Text: David Štrunc, foto: autor
Která varianta je nejúčinnější? To se nedá tak snadno říct. Živá rybka hraje určitě prim, ale nastává zde problém s tím, jak ji nastražit, aby nám nezamotala naši montáž.
Věnuji se lovu candátů všemi metodami. Když mě přestane bavit běhat okolo vody s přívlačovým prutem, sednu si u řeky, nastražím rybičku a chvilku si odpočinu.
Při lovu na rybičku nebo ocásek jsem měl mnoho záběrů, které se mi nepodařilo proměnit. Začal jsem tedy lovit na cáry masa a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat.
Tato metoda má své nesporné výhody. Nejdůležitější je pro mě, že se mi candát téměř nikdy „nezažere“.
Záběry sekám hned. Mohu si tedy dovolit použít i feeder, který je v říčním proudu praktičtější než čihátko, se kterým vám řeka neustále cvičí. Díky okamžitému zasekávání se mi nestalo, že by měl candát háček hluboko v jícnu a mohu tak rybu šetrně pustit. A hlavně téměř každý zásek sedí!
Jako nástražní rybku nemusíte používat jen oukleje a hrouzky. Pokud se vám nepodaří ulovit malou rybu, můžete použít třeba cejna.
Postup při výrobě cárů je velmi podobný filetování. Rybu naříznete podél hřbetu až k žebrám. Ty pak nožem přeříznete a pokračujete až k břichu.
Tupou hranou nože stáhnete šupiny a vzniklý filet nařežete na cca 0,5 cm široké proužky.
Na háček nastražuji vždy 3 proužky. Před nahozením ještě vytahám žebra, aby se nástraha dravcům lépe polykala.
Rozřezané maso ve vodě krásně voní a upozorní tak candáty mnohem lépe než celá rybka, které není poraněná.
Cáry na háček napichujte vždy za kůži, vyhnete se tak ztrátě masa při nahazování a pro ryby bude téměř nemožné vám nástrahu z háčku stáhnout.
[poll id=“15″]
Diskuze k článku (0)