Lov candáta na rybičku (2)

Text: Jan Stluka, foto: autor, Luděk Švorc, David Štrunc

Kam umístit rybce háček?

Candáti i okouni kořist nejprve nasávají a vzápětí ji polykají, aniž by si ji, na rozdíl od štiky, v tlamě přetáčeli a rovnali. Hřbítek je více méně středem těla téměř u všech druhů nástražních rybek, proto umístění háčku právě do této partie zaručuje stále stejnou šanci na úspěšný zásek, ať predátor napadne kořist z jakékoliv strany či směru.

Vyzkoušel jsem spoustu druhů jednoháčků i dvouháčků. Jako nejideálnější tvar se mi jeví klasický jednoháček s trochu delším ramínkem, vyrobený ne z úplně tenkého drátu a bez antikorozní úpravy. Příliš slabý drát nástrahu doslova řeže a ta v lepším případě spadne hned při náhozu, v tom horším ji srazí útočící ryba, aniž byste dostali jakýkoliv prostor pro reakci.

Skladování háčků náchylných ke rzi je trochu obtížnější. Každopádně tím dáváte poměrně větší šanci na další život buď podměrečným rybám nebo těm, které zajedou do vázek a vám nezbývá, než je utrhnout. Samotnou velikost ocelových zbraní je třeba uzpůsobit rozměrům nabízeného pamlsku. Pracné hledání špičky mezi šupinami je stejně špatné, jako z nástrahy vytvořit něco na způsob plovoucího železářství.

Všude platný vzorec pro správné načasování záseku neexistuje.

Za trošku obecné pravidlo lze považovat:

Vázky na dně + velikost sousta kolem 10 cm = se průvěs slabě přes 50 cm.

Pak musí následovat rychlý a ostrý zásek. Delší prodleva jen zvyšuje možnost zaplutí dravce do závad nebo prohlédnutí léčky a okamžité vyplivnutí okovaného sousta.

Plavaná

Indikace záběru je naprosto přesná, ale nástraha se hlavně pohybuje v zorném poli dravců, aniž byste neustále viseli za překážky, které všichni draci prostě milují. A i když jinde neberou, v zatopených bývalých lesích se záběru dočkáte vždycky. Na tuto rybonosnou metodu budeme potřebovat pevný nebo průběžný splávek.

Pokud chytáte na řece, kluzáky si vybírejte pouze s dolním vedením vlasce. Obratlíky, tvary i hmotnosti zátěží, stejně tak i návazce, jsou totožné s položenou. Méně je někdy více. A proto raději chytejte s jedním prutem, s nímž prolovíte obrovský kus vody. S čerstvě zabitou rybičkou, cárkem nebo torzem se pracuje podstatně lépe než s živým tvorem.

Poslední třetina vody je horkou zónou, někdy zafunguje i doslovné bouchaní nástrahy o dno… K tomuto tvrdšímu stylu pouze potřebujete zdvojnásobit délku návazce, ubrat několik gramů olova, propíchnout plynový měchýřek nástražní rybce a nahazovat proti proudu.

Vypiplaná stojáková úprava vznikala během několika víkendových lipenských výprav. Praktičnost, rychlost a možnost okamžité zněny v průběhu lovu ji řadí k mým nejoblíbenějším. Karabinky s obratlíkem ve velikosti 20 či 16 navlečte na vlasec, umožňují snímat balzové indikátory, aby nedocházelo k jejich zbytečnému lámání při přepravě.

Rychlost výměny při neodhadnutí hmotnosti olova není k zahození. Jejich absence není důvod k převazování, ale k ničím neomezovanému lovu na těžko. Olivy, torpilly i trubičky použijte raději než klasické tvary zátěží. Zamezují motání splávkové karabiny a návazcového obratlíku.

Zarážky jsou triviální záležitostí, které však z pohody umějí vytvořit infarktové stavy. Příliš velká zarážka neprochází a zasekává se v navijáku. Příliš utažená ničí vlasec. Volnou pro změnu posouvá hmotnost splávku při každém hodu.  Nejčastěji používaný druh, tzv. myší bobky jsou pro třímetrové a větší hloubky nevhodné.

Bavlnky a jiné nitě mění své vlastnosti, jakmile je namočíte. Jak z toho ven? Gumičky nebo nitě obsahující gumu z obchodů pro švadlenky jsou naprosto vyhovující. Stačí na nich udělat jeden nebo dva obyčejné uzly a máte ty nejlepší samovolně se neposunující a nic neničící zarážky. Pokusy s feederovými gumami a plačkovými amortizéry raději nezkoušejte, jejich povrch je příliš hladký a uzly na nich nedrží.