Text: Mirek Brát, foto: autor
Nemluvíme však o slavném filmu Martina Friče s působivými výkony Františka Smolíka, Vlasty Buriany a dalších českých herců. Symbol „snědeného krámu může mít i podobu prázdných rybářských sítí, mrtvých vod, mořského dna rozdrásaného vlečnými sítěmi…
Tak dlouho jsme byli dobráckým kupcem Žemlou, až se Středozemní moře pomalu začíná měnit na snědený krám. Středomořská rybářská flotila jen ze zemí Evropské unie čítá 40 000 lodí, na kterých si chléb svůj vezdejší z moře dobývá 90 000 lidí. Středozemní moře je každý den podrobeno zatěžkávací zkoušce, ve které bohužel prohrává.
Jedná se totiž o polouzavřené moře s úzkým kontinentálním šelfem. Charakteristický pro něj je mnohodruhový rybolov a intenzivní rekreační lov.
Ryb ubývá
Zásoby ryb se za poslední období výrazně zmenšily. Dokládají to i jasná čísla, kdy bez snížení rybolovné aktivity za posledních 20 let zdejší úlovky klesly o 25 %. Obrovskému tlaku ze strany rybářů čelí především mečouni, tuňáci, tresky, štikozubci, parmice a mořanovití.
Kontrola či nějaká forma redukce úlovků je složitá vzhledem k již zmiňovanému mnohodruhovému rybolovu, který doplňuje úlovky tažných a vysoce stěhovavých ryb. Kromě úlovků tuňáka, mečouna či mořských mlžů v rybářských sítích končí pestrá druhová skladba ryb, která znesnadňuje analýzu. Všechny mezinárodní konference navíc ukázaly, jakým ohromným ekonomickým tlakům musí čelit ochrana živočišných druhů v mořském prostředí.
Mluví se zejména o žralocích a tuňácích. Oba tyto živočišné druhy ze Středozemního moře kvapem mizí. A to již vůbec nemluvíme o mořských želvách či středomořských tuleních. Rovněž kytovci nenacházejí ve Středozemním a Černém moři již delší čas zaslíbené biotopy…
Na pobřeží Středozemního a Černého moře se nacházejí téměř tři desítky států. Právě tato pestrá mozaika zatím brání aplikaci jediné možné terapie, která může prázdné regály snědeného krámu zaplnit – a to společnému postupu všech zemí a jejich rybářských eskader.
Nejlépe se zatím daří dlouhodobý společný postup pod vlajkou integrující se Evropy. Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři přijímá systém opatření, mezi nimiž nechybí stanovení minimální velikosti ulovených ryb a mořských živočichů, či zápisy úlovků do lodních deníků. Zde ovšem snaha chránit mořské ekosystémy naráží na společenské a kulturní tradice zdejšího rybolovu.
Ve Středozemí totiž tvoří 80 % rybářského loďstva plavidla kratší než 12 metrů. Velmi často se jedná o rybolov v duchu rodinných tradic předávaných z generace na generaci. V tomto směru se pak špatně vysvětluje, že z vody nesmí přijít na jídelní stůl humr menší než 30 cm nebo kanic hnědý menší než 45 cm.
Rybářství je ve Středozemním moři součástí hrdé tradice, výrazem svobody a sepětí s mořem. O tom, že reprodukční schopnost moře je snížena až za osudovou mez, se u rodinné tabule s prostřenými dary moře raději moc nemluví.
Přesto je Evropská unie velkou nadějí pro revitalizaci středomořské fauny a flóry. Její legislativa si totiž všímá i kontroly lovu loděmi delšími než 12 metrů včetně speciálních traulerů vybavených pro lov ve velkých hloubkách, disponujících vlečnými sítěmi atd.
Zde navrhovaná i uplatňovaná omezení chrání kromě ryb i bentický život moře, kdy jsou například zakázány vlečné sítě, pokud je dno pokryté posidonií. Díky včasné analýze se podařilo ochránit i určité lokality, v nichž konkrétní živočišný druh čelil fatálnímu hospodářskému tlaku.
Tak tomu bylo v případě parmice pruhované u Tuniska, štikozubce u Baleár nebo sardelí v Egejském moři. Bohužel, to vše dohromady tvoří jen malou naději, že se pod tlakem intenzivního rybolovu v kombinaci se znečištěním a dalšími negativními civilizačními faktory Středozemí nepromění ve snědený krám dobráckého hokynáře…
Diskuze k článku (0)