Text: Zdeněk Hofman, foto: autor
Pokud se chceme na tuto rybu specializovat, je dobré se předem připravit. Na úhoře můžeme narazit téměř všude, ale je dobré najít místa, kde mají svoje úkryty, ve kterých tráví většinu času. K vytipování takové lokality mi často pomůže vyprávění úspěšných kolegů, internet a časopisy.
V zimních měsících, kdy bývá hladina vody snížená i o několik metrů, si všechny nadějné úseky podrobně zmapuji, popřípadě i nafotím.
Na jaře úhoři vyrážejí do mělčin nebo vyhledávají podemleté břehy a spleti kořenů. Ideálním stanovištěm jsou místa plná pařezů a kamenů. Čím blíž se nám podaří k takovým překážkám položit nástrahu, tím větší šanci na úlovek máme.
Popisovat samotný lov je asi zbytečné. Každý rybář ví, že hada chytí nejčastěji u dna na rousnici a v létě na mrtvou rybičku. Základem úspěšného zdolání je tvrdší sestava a silnější vlasec od 0,30 mm.
Úhoř má rád bouřkové počasí. Za dusných nocí opouští svůj úkryt a hledá něco k snědku. Ideální podmínky nastávají v zakalené vodě, která začíná díky lijákům stoupat. Přírodní živly se však nevyplácí podceňovat. Při několika výpravách nám šlo doslova o život.
Vzpomínka na úhoří misi
V patnácti letech jsem vyrazil se starším kamarádem Jirkou na Orlici u Hradce Králové. Dusné počasí zvyšovalo šanci na pravý úhoří rej. Běžná bouřka se však během několika minut změnila v ukrutnou vichřici. Nikdy nezapomenu na husté, černé mraky, které nás obklíčily ze všech stran. Na okamžik nastalo hrobové ticho a potom začal pekelný koncert.
Mohutné olše, které lemovaly celý břeh, praskaly s ohromným rachotem jako zápalky a padaly do rozbouřených vln. Silný déšť a obrovské kroupy bičovaly naše těla. Narychlo jsme balili rybářské vybavení a prchali od řeky. Naskákali jsme do auta, zaparkovaného naštěstí v širém poli a radovali se ze záchrany života.
Ve spěchu jsem si bohužel přibouchl do dveří kufru úplně nový teleskop Sona, což byla koncem 70. let naprostá novinka. Z dnešního pohledu šlo o banální záležitost, jenže v období budování socializmu a na cestě ke komunizmu trvalo i několik měsíců, než se takový prut podařilo sehnat. Byla to nenahraditelná ztráta. Pro drsné noční lovy jsem si pro jistotu pořídil pruty Lipno z plného laminátu.
Podivný záběr
Poněkud veselejší historka se přihodila kamarádu Slávkovi a jeho bratranci Milanovi. Při nočním lovu bratranec nahodil příliš daleko od břehu. Ve tmě si ani nevšiml, kam nástraha dopadla. Po chvíli mu čihátko trochu vyjelo a pak zase kleslo. Přesně tak, jak mají ve zvyku brát úhoři. Signálem k záseku bývá jízda až do prutu. Milanův policajt však poskakoval jenom nahoru a dolů. Takhle se to opakovalo pěknou dobu, až netrpělivý rybář nevydržel a zasekl. Prut se ohnul, ale nějak divně. Konec vlasce nesměřoval do vody, ale kamsi do oblak. Záhada se po chvíli přetahování vysvětila. Milan nahodil až na protější břeh a vlasec uvázl ve větvích topolu. Podivné záběry způsobilo houpání větví ve větru.
V noci nebývá o podobná překvapení nouze. Když však začnou brát opravdoví úhoři, bývají všechny maléry rázem zapomenuty.
Překvapení dne
Chytit úhoře je přáním snad každého rybáře. Pro splnění takového snu je třeba obětovat mnoho večerních a nočních hodin. Trpělivost a víra jsou samozřejmostí. Pokud ovšem nesehraje hlavní roli náhoda, která dokáže dlouhodobé studie a pracně získané vědomosti převrátit naruby.
Vloni zabral Lence pěkný úhoř na feeder. V pravé poledne a ke všemu ještě na vařené kolínko. K neuvěřitelné příhodě došlo v parném létě, při slunečním žáru a v naprosto čisté vodě. Měl jsem jedinečnou příležitost vidět bojujícího hada za denního světla. Čekal jsem s podběrákem, až se ryba vynoří.
Původně jsem si myslel, že jde o většího kapra nebo parmu, jenže najednou se vynořil úhoř. Bylo to velké překvapení. Naštěstí se mu nepodařilo zamotat do kamenů či jiných překážek na dně. Bojoval vskutku divoce. Neuvěřitelně kroutil celým tělem a chvílemi dokonce i couval. Dokázal se velice rychle přemísťovat z jedné strany na druhou. Nádherná podívaná! Měl jsem strach, že se utrhne, ale slabý vlasec díky jemné špičce a opatrnému zdolávání vydržel.
Mýty, fakta a skutečnost
Už jako malý kluk jsem hltal neskutečné legendy o úhořích a představoval si, jak vylézají v noci na hrachová pole a požírají zelené kuličky. Podivný tvar ryby, připomínající spíše hada, a jedovatá krev, která proudí v jejím těle, budí přirozený respekt. Život úhořů je z velké části zahalený tajemstvím a jejich pouť ze Sargasového moře, do sladkých vod a zpět, je tajenkou o mnohých neznámých.
V našich vodách úhoř tráví většinu dne v úkrytech. Je tento samotářský způsob života způsobený skutečností, že zde žijí pouze samice, zatímco samci se zdržují při ústí řek? Těžko říct, pravda však je, že za příznivých podmínek vyrážejí za potravou v celých hejnech a pokud doplují k naší nástraze, budeme při troše štěstí tahat jednoho úhoře za druhým.
Tak ať vám berou!
Diskuze k článku (0)