Text: Róbert Nemeček, foto: autor
Bylo mi jasné, že tu bude hodně lidí, ale nečekala jsem, že jich bude tolik! Všude zaparkovaná auta, jedno auto vedle druhého a mezi nimi metrová vzdálenost! Trochu šok! V duchu jsem si řekla: No budiž, asi to tu bude stát za to.
Projížděli jsme podél vody. Ale že bychom narazili na nějaké vhodné místo? Kdepak! Nemyslím si, že bychom byli nějak zvlášť nároční, ale na výletech musíme být vždy trochu dál od lidí, vzhledem k naší psí společnici Amálce.
Ona nás totiž opravdu hlídá a nikomu nedovolí se k nám přiblížit. Dokoupili jsme si k našemu vozu předsíňku, aby Amálka mohla pobývat a spát venku. Babička Blaženka jí věnovala i starší koberec, na kterém může v předsíňce odpočívat. Ale abych se vrátila k našemu hledání místa…
Jedno jsme nakonec přece jen našli. Díky průkazu ZTP, který vlastní můj přítel. S ním mohl vjet do zákazu vjezdu vozidel, když se předtím na tom po telefonu domluvil se vstřícným správcem objektu.
Amálka byla štastná, my v podstatě také
Sednout si k rybníku na židličku a koukat na vodu bylo uklidňující. Jednu chybičku to ale mělo… Snad vám nebudu připadat jako věčně nespokojený člověk. V dáli za rybníkem jsme na tomto místě viděli dálnici na hranice do Rakouska. Auta jezdila ostošest a dokážete si představit, jak to všechno po vodní hladině „připlulo“ pěkně k nám.
Jinak to ale byl krásný večer! Zarybařit si přijel i místní rodák s rodinou. A protože měli také malou holčičku, naše Dorotka najednou měla kamarádku. Byl to hezký víkend. Spaní ve vlastní dece s oblíbeným polštářem a u vody je příjemné i zdravé.
A co ryby, ptáte se?
Při lovu na plavanou je možné ulovit velké cejny a plotice. Lov kaprů je tu velmi obtížný. Všudypřítomné nastražené udice podél celého břehu jsou postrachem ryb. Zavážení je zde povoleno, ovšem ryby se nacházejí velmi daleko a poblíž vodních překážek. Zato rybářskými partami se to tady jenom hemží. Musím ale uznat, že rybáři zde byli velmi slušní a s jedním z nich jsme se skamarádili. Byl to začátečník a stále mi vnucoval myšlenku, že zavážení je jediná správná cesta k úlovku.
Jsem naprostým odpůrcem zavážení
Jak jsem ovšem mohl našemu novému rybářskému kamarádovi udělat něco takového – nezavážet s ním! Navíc byl bez loďky. Moje rybářské pravidlo zní, že ryby je potřeba přilákat co nejblíže ke břehu a lovit je na jemné náčiní až pod nohami. Tady mě ale nikdo nebral vážně.
Vlastně jsem si za to mohl sám. Neměl jsem si dokazovat, že jsem lidumil. Před osudnou vyvážkou se obzor zatáhl a já jsem téměř do setmění pod záminkou přípravy rybářských prutů přivolával déšť, který by mě před plavbou zachránil.
No, déšť nepřišel. A tak můj člun s nosností do 150 kg vezl naše osoby i sny do centra nádrže. Vítr foukal a studil. Nic příjemného. Montáže jsme odhodili směrem k zakrmenému místu a mazali zpátky na pevninu. No a jak jsme se blížili ke břehu, začal jsem pociťovat ten příjemný pocit domoviny a vylodění. V takové chvíli by čtenář očekával mohutný kapří záběr. Kdeže!
Katastrofa jako z Titanicu
Uslyšel jsem zvuk vzduchového kompresoru starého náklaďáku. Ale kromě našeho vozu zde žádný jiný automobil nestál! Následoval ledový pocit namočených trenýrek a můj zavážecí člunek měl proražené hned tři komory.
Můj nový rybářský kamarád pak ukázal na pěknou železnou konstrukci pod vodou a kvalitní řez v mé loďce dokazoval, že oprava je nemožná. Ale na nového kamaráda jsem se nezlobil.
Zavážka přinesla jednoho velkého cejna, zbývající udice uvázly. Závěrem snad trochu rozbuším srdce rybářů, takže vylíčím naše poslední ráno. Pronikavý vítr z jezera mě přinutil být připraven, zvýšit krmnou kampaň a zatížení olovem. Ačkoliv platí zákaz sebeobviňování, už před čtvrtou hodinou ráno jsem to nevydržel a nahodil svoje pruty ve snaze nahodit co nejblíže ke krmnému místu. V tomto místě jsem se potápěl a bylo zde dobré tvrdé dno.
Za krátkou chvíli zvonek signalizátoru přihlásil první záběr. Jízda to byla stupňující… Od pomalého odvíjení cívky až k rychlému nasazení. Zdolávání proběhlo normálně a během 20 minut jsem vytáhl krásného třináctikilového kapra.
V blízkosti břehu se tam tehdy vyhazovali velcí kapři. A kdybychom nemuseli odjet, věřím v další úlovky. Myslím si, že na krmených místech se velcí kapři skutečně pohybují. I navzdory rybářskému tlaku. V těchto místech doporučuji použít velmi jemné náčiní a kvalitní boilie – bez konzervantů. Nebojte se tedy chytat kapry mezi ostatními rybáři.
Pálava má za víkend ode mě známku 2-.
Diskuze k článku (0)