Text: Jozef Májsky, foto: autor
Vandélie obecná (Vandellia cirrhosa), indiány označována jako „kandiru“, je drobný sumeček (délka 2,5 – 6 cm, šířka 3 – 5 mm) z čeledi kandirovití (Trichomycteridae), který obývá řeky v povodí Amazonky a Orinoka.
Kromě ní rod Vandellia zahrnuje ještě dalších pět druhů. Tento nenápadný žlutohnědý až průsvitný sumeček se čtyřmi vousky kolem úst si vytvořil zajímavou potravní specializaci. Parazituje totiž v žaberní dutině velkých druhů ryb, především svých soukmenovců – sumců, třeba anténovců pruhovaných (Pseudoplatystoma fasciatum) nebo anténovců červenoocasých (Phractocephalus hemiliopterus), kterým prý prokousne tepnu a pije krev vystřikovanou pod tlakem.
Do „podnájmu“ je tento rybí upír lákán proudem vody vypuzovaným zpod skřelí. Vandélie je tedy naprogramována tak, aby pronikala proti proudu vody vytékající z těl živočichů, ale určitě zde hraje jistou roli i pachová stopa.
Noční můra
S tím souvisí omyly tohoto sumečka, který dokáže vniknout i do močové trubice lidí močících pod vodní hladinou. Za jistých okolností prý napadá i nemočící lidi, resp. může vniknout i do konečníku a také pochvy žen, zvlášť nebezpečné je u nich menstruační období.
Šulinokaz cizopasný, jak tohoto parazita nazvali naši předkové, se v močové trubici obyčejně začne dusit, vzpříčí se pomocí ostnů umístěných v blízkosti skřelí, nebo může proniknout až do močového měchýře, kde rovněž uhyne.
Prudká bolest a zánět, nezřídka i otrava krve a smrt
Hlavně u mužů, kteří mají podstatně delší močovou trubici než ženy, se obyčejně nešťastník nevyhne chirurgickému zákroku, v těžkých pralesních podmínkách není vzácností ani amputace penisu.
V některých lokalitách s větším výskytem „kandiru“ si domorodci chránili genitálie pásem z palmového listí (např. kmen Bororó na Rio Xingú) nebo skořápkou kokosového ořechu či pevným podvázáním předkožky.
Dnes snad postačí i plavky s pevnou gumou a hlavně nesmíme zapomínat na to, že pod vodou v žádném případě nemočíme.
Za jistých okolností prý napadá i nemočící lidi, resp. může vniknout i do konečníku a také pochvy žen, zvlášť nebezpečné je u nich menstruační období
Při svých cestách do těchto končin jsem nezaznamenal zmíněná opatření, ve vodě se přitom koupali jak dospělí, tak i děti. Ale možná to byly bezpečné lokality. Rovněž nemám žádnou informaci o tom, že by tento rybí parazit napadl někoho z našich krajanů, kteří se v jihoamerických řekách nejednou koupou „na Adama“.
I přes všechna opatření se někdy indiáni nevyhnuli, resp. nevyhnou útoku „kandiru“. Určitě mohlo dojít i k úmrtí napadeného člověka, obyčejně ale vědomosti domorodých šamanů dokázaly nešťastníkovi pomoci.
Především tehdy, kdy již parazitický sumeček pronikl až do močového měchýře. Aby se z jeho kostřičky postupně nevyvinul močový kámen, udělají si domorodci odvar z plodů místní dřeviny, genipy americké (Genipa americana), který pijí několik dní.
Látky vylouhované z této rostliny prý úplně rozpustí kostru „kandiru“ ještě dříve, než se z ní vytvoří močový kámen. Jak zjistili pokusy „bílých šamanů“, obdobně by měly působit i vysoké denní dávky (2 – 5 g) vitaminu C. Zvýší se tím acidita moči a kostřička vandélie se v našich útrobách rozpustí.
Když se tedy někdy při našem koníčku popícháme o ostny nebo ploutve ryb – třeba candáta nebo okouna, vzpomeňme si na jihoamerického rybího upíra a bolest budeme snášet určitě mnohem lépe.
Diskuze k článku (0)