Poznejte ho a ulovte! Perlín ostrobřichý

Text: Jan Stluka, foto: autor a Ivo Novák

Roste pomalu, přesto dospívá už v druhém roce života. Některé prameny dokonce uvádějí, že i v prvním. Už 6cm rybka umí předat své geny další generaci. Podle vědeckých výzkumů se může dožít i patnácti let a dorůst i těžko uvěřitelných 50 cm.

Nicméně rybu v délce kolem 25 cm už lze považovat za trofejní. Tření začíná počátkem května. Jednu jikernačku doprovází několik samců. Samice nevypouští na rostliny celou zásobu jiker, ale část si jich ponechá na druhou třecí fázi, která probíhá zhruba o měsíc později. Mezi typické rozpoznávací znaky perlína patří červené ploutve, díky kterým si vysloužil přezdívku červenopeřice.

Starší ročníky jsou spíše tmavě zlaté než stříbrné. Hřbet bývá většinou zeleně šedivý. Jako u každé jiné ryby se dají najít různé barevné kombinace, které nejvíce ovlivňuje prostředí, v němž perlín žije. Vrchní sloupec vody mu vyhovuje nejvíce. Tlama je uzpůsobena sběru potravy z hladiny. Odborná literatura ho označuje za býložravce. S tímto tvrzením ale nemohu souhlasit.

Přívlač

Chytil jsem totiž příliš mnoho perlínů na bílé červy i na malinkaté rotačky. Při jednom ligovém klání jsem viděl ulovit na malinkou rotačku i nejdelšího stařešinu. Šťastný lovec vytáhl z Otavy krasavce v délce úctyhodných 39 cm. Jelikož jsem stál pět metrů od něho, mohu potvrdit, že se nejednalo o náhodu, ale o naprosto regulérní útok doprovázený slušnou vlnkou, kterou bych čekal spíše u jesena či tlouště.  

Hospodářsky není perlín nikterak významný. Sportovní rybáři ho vyhledávají především jako nástražní rybku. Vzhledem ke své snaze neustále se dostávat k hladině se moc nehodí pro lov s plavanou, protože na vlascích vznikají neuvěřitelné motanice.

Na druhou stanu není asi lepší rybky pro lov s klasickou položenou. Nastražená rybka nemá tendence se nikterak schovávat za překážky na dně, jak to dělají hrouzci, ježdíci i plotice. I přes vyšší stavbu těla ho rádi sezobnou candáti i štiky, okouni, boleni a tloušti. Přestože jeho šupiny nedrží v kůži nijak zvlášť silně, perlín poměrně obstojně snáší delší přepravu i samotné nastražení. Občas se vám i stane, že chytnete rybu, která přežila útok dravce a chybí jí souvislý pruh šupin. Přesto zůstává v relativně slušné kondici.

Perlín je aktivní i pod ledem. I tady si zachovává svůj hejnový pud. Většinou chytnete několik jedinců z jedné dírky během chvíle. Sestavu stačí pustit jen několik málo centimetrů pod ledový příkrov.

Perlín sice skáče na miniaturní rotačky i twistery, ale přívlačí ho nelovte. Nejlepší je plavaná. Dají se k ní použít klasické biče nebo matchové, popřípadě jakékoliv jiné měkčí pruty. Sestavování udice se nese v duchu lehkosti.  Malé, tenké háčky, jeden, maximálně dva bročky…

Splávky vybírejte spíše kratší, pokud možno nenápadné, s nosností do 2 g. Kmenový vlasec bohatě postačuje v průměru 0,12. Návazec díky minimální možnosti váznutí není v podstatě třeba. Celou sestavu jen zeslabuje a zvyšuje se i možnost zamotání. Ponor nastavujte mezi 30-50 cm.

Druhá možnost sestavy se nazývá lov na tzv. propad. Princip spočívá v poměrně dlouhém forpasu a předváženém splávku. Pro tuto metodu se vyrábějí speciální typy, které se nazývají Crystal Wagler. Jsou to tenoučká průhledná brčka s olovem na těle, které se dovažují jen minimální hmotností. Jak název napovídá, rybu chytáte na volně propadající sousto. Začátečníkům však může činit značné problémy rozpoznání záběru. Kousek splávku se jen velmi mírně potopí, ještě častěji sebou jen trhne. Vzácně o kousek popojede. Na každý takovýto pohyb je třeba reagovat zásekem.

Nejzákladnější krmení spočívá v naházení kousků pečiva do loviště. Často se ale stane, že návnadu sebere jiná ryba nebo ji odnese vítr. Pár bílých červů nastřelených prakem či hozených klasicky rukou udrží rybky na místě lépe.

Většina krmítkových směsí má příliš hrubou konzistenci a musí se před použitím přesít přes jemné plavačkové síto. Posilovače, které fungují, jsou tradičně kokos a scopex. Za nástrahu lze také použít těsta a patentky, perlína přelstíte i muškou. Nejlépe menšími suchými vzory v přírodních odstínech. Vyndávání háčků jde poměrně snáze úzkými obůstky než klasickým peánem. Speciální typy jsou vybaveny i s jehlou určenou na rozmotání vzniklých uzlů. Pokud si je zavěsíte na šňůrku kolem krku, budou vždy ihned po ruce.