Lov duháků přívlačí na neprostupné řece Mže (1)

Text: David Mašek, foto: autor

Projít a prochytat pár kilometrů řeky volným neupraveným terénem vyžaduje nejen dobrou fyzickou kondici, ale velmi často i notnou dávku houževnatosti a sebezapření.

Pravdou ovšem je, že všechna ta dřina bývá zapomenuta s prvním razantním záběrem. Přiznám se, že nejraději chodím vláčet na menší řeky, které nejsou příliš v kurzu. A asi nejsem sám, komu se zdá, že podobných míst u nás v Čechách stále více ubývá.

Dnes není velký problém vyrazit na týden či dva do zahraničí a užít si průzračné vody nádherných řek protékajících čistou, neporušenou přírodou. Zejména na severu Evropy, kupříkladu ve Švédsku či Finsku, lze takto strávit nezapomenutelné chvíle. Přesto se i v našich zeměpisných šířkách stále dají objevit úseky řek dosud nezničené regulací či zasažené okolní výstavbou, na kterých se lze vrátit v čase o pár desetiletí zpět.

To se ovšem nedá říci o rybách. Jejich počet neustále klesá a ani nezdolná snaha místních rybářských spolků a organizací o kvalitní zarybňování zázraky nedokáže.

Vydal jsem se na řeku Mže, na jejíž březích jsem s chytáním ryb začínal. Vzhledem k tomu, že jsem se již dávno odstěhoval, se na svou oblíbenou vodu nedostanu zdaleka tak často, jak bych sám chtěl. I proto nevynechám žádnou příležitost, která mi umožní alespoň pár hodin strávit na březích této krásné řeky.

V kraji mého mládí

Jedno červencové ráno zamačkávám zvonící budík a chvilku hledím do tmy. Nechce se mi z teplé postele a pohrávám si s myšlenkou, proč vlastně mám tak brzy ráno vstávat. Nakonec překonám lenost a vyrážím.

Na východě se již objevují první červánky a poslední blikající hvězdy nad hlavou slibují krásný den. K řece dorážím právě za rozednění. Připravuji si prut a na karabinku připínám první rotačku. Zkusím to bez lanka. Sice se zde občas vyskytují štiky, ale dám přednost většímu počtu záběrů a risknu ztrátu nástrahy.

Jen lehce popotáhnu a v tu ránu mně probere prudký záběr. Opatrně zdolávám svou první dnešní rybu

Do postranní kapsy si vkládám menší pouzdro s několika osvědčenými rotačkami a jde se na to. Nedočkavě se prodírám na břeh. Prohazuji první nadějnou zátočinu a snažím se dostat rotačku co nejblíže pod podemletý břeh na protější straně.

Po každém náhozu čistím trojháček od zbytků trávy a pomalu postupuji po proudu. Zkouším štěstí v tůních po proudu i proti proudu, pozorně vodím nástrahy na rozhraní proudu a tišiny, nevynechám žádný přítok a nevyhýbám se ani táhlým hlubším proudným úsekům.

Ráno je opravdu nádherné a tak mě ani neustálý boj s hustým porostem lemujícím oba břehy nevadí. Rákosí, kopřivy, bodláky a husté křoví jsou všude. A navíc, žádné vyšlapané pěšinky svědčící o pohybu rybářů se zde nevyskytují. Jen ty ryby se zatím nedostavují.

Úsek plný pstruhů

Dávám si pauzu na snídani, poté vynechám dlouhou zatáčku vedoucí neprostupným křovím a vcházím do lesa. Prošlápnu si cestu na břeh a rotačka již letí na rozhraní tůně a proudu.

Jen lehce popotáhnu a v tu ránu mně probere prudký záběr. Opatrně zdolávám svou první dnešní rybu. Je to krásný pstruh duhový, má něco málo přes třicet čísel.

Tak přece jen tu jsou! Pouštím ho zpět a přesunuji se o kousek výš, kde tůň přechází v proudný úsek končící zlomem, pod kterým voda vymlela jeden a půl metru hlubokou prohlubeň. Hloubku jsem si sám ověřil při nedobrovolné koupeli při odstranění vázky.

Pomalu prohledávám měděnou meppskou místa mezi kameny a vzápětí přichází další záběr. Okamžitě po záseku následuje série výskoků a za chvilku je na břehu další duhák.

Přecházím znovu pod zlom, kde tuším pěknou rybu. Silný proud a značná hloubka mi znemožňují dostat malou lehkou rotačku hlouběji ke dnu a tak nasazuji robustnější model. S novým přívlačovým prutem se nástrahy vodí jedna radost. Najednou zahlédnu, jak se z hloubky uprostřed proudu zvedá ryba.

Tak tu musím dostat! Snížím rychlost navíjení a špičkou prutu jemně pracuji s nástrahou. Vtom se špička prutu ohne. Přiseknu a následuje silný tah. Jakmile se ryba dostane k hladině, hned se zkouší pomocí výskoků nad vodu zbavit háčku. Zase duhák! Dnešní největší, ale 40 cm nemá.

Tentokrát je již záběr poctivý a svádím vítězný boj s krásným potočákem. Hraje všemi barvami, je to opravdu krásná ryba

Pokračuji dolů po proudu a hledám další slibná místa, až se zastavuji ve středu velké zátočiny. Odsud není problém pohodlně házet až na rozhraní proudu a tišiny. Nijak zvlášť mě to místo neoslovuje, ale nakonec mi to nedá a rotačka letí daleko za hranu tůně, do proudu. Jakmile ji dostanu do středu řeky, zvedne se k ní ryba, ale nástrahu nevezme.

Rychle ji měním, místo měděné rotačky volím stříbrný model. Dávám si více záležet, snažím se, aby se pohybovala rychle jako malá rybka a po několika náhozech se mi opět podaří zvednout rybu. A znovu mou nástrahu pouze sleduje. Rychle se probírám krabičkou a volím černý model s červenými tečkami.

Tak do třetice! Nahazuji dolů po proudu na druhý konec tůně a pomalu vedu rotačku jejím středem. A je tam! Tentokrát je již záběr poctivý a svádím vítězný boj s krásným potočákem. Hraje všemi barvami, je to opravdu krásná ryba. Opatrně ho pouštím zpět. Ani se nerozloučí a jako šipka mizí v tůni. Ve zbytku tohoto nadmíru úspěšného dne jsem zdolal ještě několik pstruhů duhových a pár tloušťů.