Text: Zdeněk Hofman foto: autor a Lenka Hofmanová
Co naplat, že vloni panovala ve stejnou dobu tropická horka a dalo se koupat. Každý rok je prostě jiný a je nám jasné, že o žádný romantický týden na samotě u vody rozhodně nepůjde. Naštěstí jsme přijeli se zcela jiným záměrem. Naštěstí jsme přijeli na ryby.
Mnoho rybářů zde má problém chytit i kapra běžné velikosti okolo 50 cm. Rozhodl jsem se hozenou rukavici zvednout a kapříky juniory pořádně prohnat
REKLAMA
Pro kapraře těžká voda
ÚN Slapy v Sejcích navštěvujeme pravidelně a dobře víme, že každou pěknou rybičku si zde musí rybář zasloužit. Vloni jsem veškerou snahu soustředil na velké kapry. Teplo a omezená doba lovu byly jedním z hlavních faktorů, proč moje touhy zůstaly nevyslyšeny.
Ideální není ani loviště, velké ryby se vyskytují hlavně u protějších skal, kde mají šupináči mnohem více klidu. Zaujala mě však jedna skutečnost. Mnoho rybářů zde má problém chytit i kapra běžné velikosti okolo 50 cm. Rozhodl jsem se hozenou rukavici zvednout a kapříky juniory pořádně prohnat.
Důležitá příprava
Přilákat ryby do lovného místa bývá problém nejen celých Slap, ale i ostatních velkých revírů. Při sledování neúspěšných rybářů jsem zjistil, že většinou jen namačkají trochu krmení do krmítka, napíchnou nástrahu a nahodí. K takovému soustu se však kapr dostane jen těžko. Většinou ho totiž předběhnou cejni nebo plotice. Lovné místo je třeba pořádně rozkrmit, aby o něm kapři věděli.
Otázkou zůstává, jakou návnadu zvolit a v jakém množství ji do vody sypat. Jisté je, že pokud v místech, kde sedí rybář vedle rybáře, začnou všichni metat do vody kbelíky žrádla, se očekávaný efekt dostaví jen těžko.
Potravy budou všude hromady a ryby se rychle překrmí. V takovém případě bych upřednostnil kvalitu před kvantitou a zakrmoval střídměji kuličkami boilie nebo peletami. Během září už však na Slapech panuje relativní klid a u vody mnoho rybářů není. Rozhodl jsem se proto vsadit na kvantitu.
Pytel pšenice a kukuřice mi zabral většinu místa v kufru auta, k tomu ještě 5 kg kukuřičného šrotu a 5 kg olejky. Snad to bude rybám stačit. Denní krmnou dávku jsem rozpočítal na 8 – 10 kg pšenice, 5 – 7 kg kukuřice a 0,5 kg olejky. Těžko říct, jestli je to hodně nebo málo. Zcela jistě záleží na okolnostech.
Pan správce mě při předávání chatky informoval o průběhu minulého týdne, kdy ryby skoro vůbec nebraly. Tento týden s námi bude ve vedlejší chatce ještě jeden rybář, jinak není u vody ani noha.
Po seznámení s kolegou zjišťuji, že spoléhá pouze na návnadu v krmítkách. Budu mít tedy pro svůj test ideální protějšek. Svým způsobem mi bude konkurovat i manželka, která chytá na feeder a minimálně jeden prut plánuje házet mimo krmné místo.
Retromontáže
K sestavení udic jsem zvolil model, který jsme úspěšně používali okolo roku 1996. Průběžné krmítko o hmotnosti 60 g, jednoduchý návazec z pletené šňůry s nosností 25 lb a kvalitní kaprařský háček č. 8 nebo 10.
I když se chci soustředit na lov menších ryb okolo 3 až 5 kg, pro jistotu jsem mezi návazec a kmenovou šňůru navázal asi 5 m tzv. šokovky z fluorokarbonu (0,40 mm).
Tento materiál má mnohem větší šanci při přejíždění přes ostré kamenité hrany nebo v chuchvalcích utrhaných vlasců. Teď ještě přilákat ryby! První den jsem nasadil tuplovanou dávku 15 kg rozmočené pšenice, 10 kg vařené kukuřice a 1 kg spařené olejky. Dno v našem úseku klesá poměrně prudce do hloubky, bójku jsem proto umístil asi 60 m od břehu, v hloubce 8 m. Tolik fakta. Teď už jen krmit, čekat, modlit se a doufat. Následující den snižuju krmení napolovic.
První záběr
Hned po příjezdu na chatu a obhlídce okolí jsme zjistili, že chytání ryb nám kromě deště a zimy bude komplikovat ještě jedna záležitost. Začaly růst houby! Po několika bídných sezonách konečně rostou! Lenka přinesla z krátké procházky za chatou plnou náruč kozáků. Srdce rybářů a houbařů jsou najednou rozpolcena a nevíme, jestli vyrazit do lesa, nebo k vodě. Nakonec rozhodneme, že houbám bude patřit ráno a zbytek dne rybám.
Hned první večer přichází Lence pěkný záběr na feeder. Kapra zlákala malinká peleta (halibut) nastražená pod háčkem. Ryba zabrala poměrně zlehka a vypadalo to spíš na ťukání cejna nebo plotice. Než překvapená rybářka stihla povolit dostatečně brzdu, bylo pozdě. Silný tah dvacítka nevydržela. Lenka je smutná, já se však v duchu i trochu raduju.
Ne snad proto, že jí ryba upláchla, to mě mrzí taky. Uprchlík nám však prozradil, že tu pěkné ryby přece jen šmejdí. Musíme je zaujmout, aby při projíždění naším místem zastavily a začaly hodovat. Pak už bude jen otázkou času, kdy sezobnou i sousto s háčkem. Další den taháme jen cejny a plotice. Pro začátek je to výborná zábava, tajně však doufám, že přijde i pořádná jízda.
Jestli jsme se jí dočkali, se dočtete ve druhém díle, který zveřejníme v neděli 13. března.
Diskuze k článku (0)