Za šera líni líní nejsou

Text: Ivo Novák, foto: autor, Lenka HofmanováA

Ono to ale není zase tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je dobré znát alespoň pár základních informací o životě línů, jejich potravě a chování. Můžeme se do toho pustit společně. 

Lín má rád stojaté vody s bohatými porosty rozmanitého vodního rostlinstva. V bahnitém dně s oblibou vyhledává larvy pakomárů, vodní mlže a jiné bezobratlé živočichy. Dokáže filtrovat i hrubší vodní plankton.

Je rybou, která je méně náchylná na nedostatek kyslíku ve vodě. Nevadí mu ani mělké partie s prohřátou vodou. Když teplota vody stoupne nad osmnáct stupňů, líni začnou vytvářet menší skupinky, ve kterých zakládají nové pokolení. O to se starají ryby, které přečkaly ve zdraví minimálně tři zimy. Mladší puberťáci mají smůlu. Musí si počkat, až na ně přijde řada.

Pohlaví

Samička se od samečka pozná velice jednoduše. Stačí se rybě podívat na břišní ploutve. Samečci je mají mnohem delší a dosahují až za řitní otvor. Rybí slečny je mají podstatně kratší.  Jeden pár fousků kolem úst najdeme u obou pohlaví.

Zima

Jakmile teplota vody klesne pod 5 stupňů, přestane přijímat potravu, najde nejhlubší místo, zahrabe se do bahna a do jara o něm nikdo neví. Zpomalí životní pochody a jako by ve vodě líni vůbec nebyli. Když se na jaře voda znovu oteplí, začíná nejlepší doba, kdy na ně vyrazit. Hladoví po zimě jsou velice aktivní. A pokud jim nabídneme něco, co jim chutná, máte šanci si pěkně zachytat. 

Léto

Během léta je lepší vyrazit na líny brzo ráno, ještě lepší je to večer. Ideální je zamračené počasí, takové, když se po obloze honí bouřkové mraky. V parných dnech se lín chová obdobně jako v zimě. Opět se ukrývá v bahnitých nánosech. Ochlazuje se tak a o potravu nemá vůbec zájem. Při soumraku pak začíná líní rejdění. Traviny kolem břehů se začnou vlnit, voda kalit a rybář si může mnout ruce. Ovšem pozor!

Lín je nevyzpytatelný tulák

O rybě, která žije v hejnech, raději ani nemluvme. Velcí líni jsou vyložení samotáři, jen ti menší se rádi toulají po skupinkách. Většinou jde o ryby stejného ročníku. Tam, kde je kamenité dno, nemá na líny cenu líčit. Mají své trasy kolem zarostlých břehů a místa, kde se rádi zdržují.

A právě takové místečko jim můžeme systematickým přikrmováním vytvořit a naučit si je, aby se rádi vraceli tam, kde si na ně políčíme. Ideální je zakrmovat kousky rozstříhaných rousnic nebo hnojáčků, které přidáme do sypké země, zalijeme vodou a ze směsi vytvoříme menší koule. Do směsi můžeme přidat i kousky rozmočeného chleba protlačeného přes síto. Z těch si pak líni velice rádi kousky žížal vybírají a zdrží se tak na místě mnohem déle. Rousnice jsou ideální, ale jsou drahé a těžko se shánějí. 

Lín je ryba všežravá. Nejraději má živočišnou potravu, ale nepohrdne ani rostlinnou. Dá to ale trochu přesvědčování. Použít se dá kukuřice, různá těsta, napařená pšenice, konopí, střídka rohlíku, peletky různých příchutí.

Dobrá jsou i malá kolínka obalovaná ve strouhance. Na líny platí pořád stejně dobře, jako za dob našich otců. Když je ještě povaříte ve vodě s několika stroužky česneku, pak nemají chybu. Rozvařená nejsou dobrá. Raději se těch několik minut vaření pořádně věnujte a kontrolujte tuhost. Musí být akorát. Ani tvrdá, ani měkká.

Přímo u vody se dá v nouzi sehnat malý slimák nebo ve vodě larva chrostíka.  Na líny je ideální vyrazit se splávkem.  Trochu si pohrát s jeho vyvážením nikdy není na škodu. Stačí jemný splávek o hmotnosti kolem jednoho gramu, vyvážený několika bročky.  Háčky s nástrahou pak mohou ležet přímo na dně nebo můžeme servírovat pochutiny těsně nade dnem.  Nastavení hloubky hraje v úspěšnosti lovu podstatnou úlohu. Jak se líni objeví a začnou brát, nesmíme zapomenout na přikrmování lovného místa. 

Nepodceňte vybavení

Velký lín je zdatný bojovník. Drží se u dna a k hladině se mu nechce. Snaží se využít vodních rostlin. S jemným vybavením a tenkými návazci pak bývá problém lína zdolat. Obzvlášť mezi lekníny nebo stulíky má hodně možností, jak koncovou sestavu zamotat a utrhnout. Vybavení nepodceňujte. U břehu se často mezi líny pohybují i kapři a jít na ně s 0,10mm vlascem je hazard.

Kvalitní, 0,14-0,18 mm silný návazec by měl být ale dostačující. Délku prutu volíme podle situace, kde lovíme. Delší plavačkový prut si můžeme dovolit jen tam, kde nemáme nad hlavou košatou korunu stromu. Lín se dá úspěšně lovit i na položenou.

Je dobré být připravený na noční lov. Splávek s chemickým světýlkem se hodí. Osobně noční lov nemám rád, i když je hodně účinný, ale cítím se být ošizený, když nevidím rybu při souboji a ani to, co se děje v okolí.  Večer u vody se dá o půl hodinky prodloužit s použitím speciálních rozjasňovacích brýlí se žlutými skly. V těch kvalitních vám i při zatažené obloze připadá, že je pěkný slunný den i dlouho po západu slunce.

Lín je trochu opomíjenou rybou. Nedosazuje se do revíru tak, jako třeba kapr. Má chutné maso, což dobře vědí predátoři i rybáři. Naštěstí má dobré zbarvení a ve spleti vodních rostlin pozornosti dravých ryb často uniká. Je jen málo revírů, kde se línům vyloženě daří a kde je bohatá obsádka těchto krasavců. Kdo o nich ví, ten má štěstí.

Lín je ryba, která se dožívá poměrně vysokého věku. Když má dobré podmínky k životu a štěstí na rybáře, může se dožít deseti let a dorůst do délky přes půl metru. Padesáticentimetrový lín je nádhernou trofejní rybou. Podívat se takové krásné rybě do očí má však šanci jen malá skupina rybářů. Trofejní ryby patří zpět do vody. Takže kdyby se vám náhodou poštěstilo takovou nádhernou rybu chytit, dejte jí svobodu.  Já na toho svého vysněného krasavce bohužel stále ještě čekám.  Dřív než dorostou, tak většinou končí na omastku. Mám prostě smůlu. Vím o místečku, kde jsou, to vám ale neprozradím. Mohlo by to znamenat jejich konec. Takovou informaci si střežte jako poklad i vy a neprozrazujte ji zvláště těm rybářům, kteří mají rádi lína pečeného v těstíčku.

Takže se všichni těšme na jaro!