Lov amurů pomocí rákosu

Text: Lukáš Jiroušek foto: autor

Sedím a pozoruji rákosí, které se neustále hýbe. Co takhle na hladinu hodit kus rákosu? Během chvíle vidím amura, jak ho jemně sebere. To je ono! Mám to!

Vymodlená povolenka

Je začátek prázdnin a chystáme se do Maďarska. Tam svou metodu vyzkouším! Z úsporných důvodů s sebou beru pouze prut s navijákem, pár drobností a věci na natáčení. Po příjezdu na místo mám hodinu na to, abych si koupil povolenku na svazovou vodu.

Na internetu jsem zjistil, že k vydání stačí český rybářský lístek a doklad totožnosti. Po příchodu do obchodu mě ale prodavač vyvede z omylu. Prý musím mít maďarský rybářský lístek, který on nevydává. Mám se prý podívat na internet, kde se dá sehnat. Ajéje! Dnes nenahodím, to je jisté.

Další den zjišťuji, že k vydání lístku musím složit zkoušky, které se skládají z 20 otázek. Přes internetovou aplikaci Nébih absolvuji úspěšně zkoušky v angličtině (maďarsky bych to pochopitelně nedal) a po zaplacení poplatku mi přijde na e-mail státní rybářský lístek pro turisty. Následně si to mířím zpět do obchodu, tam na mě ale čeká další překvapení.

Prodejce potřebuje lístek na papíře, takže zpět do města a najít místo, kde mi ho vytisknou. Naštěstí jsem našel papírnictví s tiskárnou a následné vyřízení povolenky je tudíž otázkou pouze několika minut.

Konečně u vody…

Před nahozením mapuji revír. Po chvíli objevuji pár amurů vyhřívajících se u hladiny a tak házím do vody stébla rákosu, ale dlouhou dobu se nic neděje. Hlavou se mi honí myšlenky, že nejspíš neuspěji. Po delším čekání se ale karta obrací! Dlouhé válcovité tělo amura se přibližuje k rákosu, který následně mizí pod hladinou. Teď rychle připravit věci a hurá na ně!

Vybavení a montáž

Mám s sebou cestovní prut, který má výhody v tom, že ho jednoduše zabalím do batohu a zároveň z něj udělám během chvíle buď plavačkový nebo feederový speciál. Skládá se z pěti dílů + špičky. Vrhací zátěž 45 – 75 g. Délka 3,3 m.

Na navijáku mám kmenový vlasec o síle 0,18 mm. Teď k samotné montáži, která je velmi jednoduchá. Buď použiji kulové plovátko, s nímž dohodím dále. Nebo (jako zde v Maďarsku) pouze návazec s háčkem velikosti 8. Jako návazec volím fluorokarbon o síle 0,12 mm. Rákos plave na hladině. A jelikož budu lovit podél břehu, kde se ryby krmí, tak je tato metoda ideální. Následně si uříznu kus rákosu, nastražím ho na háček a vše mám přichystané. V jednoduchosti je krása!

Čekání na záběr

S připraveným prutem mířím k vodě s vidinou snadného úlovku. Realita je ale jiná. Hodiny ubíhají a stále jsem bez záběru, takže se přesouvám o kousek dál, kde zahlédnu pohyb v rákosí. Stéblo nahazuji těsně podél břehu.

Po chvíli se objevují mnou očekávané víry. Konečně amuři! Vzápětí rákos mizí pod hladinou. Zasekávám a začíná první maďarský souboj. Amur si bere z cívky metr za metrem a já už vím, že mě čeká dlouhý souboj. Z předchozích zkušeností, kdy jsem ulovil krásné amury z hladiny, vím, že pokud člověk chytá na 0,12 mm slabý vlasec, trvá souboj několik desítek minut a sebemenší chyba při práci s brzdou bývá potrestána.

Stejně tak tomu bylo i teď. Po pětadvaceti minutách dostávám amuřího fešáka na dosah podběráku, jakmile ale zvětří síťku, vyskočí a míří na volnou vodu. Za dalších pár minut ho ale konečně do podběráku navádím. No vida! Má 70 cm!

Pouštím ho a jdu lovit dál. Čím dál rychleji zjišťuji, že zdejší amuři jsou velmi opatrní, všemi mastmi mazaní. Natočit scénu, jak se krmí rákosem, bude složité. Za kamerou sedím celých osm hodin a mám pouhé čtyři záběry amurů požírajících rákos z hladiny. Z toho tři ulovené ryby v délce přes 60 cm. Den končím sice zcela vyčerpán, ale pln zážitků.

Změna plánu

Druhý den se vydávám k rybníku už zrána. Sotva rozbalím věci, začíná pršet. Mám tušení, že budu bez záběru, člověk ale nikdy neví. Pochopitelně nahazuji. Po třech hodinách bez kontaktu, kdy se ryby stáhly ke dnu, balím. Odpoledne by mělo být lépe, hlásí předpověď.

A opravdu! Vybral jsem si pěknou zátoku, kde mohu nahazovat pouze spodem a ve vodě jsou občas překážky. Jenže – jsou tu amuři! Po třiceti minutách mám prvního! Snažím se ho dostat od kořenů, po chvíli se mi to skutečně daří. Předvede ještě pár výpadů a je můj. Žádný obr to sice není, metr ukazuje 51 cm, ale mám radost, takže ještě než se rozkouká, dostává svobodu.

„Pošli tátu,“ nabádám ho na cestu. V tu chvíli netuším, co mě čeká. Během pěti hodin, kdy jsem u vody, mám čtyři záběry, z nichž tři proměním. V podběráku se tak vystřídali amuři jako přes kopírák v délce 50, 52 a 53 cm. Vůbec mi nevadí, že jsem dnes ulovil pouze malé ryby, protože chytit cokoliv pomocí této metody je velký zážitek a chce to spoustu trpělivosti. Cestou na pokoj ještě spatřím na stromě krásného roháče obecného, který patří k největším broukům v Evropě a v této lokalitě se hojně vyskytuje.

Úspěšný poslední den

Podle vypozorované aktivity amurů se k vodě dostávám až dopoledne kolem desáté. Sleduji rákosí lemující břeh a přitom chystám prut. Hladina je jako zrcadlo, jenže po amurech ani stopy. Tři stébla rákosu hodím na hladinu a čekám, co se bude dít.

Po půlhodině jsou stébla pořád na hladině, najednou se ale lehce zvedne vítr a zanese je o kus dál podél rákosí. Připravuji si věci k natáčení. Když se podívám zpět, na hladině není po stéblech ani známka.

Nahazuji směrem, kde jsem viděl rákos naposled. Vítr pomalu unáší stéblo po hladině, do doby, než se zasekne o hradbu rákosí. To je ono! Vtom se kolem rákosu začnou tvořit víry, které po chvíli mizí. A najednou vidím černou siluetu, jak si to míří k nástraze.

Amur bez jakéhokoliv mlasknutí stéblo potápí a po jemném napnutí vlasce ho ihned zasekávám. Tím odstartuje neskutečná jízda! Ryba si dělá, co chce, její výpady sotva krotím. Souboj trvá už pětačtyřicet minut, když amura přivádím k podběráku. Jenže sotva zbystří břeh, znovu jako sprinter Bolt vypálí na volnou vodu. Ale pak už ho dostávám. Je nádherný! Měří bezmála 80 cm!

Během dne se mi podaří vytáhnout ještě jednoho krásně zlatého amura v délce kolem 60 cm. Výpravu tak končím úspěšně! Od začátku jsem chytal na návazec z fluorokarbonu o síle 0,12 mm a věděl jsem, že velcí amuři chytaní na položenou v mých silách nejsou. Přesto jsem vytáhl několik ryb, které svou hmotností možnosti návazce i vlasce převyšovaly. A to byl ten pravý adrenalin! Chtěl jsem natočit záběry, jak amuři požírají rákosí, a to se mi nakonec podařilo.