Těžká váha aneb S mouchou až na dno?

Text: Josef Jehlička, foto: Ivo Novák

Při lovu s hodně zatíženými nymfami se na některých vodách spíše potýkáme s vázkami a falešnými záběry, než abychom tahali jednu rybu za druhou. Nahazování těchto nástrah má také svá úskalí. V čem tedy spočívá tajemství nejtěžších mušek a kde jsou naopak jejich nedostatky?

Lov ze dna je tak účinný především proto, že převážnou část potravy lososovitých ryb (i mnoha dalších rybích druhů) tvoří larvy chrostíků, jepic, blešivci a jiní drobní živočichové, kteří tráví převážnou část svého života u dna, pod kameny či v porostech vodních rostlin. Kromě období hromadného rojení a náletů hmyzu tedy pro ryby není sbírání z hladiny příliš efektivní (hlavně v hlubších a proudných úsecích), stojí tudíž na vhodném místě a uchvacují nejčastěji sousta, jež jsou přinášena proudem.

Občas lze tyto ryby sledovat i zrakem. Zjistíme, že mají určitý prostor, kde potravu loví, sousta unášeného o kus dál si pak často ani nevšimnou. K výraznější změně v chuti ryb dochází v době, kdy probíhá hromadné líhnutí chrostíků nebo jepic. Jinak je spíše opět najdeme a přesvědčíme nebo vydráždíme k záběru zejména u dna nebo nad ním.

Zatížení

Prvními trendy pro úspěšný lov u dna bylo použití zátěží (nejčastěji brokových) mimo tělo mušky a užití rychle potápivých šňůr i návazců, popřípadě jejich kombinací. Začaly se používat i vzory mušek se zátěží umístěnou přímo v tělíčku. Tento způsob se běžně používá dodnes.

Dalším krokem pak bylo použití jigových hlaviček, kovových korálků a nálitků na háčku. Mosaz a olovo nahradil wolfram, jinak také už dlouho nic nového pod sluncem.

Sestavy se zátěžovými muškami (od kterých se především žádá, aby pomohly dopravit ostatní mušky na správné místo) jsou rozděleny na návazce se zatížením na konci (s nimiž se dá ještě docela přijatelně i nahazovat) a na montáže se zatížením uprostřed návazce, kdy je nához mnohem komplikovanější (hlavně vzhledem k tendencím k zamotání návazce). Občas ale právě tyto sestavy, u nichž je koncová muška volně unášena prakticky bez zatížení nade dnem, mohou slavit největší úspěchy.

Je to ještě muškařina?

U hodně zatížených sestav musíme být při nahazování, vedení nástrahy i záseku velice opatrní. S klasickou muškařinou to má čím dál tím méně společného. Tyto způsoby nabídky umožňují vést mušky tak, jak bylo vlastně dříve možné jen při plavané, tedy těsně u dna a udržet je na požadovaných místech.

V hodně rychlých a hlubokých vodách mají tyto metody určitě své oprávnění, místy se o jejich používání vedou ostré diskuze. Existují hluboké jámy a tůně, kam jinak nástrahu asi nelze vůbec dopravit… A nebyla právě tato místa jakousi „zásobárnou“ generačních ryb pro další období?

I při použití dnes tak nadšeně propagované metody chyť a pusť dochází u velkých, často na jemném náčiní hodně dlouho zdolávaných ryb k výraznému oslabení a stresu, jež mohou v mnoha případech vést k uhynutí ryby.

Otazníky

Jak tedy techniku nymfování správně využívat? Na každou takovou otázku lze samozřejmě odpovědět několika různými způsoby. Záleží na tom, jak má odpověď vyznít.

Nové metody umožňují ryby ulovit i v místech, kde to před lety nebylo prakticky možné, bezhrotové háčky mluví také pro šetření ryb. A každý chce samozřejmě ryby chytat. Tato metoda však rozhodně není snadná a jednoduchá…

Nejedná se totiž jen o to, jak „naložit“ co největší zátěž a prásknout s ní do vody směrem k očekávané rybě. Důležitá je volba správného náčiní, jeho sladění a schopnost vést nymfu na to pravé místo. Pokud nedokážeme vystihnout a využít poměry proudění ve vodě, bude nymfa sice putovat kdesi u dna, ale v úplně jiných místech, než bychom chtěli. Nestačí tedy ani nahodit dostatečně vysoko nad požadované místo.

Proudy jsou často nepravidelné. A pokud je u dna ještě nějaký ten balvan nebo jiná překážka, naše nástraha „chodí“ úplně jinde, než bychom předpokládali a chtěli. Tady je důležité zvolit správně místo nabídky a způsob vedení nástrahy i při jejím intenzívním klesání. Klesání nymfy může negativně ovlivnit i silnější návazec. Pak už to nezachrání ani pořádná zátěž. Návazce je také třeba průběžně odmašťovat.