Text: Jozef Májsky foto: autor
Není nic neobvyklého, že jim rostou nejenom na čelistech, ale třeba i na jazyku, patře i hlouběji směrem do zažívacího traktu. Ozubenou tlamu štiky znají už malé děti, zatímco o požerákových zubech kaprovitých ryb mnohdy nevědí ani méně zkušení rybáři. Přitom z hlavy velkých exemplářů kapra, amura, tolstolobika nebo bolena se dají tyto zuby vypreparovat a upravit jako pěkná trofej.
Z mořských ryb budí ozubenými čelistmi respekt u rybářů, hlavně ale u potápěčů, vícero dravých druhů. Zvlášť nebezpečně vypadá tlama barakudy, horší pověst ale mají murény.
V mnoha případech totiž útočí na člověka, aniž by je vyprovokoval. Jejich kousnutí je nebezpečné, protože kromě hluboké rány způsobené jehlovitými zuby může způsobit zdravotní komplikace i jedovaté krevní sérum těchto ryb. Když pronikne do rány, vyvolá rozpad červených krvinek a vznik krevních sraženin.
Stane se tak obyčejně po prasknutí krevních vlásečnic, jimiž je protkaná jemná sliznice na patře tlamy murén, kde je ozubená radliční kost. Naštěstí kuchyňskou úpravou při teplotě vyšší než 75 °C toxicita krve murén mizí, takže jejich chutné maso můžeme konzumovat bez obav.
Šklebící se tlama murén – vděčný objekt podmořských filmařů a fotografů – není primárně projevem agrese, jak bychom se mohli domnívat, ale pouhou adaptací na snadnější proplachování žáber prokysličenou vodou. Tlama těchto dravců zaujala ichtyology i tím, že postrádá jazyk, který plní u jiných ryb důležitou funkci při polykání kořisti. Protože murény nedokáží kořist nasát spolu s vodou, teoreticky by tak dostaly do žaludku úlovek jen s potížemi. Nějakou fintu ovšem používají, vždyť v mořích žijí úspěšně miliony let!
Objasnění tohoto rébusu vyřešilo až nedávno spojení dvou moderních výdobytků techniky – rentgenu a vysokorychlostní digitální videokamery. Spojení videozáznamu a rentgenových snímků ukázalo, že po uchopení kořisti do čelistí se u murény vysunou do tlamy další ozubené hltanové (faryngeální) čelisti, jejichž pomocí je sousto zataženo do hltanu a pak sklouzne do žaludku. Při tomto unikátním spolknutí úlovku se hrdlo murény extrémně roztáhne, k čemuž přispívají i „vnější“ čelisti, které nejsou s lebkou pevně spojeny. I když uvedený unikátní způsob polykání kořisti zaznamenali američtí biologové z Kalifornské univerzity v Davisu u druhu Muraena retifera, žijícího lokálně od Floridy po Venezuelu, lze předpokládat, že je běžným standardem i u desítek dalších druhů murén.
Ichtyologové se domnívají, že hltanové čelisti se zřejmě opakovaně vyvinuly rovněž u jiných dravých ryb. Na vědce tedy čeká při potvrzení této teorie ještě hodně práce. Jak je vidět, v rybím světě je stále co objevovat.
Diskuze k článku (0)