkně se tam zhoupla a podle všeho to není žádný drobek. Začínám s laťkou nasazenou hezky vysoko. Zaseknutý cejn se příliš nebrání. Prostě cejn. Táhnu mrtvou hmotnost a už v půli cesty je cejn na hladině.
Překvapení mezi mnoha cejny
Teprve u břehu se na chvilku trochu vzepře. Do podběráku však vklouzne lehce, jako po másle. Krásná ryba s vysokým tělem. Není tak dlouhý, jak jsem myslel, ale je hodně vysoký a velmi dobře vykrmený. Zkrátka cejn v té nejlepší kondici. Bude mít skoro dvě kila. Jako kluk jsem vždycky záviděl těm, kdo chytali takové cejny a popravdě to pro mě byla dlouho ryba z říše snů, protože když se u nás na rybníce náhodou chytil cejn, měl stěží třicet centimetrů a byl skoro průhledný. Říkali jsme jim papíráci. Chladná a hladová voda, to nebylo nic pro tyto ryby. Zato tady v poměrně mělkém jezeře v teplé oblasti mají stůl prostřený každý den v roce, od rána do večera a je to na nich znát.
Pouštím tuto pěknou rybu a ještě než nadobro opustí můj podběrák, vidím, že je ohnutá i špička druhého prutu s nastraženou kukuřicí. Zdá se, že cejni jsou tady a hodlají místo s předloženou potravou vysbírat do posledního drobečku. Skoro hodinu zasekávám cejna za cejnem a i na druhém prutu už mám místo červů peletu s maličkým kouskem plovoucího boilie. Nemá smysl patlat se s červy. Cejni jsou v ráži a berou na hod všechno, co jim předložím. Když se začnou intervaly mezi záběry prodlužovat, je čas dokrmit. Pošlu do vody čtyři rakety a cejni už zase hezky berou.
A právě na peletu mám za chvilku záběr, při němž jsem si od začátku víc než jistý, že to není cejn. A taky že ne. Bránící se rybou je moc pěkný jelec jesen, který mi udělal velikou radost. Už jsem tu pár pěkných kousků dostal, ale myslím, že ten největší tu na mě pořád ještě čeká. Kdysi jsem jednoho viděl, jak pomalu proplouvá u hladiny okolo břehu. Byla to taková ryba, že se mi až zastavil dech. Kéž bych takovou jednou na prut dostal!
Ryby berou a já musím odložit jeden prut stranou, protože to prostě nestíhám a chytám jen s prutem, kde mám nastraženou peletu. Není to tedy tak, jak někteří rybáři tvrdí, že se selektivními nástrahami budete mít méně záběrů. Musíte jen být ve správnou dobu na správném místě, dobře si připravit místo a přizpůsobit velikost nástrahy dané situaci a rybám, které chytáte. A velké plus tohoto lovu? Ani jednou jsem nemusel použít žádný nástroj na vyproštění háčku hluboko zaseknutého v rybí tlamě. Všechny byly chycené hezky za pysk a ani jediná mi z háčku nespadla…
Toustový chleba na nekonečnou zarážku
Metoda nastražení „na vlas“, jak se tomuto způsobu od začátku říkalo, byla prezentována především jako metoda lovu na boilie, ale brzy se ukázalo, že pod háček se může nastražit mnoho dalších nástrah různými způsoby a že k tomu není zapotřebí ani speciální jehla. Myslím, že jako další novinka se objevila možnost nastražit pelety do gumového kroužku, čímž odpadlo nepříjemné vrtání i praskání této nástrahy a použití jehly a zarážky. Dnes už se dostanou koupit i pelety s dírkou, ale kdo by je dával na přívěs pomocí jehly, když se dají nastražit mnohem jednodušším způsobem?
Osobně je nastražuji přes dírku jen v tom případě, když peletu kombinuji s plovoucím boilie. Do gumičky umisťuji i takové nástrahy, jako je například malý smoteček z kůrky napařeného rohlíku, což je neuvěřitelně účinná nástraha, zejména v chladných měsících nejen na menší kaprovité ryby, ale i na kapry samotné. Ovšem pečivo se dá nastražit mimo háček i jinak…
V chladných měsících lovím s pečivem především kapry a pak tlouště. Oba rybí druhy v chladné vodě pečivo velmi často upřednostní před jakoukoli jinou nástrahou a já toho náležitě využívám. Dříve jsou chytal tak jako všichni ostatní s napařeným rohlíkem na háčku. Občas ještě použiju malý smoteček z kůrky rohlíku do gumičky, ale většinou to dělám tak, že místo gumičky používám takzvanou nekonečnou zarážku a místo rohlíku napařený toustový chleba. Z napařených a zploštělých plátků vykrájím kolečka a ta navléknu pomocí nekonečné zarážky na přívěs pod háček. Je to jednoduché a výhodné. Právě pečivo, které dobře saje tekutiny, může velmi dobře posloužit jako skvělý nosič různých chutí a pachů, které můžete i v zimě vyzkoušet. Chléb ochotně přijme stejně dobře nasládlé a ovocné varianty jako rybinu či oliheň nebo jakékoli koření.
Lov s těstem je zábava
Skvělou nástrahou pod háček je také těsto, na které se v poslední době skoro zapomnělo a kterým to vlastně všechno začalo. Boilie a pelety totiž nejsou nic jiného než upravené a uvařené těsto. Tenkrát těsto vařili proto, aby ho tolik neatakovaly drobné ryby a aby dlouho vydrželo ve vodě. Teď se zase velmi úspěšně používá jak samostatně, tak na obalování boilie, protože voní a předává pachy do svého okolí mnohem intenzivněji než uvařené boilie. Je to prostě skvělá nástraha a pomocník při krátkodobém lovu a já používám těsta hodně rád, protože si s nimi mohu hodně vyhrát. Mohu experimentovat s vůněmi, chutěmi a rovněž tak s velikostí nástrahy. A to všechno bez obavy, kterou jsem míval kdysi, jestli s tužším těstem na háčku zaseknu, nebo ne, protože ho prostě nastražím mimo něj.
Nastražit těsto pod háček není nic složitého. Prostě na vlasový přívěs připevníte nějakou pružinku, což je výhodné hlavně na těsta, která jsou měkčí a moc nedrží. Pokud máte těsto tužší, a to já používám mnohem raději, pak s ním můžete klidně obalit i gumový kroužek anebo nekonečnou zarážku a bude tam držet. A ani nebudete muset měnit celý návazec, pokud jste předtím chytali třeba na peletu nebo na kousky chleba. Těstem můžete klidně obalovat i malé pelety anebo jen kousek korku či nějaké plovoucí pěny – to v případě, pokud chcete vytvořit nástrahu, která bude lehčí a snadněji tak vklouzne do rybí tlamy. Používám těsto pro chytání kaprů, tloušťů a parem celoročně. Když ale použijete menší kuličku, ulovíte i mnoho dalších ryb, a především v tekoucích vodách je lov s těstem velká zábava…
Nebát se experimentovat
Bylo to brzy zjara a já se snažil ještě na poslední chvíli o nějakého lepšího tlouště, protože se blížil čas jejich hájení. Voda byla ještě dost studená, a tak zkouším těsto se sýrem a česnekem, které mi v chladných vodách skvěle funguje. Ale neděje se nic. Dvakrát sebou sice špička prudce mrskla, ale na zaseknutí to nebylo. Nástrahu jsem vždycky přitáhl pořádně zmáčknutou. Vypadalo to na malé tlouště. A tak zkouším menší kuličky a pak i jiné těsto. Zdá se, že se ryby nejvíce zajímají o těsto s přídavkem různého koření. Chvilku laboruji s velikostí sousta, ale za chvíli už s jistotou zasekávám jednu rybu za druhou. Jsou to především velcí cejnci malí a mezi ně se přimíchaly i pěkné podoustve. Po několika rybách mi konečně vezme nástrahu i pěkný tloušť. Těsto je zkrátka fajn…
Mimo háček se dají samozřejmě nastražit další nástrahy. Používá se třeba lančmít, různé extrudované nástrahy, a když budete chtít, můžete zkusit i kdysi tolik oblíbenu vařenou bramboru. Důležité je se toho nebát, experimentovat a zkoušet. Nic na tom není, nic to nestojí a přináší to výsledky jak při klasické položené, tak při lovu feederovými pruty, se kterými se skutečně zabavíte jako s ničím jiným…
Článek byl vyjmut z červnového čísla Rybářství. Celé červnové číslo si můžete koupit v našem e-shopu. Předplatné je možné zařídit během několika minut zde.
