Text: Jozef Májsky, foto: autor
Žije sice i ve stojatých nebo pomalu tekoucích vodách bez vegetace, nejlépe se mu ale daří v prohřátých tůních, mrtvých ramenech, štěrkovnách nebo kanálech a stokách silně zarostlých jemnolistými vodními rostlinami – třeba stolístky, bublinatkami, růžkatci, lakušníkem i nepůvodním vodním morem.
V hustých porostech se cítí bezpečně především větší perlíni, kteří si zde v klidu uždibují nejjemnější části submerzní vegetace, zatímco početná hejna nejmladší drobotiny zaznamenáme nejčastěji v pobřežních mělčinách.
Samozřejmě, že když mají možnost, rovněž si vyberou části litorálu s vodním rostlinstvem sloužícím jako úkryt, přestože v jídelníčku rybek do délky zhruba 7 cm dominují drobní živočichové, hlavně zooplankton.
Rostlinná hmota je těžko stravitelná, obsahuje značné množství balastních látek, hlavně celulózy, proto perlíni produkují velké množství výkalů. Věděli jsme to už jako kluci, když při stlačení břišních partií vytékaly těmto rybám z análního otvoru řídké zelené výkaly, kterými jsme někdy schválně pocákali kamaráda.
Šlo o jeden ze znaků, podle něhož lze snadno rozpoznat perlína od podobné plotice obecné, preferující hlavně živočišnou potravu. Samozřejmě, že se oba druhy liší mnoha dalšími determinačními znaky, které udává každá příručka o našich rybách.
Pomoc bakterií
Když srovnáváme způsob trávení celulózy, tak zjistíme, že také u perlína probíhá na stejném principu, který známe u mnoha dalších býložravých živočichů – kopytníků, zajíců, ale i exotických lenochodů nebo termitů.
Tento polysacharid jim v zažívacím traktu pomáhají štěpit na jednodušší látky symbiotické organizmy. Jsou to hlavně bakterie, které se během milionů let adaptovaly na život v zažívacím traktu herbivorních živočichů.
Perlíni je získávají z vnějšího prostředí, zatímco větší specialisté, třeba přežvýkavci, si speciální kmeny mikroorganizmů udržují už po generace ve složeném žaludku. Přenos těchto trávení prospěšných kultur z rodičů na potomky probíhá někdy olizováním, jindy vyvrhnutím tráveniny nebo požíráním trusu.
V případě tohoto vzájemně prospěšného vztahu je pozoruhodná skutečnost, že symbiotické bakterie dokáží štěpit celulózu pouze asi od teploty 16 °C. Jak vyplývá z výzkumu našich ichtyologů, při nižších teplotách je jimi produkovaný enzym celuláza neaktivní.
Na základě těchto poznatků lze usoudit, že dávno před objevem vědců „znal“ uvedené zákonitosti nejenom perlín, ale i další druhy ryb, kterým chutnají vyšší vodní rostliny.
Mlsouni
Mnozí zkušení rybáři už velice dávno věděli, že během roku se mění chutě i jídelníček perlína, proto mu předkládali různé nástrahy v závislosti na ročním období. Ve studené vodě na jaře nebo na podzim raději zvolili na háček hnojáčka, v létě pak upřednostnili kukuřičku, hrášek nebo těsto.
Je to vcelku logické, protože perlín i další ryby, u nichž nejsou v zažívacím traktu aktivní symbiotické bakterie, se ve studené vodě krmí drobnými živočichy (zooplankton, červi, plži, larvy hmyzu), rostlinami si začnou zpestřovat jídelníček až v momentě, kdy teplota vody překročí magickou šestnáctku. Při teplotě kolem 20 °C se perlíni živí živočišnou i rostlinnou potravou. Když se pak voda ohřeje na příjemných 24 °C, začnou dávat přednost rostlinné dietě.
Nejsou jediní
Zřejmě velice podobná situace bude i v případě nepůvodního amura bílého, býložravce pocházejících z vod Dálného východu. Ten na rozdíl od perlína konzumuje nejenom jemnolisté vodní rostliny, ale pochutná si i na tuhých listech mokřadních rostlin, třeba rákosu.
Nejsem si zcela jistý, jak tento princip funguje u masožravé ostroretky, protože hejna těchto ryb lze pozorovat na „pastvě“ v mělké vodě i při nižších teplotách, kde je prozradí blýskající se stříbřité boky.
Z uvedené problematiky vyplývá, že i na první pohled odtažitě vypadající teoretické poznatky mohou mít praktické využití. Samozřejmě nejenom při chytání typických býložravců perlínů nebo amurů, ale i nejoblíbenější sportovní ryby – kapra, popřípadě lína, cejnů, podoustve apod. – tedy všežravců, kteří se živí jak živočišnou, tak i rostlinnou potravou.
O míchání a vylepšování různých vnadicích směsí se snaží odborníci i různí experimentátoři. Snad jsem je trochu inspiroval a kromě různých esencí si příště přibalí do batohu i teploměr a před zakrmením nezapomenou změřit teplotu vody.
Diskuze k článku (0)