Text: Josef Jehlička, foto: autor, Luděk Švorc, Roman Heřman
Většina muškařů „staršího ražení“ právě na této metodě začínala a pilovala svou zručnost. V poslední době je tomu spíše naopak a mnozí rybáři se k „sušení“ dostávají až po zvládnutí lovu na nymfy, dnes asi nejpopulárnější a nejúčinnější muškařské technice.
I když je těch z hladiny sbírajících ryb nějak stále méně, jakmile se objeví nějaké to kolečko na hladině, neváhám a pokouším štěstí právě tímto způsobem. Suchá muška je účinná na pstruhových i mimopstruhových vodách. Pokud se nám podaří strefit se do období intenzivní aktivity ryb, bývají to neopakovatelné a nezapomenutelné chvíle.
Určitě nelze věřit tvrzením, že na suchou mušku se uloví jen menší ryby, občas se za nenápadným kolečkem může naopak skrývat i trofejní kus. Lovíme zpravidla jen s použitím jedné mušky, na jezerech a větších vodách se lze ale setkat i s lovem na dvě, vzácně i na tři suché mušky nebo sestavy, kombinující suché a mokré mušky.
Pro přesné a nenápadné umístění nástrahy na hladinu a její vedení slouží ujímané návazce různých typů. Jemné pruty jsou většinou z kategorie těch rychlejších. Bez dokonale sladěného náčiní bychom si suché muškaření správně nevychutnali. Každému ale může vyhovovat trochu jiná sestava, není tedy třeba řídit se dogmaty, jen dodržet nepsané zásady.
Chlupaté háčky
Začněme tedy třeba od mušek. Výběr vzorů je téměř neomezený. Typově sice vycházejí z několika základních vzorů, ale existuje nepřeberné množství modifikací, jež vznikají podle specifických požadavků, které jsou na ně kladeny.
Nejjednodušeji bychom asi mohli tyto nástrahy rozdělit: Na věrohodné přírodní (napodobující skutečný konkrétní druh hmyzu), typové (imitující typ hmyzu podle velikosti a siluety – například brouci, jepice, mravenci a podobně) a fantaskní, které z konkrétní reálné předlohy nevycházejí, ale fungují jako dráždidla, která barvou, siluetou nebo způsobem nabídky vyprovokují rybu k záběru. Občas právě i svou odlišností od konkrétního hmyzu.
Někdy mohou dopomoci k úspěchu i v situaci, kdy ryby zůstávají ke všem nabízeným druhům nástrah netečné. Nemusí to vždy být barvami hýřící nesmysl. Občas jsou stejně nenápadné až nevýrazné jako přírodní vzory, někdy v sobě například sjednocují typické znaky několika různých vzorů mušek. A patří sem pochopitelně i „divočiny“, u kterých člověk přemýšlí o soudnosti či střízlivosti vazače.
Suché mušky se váží na jednoháčky s očkem. To zní velmi jednoduše… Jenže háčků je obrovský výběr a mnohé z nich jsou určeny pro ten který specifický typ mušky. Dříve používané háčky s očkem směřujícím vzhůru, které byly pro suché mušky charakteristické, se již skoro nepoužívají.
Očko je zpravidla skloněno směrem ke špičce háčku a už jeho dokonalé zpracování je známkou kvality. Háčkům s nedovřenými nebo jinak deformovanými očky se vyhněme, ať už pořizujeme samotné háčky či hotové mušky. Určitě to o výrobci neříká nic dobrého a takovým háčkům není co věřit.
Délka ramínka, síla drátu, tvar obloučku a celkový tvar háčku bývá uzpůsobený účelu, k němuž má sloužit. Jiné háčky použijeme pro vázání bohatě vázaných „kartáčů“, jiné pro chudě vázané, tedy nenápadné mušky. Tomu musí odpovídat i hmotnost háčku.
Silnější drát sice slibuje větší pevnost, ale zase jsme občas na štíru s plovacími vlastnostmi mušky. Zvolit správný háček pro určitý druh mušky není sice žádná věda, ale trochu přemýšlet se vyplatí. Ale je to tak, že co muškař, to názor. Každý preferuje to, co mu vyhovuje a je to tak správně. V poslední době se používají téměř výhradně háčky bez protihrotu a celý vývoj zřejmě směřuje k tomu, že jiné brzo nebudou ani k lovu povoleny. Zatím tomu tak je na některých revírech, dávejte si na to tedy pozor!
Diskuze k článku (0)