OBRAZEM: Všechno, co jste chtěli vědět o moři a báli jste se zeptat (2) – rodící samci

Text: Mirek Brát, foto: autor

Svět podvodních zázraků, v němž za všechno opravdu nemůže chlap, má svého hlavního hrdinu – mořského koníka. Tato zajímavá ryba neušla pozornosti ani starověkých pohádkářů a v antické mytologii je jí vyhrazena úloha jezdeckého koně samotného vládce moře Poseidona.

Daleká Asie mořského koníka zařadila nejen do legend, ale přímo do jídelníčku, zejména toho léčebného. Prášek z těchto usušených a rozdrcených rybek je používán jako afrodiziakum. Kromě role čínské viagry plní i úlohu dávného aspirinu; připisovány mu jsou léčivé účinky při snižování horečky.

Vzorný otec

Podrobněji se na koníka podívala mořská biologie a přišla se svědectvím o unikátním chování, jedinečném v celé živočišné říši. Samečci mořských koníků podstupují „těhotenství a porod“ svých mláďat!

V jejich břiše je umístěna kapsa, ve které nosí mláďata. Samečkovo „těhotenství“ trvá 10 až 25 dní. Vajíčka se do kapsy dostávají na konci milostného rituálu, kdy sameček a samička plavou společně a navzájem proplétají své ocásky. V závěru milostného tance vsune samička vajíčka do samcova vaku, kde také dochází k jejich oplodnění.

V kapse se mláďata vyvíjejí, když jsou regulováním slanosti v ní připravována na život v moři. Těhotenství ukončí sameček svalovými kontrakcemi, které vyženou mladé do volné vody. Vědci oceňují tuto reprodukční vynalézavost a tvrdí, že taková dělba práce mezi pohlavími zajišťuje lepší odolnost celého druhu: zatímco jsou samečkové těhotní, samičky už chystají další vajíčka. Utažení potravinového řetězce je však pod mořem stejně smrtící – dospělosti se takto vylíhnutých koníků dožije jen pět jedinců z tisíce. 

Rychlý lovec

Dodejme, že rozeznáváme celkem 32 druhů mořských koníků rodu Hippocampus. Ve Středozemním a Černém moři se nejspíše potkáme s druhy Hippocampus hippocampus (koník obecný) a Hippocampus ramulosus (koník dlouhonosý).

Jejich domovem jsou porosty „mořské trávy“ posidonie a chaluhy. Najdeme je v hloubkách od 1 do 10 metrů. V tomto přesně definovaném vodním sloupci loví drobné korýše a rybí potěr. Tělo mají pokryté ochrannými kostěnými pláty, k lovu jim dobře slouží trubicovitá tlama fungující na principu vysavače. Vědci zjistili, že dlouhý „čenich“ mořských koníků umožňuje těmto bizarním rybám efektivní způsob lovu.

Díky dlouhým čelistem dokáží mořští koníci jednoduchým pohybem hlavy chňapnout po kořisti neuvěřitelnou rychlostí. Bylo dokonce spočítáno, že takto reagují na chutné sousto během 5,5 milisekundy, což z nich dělá jedny z nejrychlejších obratlovců na světě. 

Písmenkový hermafrodit

Abychom nenechali mořského koníka v jeho vzorné otcovské roli příliš osamoceného, dejme mu kolegu, byť z trochu jiného otcovského rance. Je jím kanic písmenkový, hojná a oblíbená ryba Středomoří a Černomoří.

Tento druh kanice je totiž simultánní hermafrodit, který vytírá zároveň jikry a mlíčí a u něhož se v průběhu života vyvíjejí jak samčí, tak i samičí pohlavní orgány. Pokud se už něco v kanicově „rodině“ nezdaří, tak je i skrze příboj jasně slyšet ono vyčítavé: „Za všechno může chlap – i ženská…“