Text: Jan Stluka, foto: autor, Luděk Švorc, David Štrunc
Knihy, časopisy, kamarádi i bezejmenní, ale sdílní rybářští kolegové mi pomáhali a pomáhají složit mozaiku, na jejímž konci snad vyjde něco, co se dá nazvat receptem úspěšného lovce candátů.
Lov s rybičkou
Prvním pomyslným kamínkem umístěným do mozaiky bylo zjištění, že čekám, abych chvátal. Častokrát čekáte i několik hodin na pouhou čtvrthodinku naděje, kdy vaše místo prohledává tlupa lovících dravců.
Trávit tento drahocenný čas navazováním háčků nebo i celé montáže je nenapravitelná škoda, to dá rozum. I když jsou candáti často nazýváni nočními lovci, nejvíce záběrů přijde za soumraku nebo za rozbřesku. Je proto podstatně lepší vyrazit dvakrát či třikrát týdně na tři hodiny, než trávit u vody celou jednu noc, samozřejmě tam, kde je to dovoleno. Vaše mobilita je v případě candátů jaksi na místě.
Ouklej, cejn, okoun, ježdík, plotička… Co by si candáti dali nejraději? Vzhledem k tvaru candátího jícnu budou v největší oblibě rybičky s úzkou stavbou těla. Živý hrouzek nastražený na dno ale moc úlovků nepřinese… Jakmile bude moci, okamžitě se schová pod překážky na dně, nebo se do něj alespoň zavrtá.
Druhý kamínek do mozaiky mi říká, že ouklej, perlína, plotičku bych měl nastražovat na dno, ježdíka, okouna, hrouzka, pokud jsou živí, pouze na plavanou. Mražené, formaldehydové i slané úpravy sice zvyšují odolnost mrtvých rybek a v době, kdy jsou candáti při chuti, je ošálí i tyto varianty nástrah, většinou však musíte šupinaté rytíře k záběru doslova nutit. Kamínek číslo tři mi napovídá, že čerstvost nástrahy je v případě candátů nade vše.
Položená
Čím jednodušší je montáž, tím lépe. Olovo, obratlík a háček. Šmytec.
Návazec v délce 50 cm by měl být alespoň vždy o vous slabší než kmenový vlasec.
Indikátory záběru – dovočák, trhačka nebo předšpičák… Pokud některých z nich používáte, buďte u prutů, abyste mohli povolit či zaseknout. Často zmiňované klipování vlasce a otevřený oblouk navijáku sice zdánlivě vypadá jako jednouché a pohodlné řešení, v praxi je to o poznání horší.
Kupované i po domácku vyrobené klipy jsou buď příliš měkké a dochází k neustálému samovolnému vypadávání vlasce, nebo je jejich odpor zabírajícího dravce téměř nepřekonatelný. Schůdné řešení je kaprařské pomůcka, říká se jí šplhající opice. Princip je prostý. Plastová zátěž po vámi nastavené vzdálenosti zůstává na tyčce, ale dovolí vlasci sklouznout a ten se může volně odvíjet z otevřeného navijáku. Pro lepší představu se podívejte na fotografie.
Čtvrtý kamínek v mozaice našeptává cosi o opatrnosti, typické i poněkud přeceňované vlastnosti ostnoploutvých elegánů. Při výběru zátěže i indikátoru se řiďte selským rozumem. Vždy bude lepší patnáctigramové olovo ležící pevně na dně a vlasec volně přes ně procházející než sedmigramové olůvko, které ryba při prudším útoku táhne za sebou.
Lovci a mrchožrouti
Mnoho diskuzí u vody i v odborných časopisech se zabývalo tématem, jestli opravdu existují dva druhy candátů. Lovci a mrchožrouti. Osobně zastávám názor, že druh je pouze jeden, nicméně v určitých časových úsecích candáti někdy preferují mrtvá a snadno dostupná sousta, jindy mají chuť na něco čerstvého. Lovíte-li candáty na dva pruty, můžete se přizpůsobit oběma variantám. Na jednom živá nástraha, na druhém klidně jen torzo či cárek rybího masa.
Pátý kamínek v mozaice se nese v duchu, že lovci candátů by měli neustále experimentovat. Polystyren, korek, pěnové válečky… Pěchování mrtvých rybiček těmito nadlehčovadly je všeobecně známé, ale zkuste i tzv. živou variantu. Háček ozdobený polystyrenovou kuličkou a doplněný živou rybičkou působí trochu nesmyslně, uznávám.
Při prvním spatření této kombinace jsem se zmohl jen na nesouhlasné kroucení hlavou. Jenže desítky candátů mou počáteční nedůvěru k tomuto postupu prolomily. Dnes si vycházky bez polystyrenu ani neumím představit. I malý kousek jakékoliv plovoucí hmoty nedovolí rybce se schovat v překážkách dna. A i když v prvních okamžicích překonává odpor plovoucího tělíska, během několika chvilek se unaví a candátí hostina je prostřena.
Diskuze k článku (0)