Text: David Mašek, foto: autor
Nikam nepospíchám, vyrážím až za světla. A také trošku měním strategii. Vynechám dlouhý úsek toku, kde jsem posledně o rybu ani nezavadil a o to více se soustředím na vyzkoušená místa.
Zvolna scházím lesem přímo k soustavě tůní, pod kterými proud vymlel hluboké koryto. Připínám na karabinku bronzovou trojkovou meppsku, opět bez lanka. Až se ukáže první štika, třeba změním názor, říkám si v duchu.
Prochytávám pečlivě celý úsek, několikrát měním nástrahu, ale záběr nepřichází. Pomalu se ubírám po proudu a snažím se odhalit stanoviště ryb. Lákavých míst je hodně a tak neustále prohledávám úkryty za kameny, přechody mezi proudem a tišinou a podemleté břehy. Také neváhám popotahovat rotačky těsně kolem spleti kořenů a nevyhýbám se ani proudným úsekům. Dlouhým hodem posílám nástrahu přes hlubší tůň až na hranici proudu.
Slibné místo
Jen co zatočím kličkou navijáku, následuje prudký záběr a vzápětí se nad hladinu vymrští stříbrné tělo pstruha. Zásek sedí a po krátkém boji je na břehu krásný duhák.
Vzápětí, jen o pár metrů níž, přichází další záběr. Ale tentokrát je to menší, nádherně zbarvený potočák. Ještě ve vodě ho opatrně zbavím háčku a je pryč. Nálada se mi znatelně vylepšuje. Přede mnou je delší klidný úsek, za kterým se voda řítí rychlostí do zatáčky.
Pod převislými větvemi se mi podaří hod až do proudu a jakmile nástraha „zapracuje“, špička prutu se prudce ohýbá. Ani nemusím přisekávat, s takovou razancí zaútočil pstruh na nabídnutou rotačku. Mohutně vyráží proti proudu, neustále se snaží kličkovat a dosáhnout úkrytu v potopených kořenech. Nechce se mu nad hladinu, ale příliš mu nepovoluji a už se mrská v podběráku. Opravdu pěkný kousek, bez centimetru měří plných čtyřicet čísel. A je před nadcházející zimou pěkně vypasený, má určitě přes půl kilogramu.
Aktivita náhle ustává
Počasí se dnes opravdu umoudřilo a sluneční paprsky mě už kolem poledního donutí výrazně snížit počet vrstev oblečení. Přestože je zde krásných míst stále dostatek, aktivita ryb poněkud ustává. Občas sebere nějaká drobotina, ale to je vše.
Voda v řece je nádherně čistá a není žádný problém sledovat nástrahu. Ani tloušti, kteří v létě opanovali tento úsek, se neukazují. Na rozdíl od dění pod hladinou panuje u řeky čilý ruch. Co chvíli se kolem mihne ledňáček, na okolních stromech bez přestání pracují strakapoudi a datlové, útlejší kmeny bříz a osik nesou stopy poctivé práce bobrů.
Z křovin lemujících tok tu a tam vyráží srnčí a známé šustění nad hlavou se promění v charakteristické „véčko“ plachtících hus divokých. Nedaleko pode mnou sílí hukot řeky, tekoucí voda tam překonává asi půlmetrový zlom a pod ním se rozlévá do široké dlouhé tůně.
Milé překvapení
Na konci klidného úseku několikrát sebere ryba. Nasazuji svou oblíbenou „švédskou“ rotačku a dlouhým hodem ji posílám až do proudu. Pomalu přitahuji nástrahu zpět, avšak bez záběru. Další a další hody následují, nechci se připravit o možný úlovek, ale nejspíš to bylo něco malého.
Vtom ucítím rázné škubnutí, přiseknu a vlasec se rozjede. Ryba statečně bojuje. Když ji přitáhnu až pod sebe, ke svému překvapení spatřím pěkného lipana, který neodolal předložené nástraze. Jeho vztyčená hřbetní ploutev nádherně hraje duhovými barvami v průzračné vodě prozářené podzimním sluncem.
O několik set metrů níž po proudu dostávám v tůni pod přepadem pěkného duháka a o kus níž ještě jednoho. Oba zabrali v křišťálově čisté vodě jen pár metrů ode mě a tak jsem mohl obdivovat rychlost a dravost, s jakou se za nástrahou vrhli z úkrytu.
Slunce se pomalu schovává za obzor a tak pro dnešek končím. Jsem spokojený, i když jsem si za devět hodin rybolovu představoval pestřejší úlovek. Asi jako většina rybářů.
Bohužel jsem neměl štěstí ani na štiku, ani na okouna. Ale krásní duháci mi to spolehlivě vynahradili. Každý tok se pozvolna mění a Mže není výjimkou. Přesto si myslím, že tato řeka rozhodně stojí za pozornost. Rybaření zde sice není snadné, ale zdejší krásná příroda má své kouzlo. A koho jednou očaruje, ten se sem jistě bude rád vracet.
Diskuze k článku (0)