Mrtvé dřevo ve vodě znamená život. Patří tam!

Text: Jozef Májsky, foto: autor

Většina rybářů proto pohlíží na tento přírodní materiál ve vodě jako na nutné zlo. Oproti tomuto pohledu, který bude dost podobný tomu, který mají na mrtvé dřevo v našich tocích i stojatých vodách vodohospodáři, se podstatně liší názory ekologů.

Samozřejmě, že při hodnocení dřeva ve vodním prostředí záleží na tom, jestli se jedná o přirozený, částečně regulovaný nebo úplně kanalizovaný tok, přírodní jezero, respektive umělou vodní nádrž.

Je logické, že v regulovaných recipientech, především prostředí měst a obcí, mají před přírodními procesy přednost zájmy člověka. Jakékoliv objekty, a tedy i dřevo, které by zde mohly negativně ovlivnit hydrologické poměry a způsobit v krajním případě i povodeň, do vody nepatří.

Bohužel, vodohospodáři se nás už přes půlstoletí snaží přesvědčit o tom, že stejně bychom měli nahlížet na dřevo i v neupravených recipientech. Tento přístup se naštěstí v praxi příliš neuplatňuje, protože správci vodních toků využívají omezené finanční prostředky na realizaci důležitějších akcí. Platí to hlavně na tocích, které se mají při zvýšených průtocích kde rozlít, obklopuje je tedy bezproblémové záplavové – inundační území.

Dřevo je živé i tehdy, když je mrtvé

Podle odborníků na říční krajinu je možné shrnout vliv dřeva na sladkovodní ekosystémy do třech navzájem souvisejících okruhů.

Dřevo má význam hydraulický a morfologický. A rovněž má nezastupitelný biologický význam. V důsledku změn rychlosti a směru proudění vody urychluje dřevo (větší kmeny stromů) vymílání a ukládání sedimentů – štěrkových a písečných lavic. Dále způsobuje vznik tůní, výmolů; odkláněním proudnice přispívá k vytváření meandrů a ostrovů, zvyšuje členitost i větvení koryta, zabraňuje hloubkové erozi atd.

Z biologického hlediska představuje dřevo v podvodním světě dlouhodobý zdroj potravy pro bakterie a nižší houby, důležitý substrát pro uchycení řas a různých bezobratlých (např. houby, měkkýše, larvy hmyzu), pro další živočichy zase slouží jako úkryt.

Význam ponořeného dřeva vzrůstá ještě výrazněji v tocích s jemnozrnným materiálem (písek, hlína, jíl) na dně. Jemné částice totiž skýtají jen omezené možnosti pro bentické druhy bezobratlých, jejichž životní podmínky mohou zlepšit sezonně například opadané listy stromů a rovněž mrtvé dřevo. Tyto nižší organizmy slouží některým rybám jako potrava .

Mnohé z nich, hlavně v členitých korunách potopených stromů, nacházejí úkryt. Úkryt krátkodobý – denní nebo noční, ale i dlouhodobý – zimovisko, popřípadě útočiště v době povodně.

Některé druhy ryb se zde mohou i vytírat. Na ponořených větvích často uvidíte například jikry okouna. V souvislosti s nárůstem populací rybožravých ptáků se pak staly místy do vody popadané stromy doslova refugiem – místem přežití mnoha druhů ryb, které jsou v zimních měsících méně pohyblivé a nacházejí zde útočiště před opeřenými lovci.

Bohužel to neplatí v případě všech druhů. Například lipana, který jen výjimečně opouští volné říční dno, kde se pak stává lehkou kořistí kormoránů.

Mrtvé dřevo ovšem nezvyšuje ve vodních ekosystémech pouze druhovou pestrost, ale má značný vliv i na početnost jednotlivých rybích druhů. Němečtí ichtyologové na pstruhovém toku Wertach zjistili, že po zbudování umělých úkrytů pro ryby z pokácených smrků, kombinovaných s pařezy, došlo k zvýšení početnosti nejen u menších druhů ryb (střevle potoční, ouklejka pruhovaná, vranka obecná), ale zvláště pozitivně na tento zásah nárůstem početnosti reagovali pstruh potoční a jelec tloušť.

Kmeny stromů, orientované paralelně s proudem, ukotvují pomocí lan, aby je při povodni neodnesla voda a nezpůsobily škody. Na rozdíl od nás se Němci snaží podpořit přirozené ekologické procesy ve vodních biotopech i takovýmito umělými zásahy.

Rovněž se zde začíná stále častěji uplatňovat tento klasický materiál i při budování šikmých výhonů v korytech a menších příčných vodních staveb (prahy, stupně), při stabilizaci břehů (plůtky a rohože z vrbového proutí) apod. Praxe i vědecké studie ukázaly, že pokácené stromy se chovají v toku úplně jinak, než je tomu v případě stromů, které byly vyvráceny přirozeně i s kořenovým koláčem.

Z pozorování na Blanici vyplynulo, že vývraty dlouhé 10 m a více, tedy obyčejně přesahující šířku menších říček a potoků, přívalová voda během povodně prakticky nepřemísťuje. Z toho plyne, že z krátkodobého hlediska může vodám německá cesta prospět, ale v dlouhodobějším horizontu je určitě prospěšnější obnovit chybějící nebo prořídlé břehové porosty a do vody dostat více dřeva přirozeným způsobem. Pro výskyt dřeva v korytě toků je tedy rozhodující přítomnost starého dřevinného porostu na jeho březích. A je nutno dodat, že v našich podmínkách i méně snah o jeho odstraňování, především ze strany správce vodního toku.