Text: Ondřej Cupal a David Štrunc, foto: autoři
Úsek, na který jsme se vydali, začíná mostem v obci Štěnkov zhruba deset kilometrů od Hradce Králové, a končí na soutoku Divoké a Tiché Orlice nedaleko Albrechtic nad Orlicí. V soupisu je zaznamenán pod číslem 451060. Tento 30ha revír, který spravuje Místní organizace Týniště nad Orlicí, byl už při pohledu na mapu velmi lákavý. Je totiž plný meandrů a slepých ramen. A skutečnost nás rozhodně nezklamala, spíše naopak. Řeka se pyšní silnými proudy, štěrkovým až písečným dnem a mnoha tůněmi.
Než se rybář k řece dostane, musí vyvinout určité úsilí. Nebo alespoň my k tomu byli donuceni, jelikož jsme si vybrali úsek na samotném začátku revíru u obce Štěnkov.
Příjezd k vodě automobilem je dopravním značením zapovězen; řeka se navíc nachází v přírodní rezervaci. Proto se lovec nemůže vybavit ani stanem pro přespání. Od značky zákazu vjezdu je to k řece ještě několik pár set metrů chůze po polní cestě.
Ale za svou námahu je rybář bohatě odměněn. Nejen krásou samotné řeky s divokým porostem, naprostým soukromím (za dva dny chytání jsme zde potkali jediného rybáře – pravda, lovili jsme ve všední dny), ale zejména bohatou a velmi pestrou rybí obsádkou.
Jediná údolní nádrž dost vysoko
Řeka samotná je typickým tokem parmového pásma, v proudech se ale parmy skoro nevyskytují. Nám se na háček nepodařilo přesvědčit žádnou z nich, přestože jsme hodně sázeli na jejich milované žížaly, a ani dalším rybářům se v loňském roce s parmami moc nedařilo. Od vody se v roce 2018 odnesly jen tři.
Proudy ale skýtají další cenné rybí obyvatele prudkých vod. Zejména podoustve, tlouště a nádherné ostroretky, které za vyšší vody vyplouvají i do slepých ramen. Některé z nich mají jistě několik centimetrů přes půlmetr.
Reofilní druhy ryb mají v Orlici ideální podmínky. Z velké části štěrkové až písečné dno, vlnící se vodní rostliny skýtající úkryt a víceméně stálá intenzita toku (když pomineme výraznější deštivější období), protože jediným větším vodním dílem na řece je nádrž Pastviny. Tu však napájí Divoká Orlice v podhůří Orlických hor. A to je dost daleko; až před soutokem s Tichou Orlicí.
Všudypřítomné oukleje
Na podoustve i ostroretky tradičně fungovaly živočišné nástrahy, jako masní červi nebo zmiňované žížaly.
Chytali jsme je na feeder s těžším krmítkem, ale při pochůzkách řekou by se dal určitě použít i splávek a úspěch by bezesporu přineslo i nechávat nástrahu splouvat proudem. My plavanou používali na rozhraní proudu a stojaté vody, a jakmile se splávek ocitl na stojaté vodě, už se do červů s chutí pouštěly všudypřítomné oukleje. Některé jsme si coby ideální nástrahu pro dravce ponechali, což se později ukázalo jako velmi dobrý tah…
Když se vydáte do stojatých vod na kapra, který je na revíru nejčastějším přisvojeným úlovkem, musíte počítat i s dalšími rybími obyvateli. V tůních se vyskytuje jak cejnek, tak cejn, plotice nebo perlín.
Místní organizace vysazuje i amura. Jelikož jsme cílili spíše na řeku, kaprům v tůních a slepých ramenech jsme se příliš nevěnovali.
Nakonec nás svou přítomností jeden kapřík přece jenom potěšil. Chytili jsme ho na našem oblíbeném místě v rozmezí proudu a tišiny a se svými 51 cm bojoval udatně, jako třeba o dvacet centimetrů delší kapr z pískovny.
O tom, že je v revírů kaprů dost, jednoznačně vypovídá přehled úlovků; v loňském roce se jich od vody odneslo skoro 900.
Ideální podmínky pro dravce
Pokud na háček nastražíte žížalu, můžete se dočkat také úhoře, jesena, karase, lína či okouna. Nám se to sice nepodařilo, ale v přehledu úlovků, resp. v zarybňovacím plánu se tyto druhy ryb objevují. A okouna lapil právě onen jediný rybář, kterého jsme u vody potkali. Do vody je poměrně hojně vysazován také mník.
Postupně se dostáváme k nejpříjemnějšímu překvapení celého revíru, a to byli dravci. Je pravda, že množství ouklejí ve správné velikosti, slepá ramena plná potopených větví a padlých stromů a břehy plné trávy, do kterých se voda dostane při sebemenším zvednutí hladiny, jsou pro dravce ideálními podmínkami. Jak pro žití, tak pro reprodukci. A to všechno na Orlici 3 k dispozici je.
Zatímco parmy se nám z vody vylovit nepodařilo, určitě nás překvapila přítomnost candátů. Ti se totiž v zarybňovacím plánu neobjevili a my na břeh vytáhli na pomezí lovné míry hned dva (délku neznáme přesně, vrátili jsme je do vody co nejrychleji).
Určitým zklamáním pro nás ale byla absence sumců. Toho jsme nechytili žádného. A nebyli jsme sami. Přisvojený v roce 2018 nebyl ani jeden. Proč se jim v Orlici nedaří, jsme neodhalili.
Nejvýrazněji zastoupeným predátorem místních vod je však jednoznačně štika. Jak už bylo zmíněno, břehy lemují traviny, tedy ideální prostor pro vytření těchto typických dravců.
Místní organizace z Týniště navíc štikám pomáhá umělým vysazováním, takže jejich zastoupení je v místních vodách skutečně významné. A nejde ve většině případů o malé ryby. Štika byla v roce 2018 druhým nejčastěji přisvojeným druhem ryby revíru. Průměrnou váhou byly 2 kilogramy, což odpovídá délce úlovku přesahujícím 65 cm!
Nezapomeňte broďáky
Vyprovokovat zelená torpéda můžete zkusit samozřejmě s přívlačovým prutem. Ale pokud se do toho pustíte, důrazně doporučujeme nezapomenout přibalit do kufru broďáky. Výskyt opravdu vysokých kopřiv (na konci léta přesahovaly i dva metry) a jejich hustý porost výrazně ztěžují pohyb po březích. Do některých míst se sice dostanete, budete ale odkázáni jen na místa, která před vámi někdo vyšlapal a vytipoval k lovu. A to by byla skutečně škoda!
Když si broďáky nasadíte, dá se řeka brodit poměrně dobře. Jen je samozřejmě zapotřebí dávat pozor na proud, který je v některých místech velmi silný. Procházka řekou ale skýtá krásné hluboké tůně v meandrech, proudové vracáky a podvodní porost, tedy ideální místa pro lov dravců. Fungují gumy i různé druhy třpytky menších velikostí.
Tři štiky během pár hodin
Úspěšní můžete být i s živou rybičkou. Jako rozhodující se ukázalo najít správné místo. Zatímco ve slepém rameni jsme za dva dny chytili jen jednoho ze zmiňovaných candátů, zbytek dravců jsme zaujali na našem oblíbeném místě – rozhraní proudu a tišiny.
Davidovi se v těchto místech (už za tmy) podařilo ulovit parádního tlouště 54 cm. Byl to ale jen předkrm toho, co přišlo následující den.
V průběhu dne se v podběráku objevila nejdřív štika 55, pak 65 a nakonec královna o délce 78 cm. Lov těchto tří tmavých torpéd měl tyto společné atributy: všechny záběry byly zasekávány bez otálení, všechny štiky měly háček zapíchnutý čistě, všechny nádherně bojovaly (s poslední musel David počkat, až se přihrnu z 200metrové vzdálenosti, protože sám by ji podebíral jen stěží) a hlavně, všechny tři zabraly na rozhraní proudu a tišiny.
Cestou domů jsme pak rozebírali, jak je to s onou teorií o teritoriálním chování štik. Nemáme samozřejmě náš úsudek podložený o žádná data a výzkumy, ale shodli jsme se, že jsme objevili lovné místo většího množství štik, které se po ulovení kořisti uklidí zase „domů“.
Strávili jsme na Orlici dva krásné dny plné rybařiny. Nachytali jsme pěkné ryby ve velmi příjemném prostředí přirozené řeky, která není vystavena drtivému náporu lačných rybářů, a přitom disponuje víc než dostatečným počtem vhodných míst pro rybolov. To je koktejl, který se dnes už jen tak nevidí.
Diskuze k článku (0)