Text: Zdeněk Hofman foto: autor a Lenka Hofmanová
Zlom nastává v úterý, kdy opět snížím krmnou dávku. Ráno nasypu šupinatým potvůrkám jen 8 kg pšenice a hrst olejky. Záměrně vynechávám kukuřici, která dokáže ryby nasytit. Dnes ji budou mít jen na háčku, vlastně pod háčkem.
V zásobě mám připravené návazce s vlasem na jedno až šest zrnek kukuřice. První jízda přichází na jedno zrnko přizvednuté na panáčka pomocí foukané medovky.
Po krátkém, ale napínavém souboji, kdy mám strach, že se mi ryba vyhákne, končí v podběráku pěkný pološupináč v délce 58 cm. V obřím kaprařském podběráku, který Lenka pro jistotu použila, vypadá jako mimino. Jsem však spokojený, protože právě na tuto kategorii je celá akce zaměřená. Znovu nahodím a přemýšlím, jestli za úspěchem stojí fakt, že jsem vynechal kukuřici a nastražená zrnka jsou díky tomu mnohem atraktivnější.
Záběr o šesté
Lenka zkouší různé fígle s feederem, mění příchutě krmítkových směsí, nástrahy i loviště. Nahazuje vpravo, vlevo, kousek od břehu i hodně daleko. Pro dnešek však platí, že ryby se nejvíce zdržují na zakrmeném místě. Cejni a plotice berou spolehlivě, kapr Lence však stále chybí.
Přesně v šest mi přichází zajímavý záběr. Osvědčila se opět kukuřice přizvednutá medovkou. Hlásič krátce zapípá, swinger vyjede nahoru a hned klesne zpátky. Vyskočím z křesílka a čekám, co bude následovat.
„To vypadá na cejna,“ hlásím a chci se znovu usadit. Bác! Swinger se ve zlomku vteřiny přilepí k prutu. Cívka se sice netočí, razantní záběr to ale je. Uchopím prut a zaseknu. „Je tam! Kapr to ale není, skoro vůbec nebojuje,“ hlásím manželce, která zůstává v klidu sedět v útrobách křesílka.
Pomalu rybu přitahuju a přemýšlím, jakou vlastně. Odpor není silný, přesto cítím, že to není úplně malá ryba. „Lenko, to by mohl být amur, připrav rychle podběrák!“ Manželka vyskočí, protože amuří finty dobře zná. Zprvu se nechá bez problémů přitáhnout ke břehu, jakmile se však stihne otočit, zdivočí a nastává tuhý souboj.
Lenka vyndává podběrák z vody a jde si připravit fotoaparát. Dobře ví, že rozběsněný amur se jen tak nevzdá
Mocný bývá hned první výpad, kdy ryba nečekaně vyrazí zpět. Tato finta se mi stala osudnou v létě, kdy mě velký amur u břehu překvapil a než jsem stihl povolit brzdu, vyrazil do hloubky a háček se vytrhl. Tentokrát jsem ve střehu a brzdu pro jistotu povolím, i když je ryba v klidu. Pomalu navíjím a cítím, jak stoupá nahoru. Lenka připravuje podběrák a najednou se ryba překulí na hladině.
„Je to amur a pěknej,“ vyhrkne nadšeně. Hojnost návnady vykonala své. Všeobecné pravidlo při lovu amura praví, že krmením se šetřit nemá. Šupinatý bojovník se nám ukáže jenom na vteřinu, pak mrskne celým tělem, udělá přemet a jako torpédo vystřelí do hloubky. Nemít povolenou brzdu, je hotovo.
Připraveným ale štěstí přeje. Teď už vím, s kým mám tu čest a jakou strategii zvolit. Nechávám brzdu pro jistotu povolenou a prutem koriguji nečekané výpady. Lenka vyndává podběrák z vody a jde si připravit fotoaparát. Dobře ví, že rozběsněný amur se jen tak nevzdá. Tah po chvíli slábne, ryba je ale hodně daleko od břehu. Teď mi bude pomáhat i průtažnost vlasce a můžu proto brzdu trochu utáhnout. Amur se nechá otočit a pomalu přitáhnout zpět.
S tím počítám a správně odhaduji, že začne běsnit zase až u břehu. Atmosféra houstne. Lenka už číhá s podběrákem a zdá se, že divočáka každou chvíli nabere. Ten však velmi dobře tuší, odkud vane vítr. Před podběrákem se vzepře jako zdivočelý oř a opět zmizí ve vodní prérii! Toto dějství se několikrát opakuje, ale síly mu naštěstí ubývají. Při jedné otočce se poněkud opozdí a síť podběráku se nečekaně zvedne. Je v pasti, prohrál.
„Máme amura, máme amura!“ hulákám na celé Slapy a poskakuju s prutem nad hlavou. Je to nádherný kousek a váží skoro 7 kg!
Závěr patří feederu
První dny lovu Lenka nebyla příliš úspěšná. Stane se opravdu málokdy, že manželku přechytám. Pravda ale je, že se často soustřeďuji na lov největších ryb, které tak často neberou. Jemná montáž s průběžným krmítkem se mi postarala o výbornou zábavu.
Tolik ryb jsem už dlouho nechytil! Kromě cejnů, plotic i pěkné kapříky a dokonce vypaseného amura. Ve středu se ale všechno změnilo. Lenka namíchala nějaké zázračné krmení, po němž se kapři můžou utlouct.
Hned první záběr je velmi razantní a hrčící cívka navijáku nedává rybářce šanci zasahovat do hry. S jemnou dvacítkou má velká ryba v první fázi souboje jednoznačně navrch. Je třeba počkat, až se unaví, jenže tentokrát se štěstíčko bohužel usadilo na straně šupinatého bojovníka. Kapr prchá vlevo a pluje zřejmě podél hrany, což Lenka velmi brzy pozná. V cestě mu totiž stojí bójka, do které se zamotá. Rychle skočím do loďky, ale je pozdě. Vlasec praskl.
Lenka se nevzdává, rychle převáže udici a znovu nahodí. Pak ještě chytí tři kapry okolo padesáti čísel a asi patnáct cejnů. Slušné skóre, zatímco moje zbraně mlčí a stejně je na tom i soused, kterému začíná docházet, že bez krmení nemá šanci. Doposud nechytil jediného kapra!
Večer zjišťuji možnou příčinu mého neúspěchu. Přičichnu ke krmení a zjistím, že má nakyslou chuť. Kukuřičný šrot, strouhanku, olejku a další přísady jsem do kbelíku vždy jen přimíchal ke zbytku z předešlého dne – a to byla zásadní chyba! Teď už vím, že krmení je lepší míchat každý den čerstvé. Dalším otazníkem zůstává množství krmné dávky. Všeobecně se ví, že místo se dá zejména kukuřicí překrmit. Velikost krmné dávky lze jen těžko odhadnout.
Na velké vodě je 5 – 10 kg partiklu v dobách žravosti ryb, myslím, ideální dávka. Někomu se to může zdát hodně, jinému málo. Tyto otázky si kladu v poslední den lovu, kdy marně čekám na záběr. Ještě, že mám manželku, která tahá rybu za rybou.
Není na škodu se vrátit alespoň občas ke kořenům a chytat běžné čudly
Najednou konečně zapípá i můj hlásič. Instinktivně zaseknu a ryba je na háčku. Konečně! Najednou si uvědomím, jak velkou mám radost z běžného padesátníka. Rybářský sport se vyvíjí neuvěřitelným tempem a pomyslné rekordní laťky se každým dnem zvyšují. Chytají se větší a větší ryby, jenže v osobních rekordech kouzlo rybařiny nenajdete.
Není na škodu se vrátit alespoň občas ke kořenům a chytat běžné čudly. Kdysi mi jeden kamarád říkal, že má radost z každé chvíle strávené u vody a rybu bere jako bonus. Teď už vím, že to je tak správně.
Diskuze k článku (0)