Kapří jaro na jihočeském rybníce (2)

Text: Radek Matouš, foto: autor

Záběr! Vlasta rybu pomalu a zkušeně přitahuje. Jihočeská souhra nastává. Sousedé po levici i po pravici stahují své pruty a dávají kolegovi ve zbrani větší prostor k souboji. Po patnácti minutách je statečná ryba na dohled. Mohutné stříkance vody a zlatavé tělo lysce odráží sluneční paprsky jako zrcadlo.

Úžasná ryba! Lysec je silný a zkušený, nechce se vzdát, snaží se znovu změnit směr a prchá ke kořeni stromu. Vlasta mě ale překvapuje svým klidem, vše dělá s velkou rozvahou. Zlatá ryba se nechce vzdát, přicházejí další a další záchranné pohyby mohutnou ocasní ploutví, ale vše je marné. Krásný kapr v délce 80 cm nakonec končí ve Vlastově náručí.

Všichni netradičně zabarvenou rybu, která je v jedné polovině tmavá a v druhé světlá, obdivujeme. Příroda je mocná čarodějka, proto ji s velkým respektem vracíme zlaťouška, aby udělal radost dalším přátelům Petrova cechu. Mám pocit, jako by tenhle barevný klenot vrátil život i do rybníka. Vypadá to jako na střelnici. Josefův další záběr znamená kapra v délce přes 60 cm, Matyáš přidává 71cm šupináče a Vlasta potvrzuje svůj úspěch 74cm krasavcem. Jediným, kdo je tady bez ryby, jsem pochopitelně já.

„Nechci ti radit, Radku, ale je to technikou. Zavezu ti nástrahy a uvidíš,“ nabízí mi pomoc Vlasta.

Přemlouvat mě nemusí. Stejné nástrahy zavážíme o dobrých 80 m dál. Místo záběru ale přichází, vlastně přijíždí, velká cyklistická popelov tour. V čele cyklistických nadšenců je náš kamarád a vášnivý rybář David. Za ním v útulném hloučku přijíždějí krásné jihočeské maminky s dětmi a ve středu pelotonu se objevuje Martin, náš rybářský spolubojovník z Irska a Norska.

„Nazdar chlapi,“ volá na nás se svým obvyklým thymolinovým úsměvem. Seskakuje z kola a běží k nastraženým prutům. „Musíte to sekat, jinak nic nechytíte,“ huláká do světa usměvavý cyklista a já s mírnou depresí pozoruji, jak po dlouhých šesti hodinách zdolává mého prvního kapříka. Tohle se může stát jenom u nás na jihu, říkám si pro sebe a přestávám mít rád cyklisty.

Peleton dojíždějí i opozdilci, padá několik vtipů, bojových pokřiků a my se opět díváme na sportovní záda. Zbývá už jenom hořká pachuť v mých ústech a fotografie úspěšného cyklisty zdolávajícího kapra na mém prutu.

„Neboj, Ráďo, zavezeme,“ chlácholí mě Vlasta. Během chvilky tak i já, díky moderní technice, zdolávám svého prvního kapra v délce 76 cm.

„Můžu se s ním vyfotit?“ skromně mě žádá Matyáš. Dětské přání bez prodlení plním.

Dalšího fešáka v délce 71 cm už vytahuje Maty sám a před objektivem se chová jako celebrita. Kapra má poctivě v co nejmenší vzdálenosti od podložky, jemně ho natáčí do objektivu a pak se vší opatrností pouští. Za naší dětskou celebritou přijíždí odpoledne kamarád Pepa. Nikdo nečekal, jak tahle dvojka kluků propadne rybaření.

„Strejdo, foťák!“ ozývá se z dětského loviště. „Pepa chytil velikýho kapra!“ 

S nádherným šupináčem o délce 81 cm pomáhá malému Pepovi. Velký Pepa a oba kluci si žádají přízeň fotografa. Další ryba přichází na boilie s příchutí česneku, kterému neodolal 84 cm dlouhý šupináč a velký Pepa tak byl po zásluze odměněn za pomoc tomu malému.

Já už bez bázně a hany využívám výhody zavážecí lodičky a tak rychle přidávám další šupináče v délkách 65 a 77 cm. Vlasta kontruje dalším pěkným kouskem v délce 79 cm. Králem lovu se ale stává Pepíček, který za vydatné pomoci Matyáše zdolává nádherného jesetera.

Pivo a uzené    

Lovecké intermezzo pak střídá neméně oblíbené – intermezzo relaxační. Ženy místních rybolovců přinášejí uzené, párečky, okurčičky, gulášky, borščíčky a další pikantní pokrmy, které střídají sladké a samozřejmě i hygienické tekutiny – na vypláchnutí. Po zasloužené krmi následuje další level jihočeské rybařiny v podobě sledování hokejového utkání.

Už vám rozumím, pane Troško, takové scénáře může psát jenom život. Jsem moc rád, že jsem tady byl a co přát vám? Samozřejmě ten správný rybí transformátor, který vás nabije úžasnou energií…