Vydařený den na Smědé

Text: Václav Stránský, foto: autor

Na podzim se stav vody vždy zlepší a v tůních se objevují lipani, kteří v létě jako by tu ani nebyli. Pokud je ale člověk ve správný čas na správném místě, může prožít nezapomenutelné chvíle.

Mně se takový čas naskytl v jeden listopadový den. Blížil se konec měsíce a s ním i konec pstruhové sezony. Byl pěkný slunný den, který přímo vybízel k tomu, aby člověk neseděl doma a vyrazil někam na ryby. Na Jizeře v Malé Skále jsem byl minulý týden, na Lužické Nise před dvěma dny, a tak volba padla na Smědou.

Na podzim je tu vždy pěkné chytání. Občas se dá ulovit nějaký zapomenutý duhák či siven, ale hlavní rybou je tu na podzim lipan. Než jsem se rozhoupal, kam pojedu, uhodila devátá, takže byl nejvyšší čas vyrazit na autobus. Věci jsem měl sbalené již od večera.

Chytám na „francouze“ se dvěma muškami. Na přívěsu mám malého tmavohnědého bobše a koncovou olivovou nymfu jepice s tungstenovou hlavičkou. Jsou to osvědčené mušky, a tak je ani neměním. Jenže po půldruhé hodině jsem se radoval jen ze dvou lipaních dorostenců a malého potočáka. Vyměňuji návazec a zkouším suché mušky. Nikde není vidět rybí aktivita, ale věřím v obrat. Chytám jen na jednu malou olivovou CDC jepičku na háčku 20.

Asi půl hodiny se téměř nic neděje, měl jsem jen jeden záběr, ale ryba snad mušku ani nevzala, takže jsem zasekl do prázdna. Už jsem to chtěl zabalit a jít na autobus, ale přesto jsem popošel asi o 20 metrů dál. Dostal jsem se za zátočinu nad dalším jezem. Hned bylo vidět, že jsou zavřená stavidla. Voda tu plynula velmi pomalu, ale ryby sbíraly! Tak co, říkám si. Jít na autobus, který jede za 40 minut? Vždyť další pojede až za čtyři hodiny! Proč jsem sem nešel hned?!

Zvítězila vášeň.

Vydržel jsem tam další tři a půl hodiny a nachytal dvacet lipanů v délce od 32 do 38 cm a ještě několik menších. Něco podobného jsem už dlouho nezažil. Sluníčko už dávno zašlo za stromy, když jsem koukl na hodinky. Byl nejvyšší čas vyrazit. Ale domů se mi moc nechtělo, protože lipani brali a brali a brali…

Vrátil jsem se sem o dva dny později v naději, že si zážitek zopakuji. Jenže už před zátočinou jsem viděl, že to nepůjde. Vody bylo méně a plavalo na ní listí. Na suchou mušku to nebylo, takže jsem zase zkusil „francouze“. Během dvou hodin jsem ulovil jen tři malé lipany a dva v délce 34 a 35 čísel.

Ano, kolegové, do jedné vody dvakrát nikdy nevstoupíš.