Kdy správně zaseknout štiku aneb Jako kočka s myší (1)

Text: Zdeněk Hofman, foto: Lenka Hofmanová, pixabay

Je mi jasné, že ortodoxní vyznavači přívlače okamžitě namítnou, že tato metoda je nesportovní. Nechám na každém, ať si udělá vlastní názor. Ten můj je jasný. Zkušený rybář ovládá obě techniky a podle potřeby je umí kombinovat.

Lov na živou rybičku

O chytání na káču (splávek) bylo napsáno mnoho článků a úvah. Dnes tedy přeskočím popisování detailů a zaměřím se na nejdůležitější fázi lovu. Na samotný záběr a zásek. Pokud nahodím do místa, kde štika číhá na kořist, přichází záběr často hned po nahození. Nastražená rybička žbluňkne o hladinu, splávek se nestačí usadit a okamžitě zmizí pod vodou. Záběrem však samotný lov teprve začíná.

Kdybych v tomto okamžiku strčil prut do ruky rybáři, který umí pouze vláčet, bude bezradný. Při lovu na umělou nástrahu dochází k záseku při prvním kontaktu s rybou a ta se většinou zasekne sama. U plavané je to jinak. Splávek mizí v hloubce nebo jen prudce kličkuje na hladině. Někdy stojí na místě a jindy zase uhání obrovskou rychlostí třeba až na druhou stranu řeky.

Kdy správně zaseknout?

Otázka, na kterou neexistuje přesná odpověď, se pro někoho stává noční můrou. Proč pustila štika rybičku během polykání, když útok trval sotva několik vteřin? Nebo proč vyšel po minutovém čekání zásek naprázdno? Byla ryba příliš malá nebo naopak velká a zkušená?

Právě rozhodnutí, kdy nastal správný okamžik pro zaseknutí, činí tuto metodu tak vzrušující a často mnohem dramatičtější, než při lovu s umělými nástrahami. Každý záběr je jiný a ovlivňuje ho mnoho faktorů. Mezi zásadní patří velikost nástražní rybky a velikost dravce. Je jasné, že pokud zaútočila například trofejní štika a nastražená rybička měří jenom 10 cm, nebude záběr trvat déle než několik vteřin.

Čím menší útočník, tím delší bude doba potřebná pro zhltnutí kořisti. Někoho možná napadne, že nejlepší je počkat o několik vteřin déle a vyvarovat se tak předčasného zaseknutí menších exemplářů. Ani takový návod však nefunguje. Někdy i podměrečná kudla dokáže spolknout kořist neuvěřitelně rychle. Zkušená štika dokáže léčku zase velmi brzy prokouknout a podezřelé sousto okamžitě pustí.

Lovit štiky se člověk učí celý život

Důkazem, že v tomto oboru nebudu mít nikdy ukončené vzdělání, je jedna z mých prvních letošních podzimních výprav za štikami. Zátoka na Labi vydala první štiku již v létě. Manželce zabrala u stulíků na mělčině nádherná sedmdesátka.

Okamžitě jsem pochopil, že pokud loví v mělké vodě takhle pěkná štika, může nedaleká hlubina ukrývat větší překvapení. Léto však věnujeme hlavně sumcům a štiky začínáme lovit až po prázdninách. Naše výprava začátkem září je ve znamení velmi horkého dne a teploty okolo 30 °C.

Ze zkušeností vím, že ani takové počasí věčně hladové dravce neodradí, jen musejí dostat lahodné sousto doslova před čenich. Jeden prut nahazuji na položenou do hloubky a druhý na plavanou, ke zbytkům stulíkových porostů při levém okraji zátoky.

Na oba pruty jsem nastražil menší plotičky, protože větší v obchodě neměli. Lenka obsazuje druhé stulíkové pole vpravo, loví na polotěžko, což znamená, že rybička klesne ke dnu a průběžný splávek bez zarážky pouze nadnáší vlasec. Jako druhý prut si zvolila feeder a má plné ruce práce. Berou hlavně velcí cejni a podoustve.D

Po dvou hodinách měním plotičku na splávku za okounka. Káča po nahození divoce poskakuje a několikrát se i potopí. Je jasné, že nejde o záběr, protože splávek mám dokonale vyvážený a větší rybička ho dokáže potopit.

Najednou však zmizí hodně hluboko a už se nevynoří. Na dvojháčku mám štiku! Z praxe vím, že při lovu na okouna je třeba vyčkávat poněkud déle. Štika drží kořist pevně v čelistech a čeká, až ochabne a svaly povolí.

Pak poklesnou i zježené ostny hřbetní ploutve. Kačena je v čisté vodě dobře vidět. Nejdřív zamíří na hloubku, pak se otočí a vyjede až na mělčinu. Splávek se vynoří a zůstane stát těsně u břehu. To se mi vůbec nelíbí, protože takové počínání mívají ve zvyku menší exempláře.

Velká štika většinou stojí na místě nebo pluje směrem do koryta. Opatrně přitahuji šňůru rukou, abych ucítil v prstech jemné škubání, které mě ujistí, že dravec je stále na háčku. Nestačím vlasec ani našponovat a štika prudce vyrazí na hloubku. Taková reakce mě překvapila, tah bohužel povolil a z vody vyletí prázdný dvojháček. Letmo zahlédnu záblesk prchajícího těla a odhaduji velikost asi na 60 cm.