Jdeme na okouny

Text: Jan Stluka, foto: autor, Ivo Novák

Nejdůležitější a možná i trochu úsměvné pravidlo je o vodě. Musíme najít takovou, kde okouni plavou a kde se pruhovaní loupežníci v délce přes třicet čísel mohou chytat. Za nejlepší loviště okounů u nás považuji opravdu velké vody, třeba údolní nádrže Lipno či Orlík.

Druhým důležitým pravidlem je vyhmátnutí správného času. Pominu-li první dny každé nové přívlačové sezony, tak musím říci, že horké letní dny se pro okouny vůbec nehodí.

Vhodný čas

Společné shánění potravy větších dravců se odehrává buď v prvních ranních paprscích, nebo v podvečerním šeru. Každopádně je krátké. Jeho délka málokdy přesáhne hodinu. Vycházky kolem vody tak spíše připomínají hledání pověstné jehly ne v kupce sena, ale přímo ve stohu. Jindy tiché břehy zaplní zástupy rekreantů a jiných hlučných individuí. I rozhovory s chataři, kteří vám zakazují přístup na pozemky těsně lemující břehy našich údolních nádrží, aniž by na to měli jakékoliv právo, lovecké pohodě také nepřidají.

Podzim

Začátkem září začíná ideální čas pro hledání okouních stařešinů. Jeho konec určí až led nebo silvestrovské datum. I když břehové chytání s sebou vždy nese větší ztrátovost nástrah než lov z plavidla, je velice úspěšné, rychlé i pohodlné. Ze břehu se dá chytat prakticky s čímkoliv. Ideální jsou ovšem dvoudílné grafitové pruty s koncovou gramáží 40 g. Modelům přes tři metry je lepší spíše se vyhnout.

Délka jejich rukojeti je buď přehnaná a omezuje nás v jakémkoliv pohybu nebo je naopak příliš krátká a prut nám bude neustále padat na špičku. Nespraví to ani pětačtyřítcítkový naviják. Mohutnost a hmotnost sestavy velmi rychle unaví ruce a pocit z prvních pěti trošku delších náhozů nám bolest z ramen, která se dostaví už po pouhé hodině lovu, nevyžene. Ale jako vždy – nic proti gustu.

Nástrahy

Podstatně důležitější faktory jsou rychlost grafitu, průměr vlasce a druh nástrahy. Ideální nástrahy – letci jsou smačci, klasické twisterové srpky a některé modely pukaček. Tato trojice nástrah by ve vašich krabičkách při výletech za okouny neměla chybět nikdy.

Žádnou barvu, natož typ gumové nástrahy, vyzdvihnout nebo naopak zavrhnout nemohu. Nachytáte na bajna, klony, kopyta, super ryby, twistery… Zkrátka na vše. Snad jen jedno malinkaté varování… Kombinace nástrah v barvách bílá + červená je u rybářů natolik oblíbená, že na některých vodách u ryb vyvolává spíše odpor než zvědavost. Naproti tomu se nebojte nasadit křiklavé, pouťově výrazné odstíny. I v křišťálově čistých vodách budete jejich účinností mile překvapeni. Monofilní vlákna o průměru 0,16 mm jsou naprosto ideální. Splňují oba nároky. Vytáhnou snad každou rybu a přitom nemusíme zkracovat samotnou délku náhozu.

Na velké vodě bychom měli volit velkou nástrahu. Nástrahy v délce pod sedm centimetrů možná přinesou více úlovků, ale okouní kluci budou menší. Tuto teorii jsem si v praxi odzkoušel už mnohokrát. Písek, kamení a v rozumné míře větve a kořeny jsou ideální pokrývkou dna, která pruhovaným všežravcům vyhovuje. I nad čtyřmetrovou hlubinou nejdříve pochytejte první metr vodního sloupce. Nevím proč, ale dost často právě v tomto patře stojí hejnka dravců, kteří jsou při chuti.

Přískokem vpřed

Ačkoliv se jedná o velmi propagovaný způsob pohybu silikonových lákadel, raději se mu vyhněte. Oživování provádějte pouze a jedině za pomocí navijáku. A vždy se snažte o pomalé a vláčné tempo. Pauzy doprovázené dosedáním hlavičky na dno neškodí.

Pukačky a jiné hladinové nástrahy do výbavy milovníků okounů patří. Téměř všechny nástrahy jsou však od výrobců vybaveny příliš malými trojháčky. Vyměňte je za větší a klidně přidejte ještě jeden kroužek. Podstatně si tak zvednete množství záseků.

Motanice, které způsobuje prostřední trojháček, vyřeší buď jeho sundání, nebo použití drátěné tyčky, původně určené jerkům. Při vlastním lovu vedle klasických krátkých pocuků zápěstím vyzkoušejte delší, pauzami proložené tahy. Klidně půlmetrové a v rychlém tempu bez zastávek. S popem se prostě trochu poperte.

Lanko – ano, či ne?

Pokud každá vaše třetí ryba není štika, nepoužívejte ho.  Ke gumovým nástrahám ho nedávejte nikdy. Raději sáhněte po hard monu. Není to sice stoprocentní ochrana, ale pruháči ho tolerují podstatně více. U rotaček ocelový návazec v rozumné síle téměř nevadí.

Dipovat?

Je-li prut nahozený, záběr nikdy vyloučit nemůžete. Čas strávený dipováním tomuto heslu dost odporuje. Při opravdu špatném braní je lepší sáhnout po Drachkovitzově kloubovém systémku. Ten podle mě netečné dravce přesvědčí podstatně víc než vůně.

Přirozená sousta mají své klady, ale i omezení. Za největší problém považuji prolovení minimálního prostoru. Problém je i v nízké životnosti přirozených nástrah. Přes padesát procent ulovených ryb má háček zaseknutý hluboko v útrobách a to mě také nemotivuje k tomu, abych častěji nastražoval buď rybičky (jejich části), popřípadě rousnice.